Mnoho politiků často přichází s čistě populistickými kroky, kterými se chtějí pouze zalíbit veřejnosti. Jinak tomu není ani v současné nelehké ekonomické situaci. Například minulá vláda v čele s Andrejem Babišem (ANO) útočí na tu současnou tím, že právě ona stojí za inflací a není schopna ji dostatečně řešit. Nabízí se proto logicky otázky, zda je tomu skutečně tak a jestli existuje takové řešení inflace, při kterém nikdo neprodělá a všichni se budou mít zázračně lépe.
Odpověď je jednoduchá. Takové řešení prostě neexistuje. Inflace je jev, kterému se vzhledem k působení centrálních bank a hospodářským cyklům nelze vyhnout. Ekonomiky se pod tlakem bank a levných peněz nafukují a vytvářejí produkci, která by v přirozené rovnováze nikdy nevznikla. Peníze jsou díky nízkým úrokovým sazbám levné a obyčejní lidé navíc získávají pocit, že si mohou dovolit více, než ve skutečnosti mají.
A nejsou to jen jednotlivci, ale také firmy, které zvyšují produkci nad přirozený potenciál ekonomiky. Náznaky tohoto scénáře jsme již zaznamenali v posledních letech, kdy podniky nebyly schopny pokrýt pracovní místa, což vyvolalo tlak na růst mezd. Dříve či později se tento růst projeví v růstu cen spotřebního zboží. Vnitřní situace české ekonomiky vytvořila základy pro inflaci, které jsme nyní svědky. K její úrovni přispěly kroky vlády během pandemie a následná válka na Ukrajině. Přičítat inflaci a její negativní dopady současné vládě je zkrátka zavádějící.
Časový horizont vlivu centrální banky na výši inflace se odhaduje na 12 až 18 měsíců. Stačí tedy vypočítat období, ve kterém má současná inflace své kořeny. Nemělo by se však zapomínat, že v tomto období působí nespočet dalších vlivů, takže dopad jednotlivých kroků není snadno měřitelný.
Jedno je však jisté, navzdory závažnosti dopadů pandemie na výrobu, zásobovací sítě a v mnoha případech i na úplné zastavení ekonomických transakcí jsme se nesetkali s tak drastickými dopady na obyvatelstvo. Existují samozřejmě skupiny obyvatel, které pandemie postihla hůře, ale obecně lze říci, že neměla drastický dopad na bohatství společnosti. Nebyla to krize jako jiné, které jsme zažili v minulosti. Otázkou tedy je, jak se nám něco takového podařilo. Na první pohled to může být úspěch. Úspěch, který vedl k vysoké inflaci a dopadům, které se možná ještě neprojevily.
Vzhledem k tomu, že pandemie byla řešena omezením obchodu a uzavřením hranic, vznikly překážky ve výrobě, které trh nebyl schopen vyřešit. Výroba se v mnoha směrech prakticky zastavila, lidé nepracovali. Mezinárodní obchod utrpěl a pohyb pracovníků mezi jednotlivými státy byl výrazně omezen. Došlo k propadu výroby, která by se za normálních okolností projevila poklesem příjmů a snížením bohatství lidí. Naše i jiné vlády však udělaly to, že díru zalepily penězi na dluh. Tyto prostředky pokryly výpadky příjmů, a nakonec zachránily obyvatelstvo před pádem. Byly to však peníze, které nebyly kryté výrobou. Jedná se o bezcenný papír, který má vysoký inflační potenciál. Tato situace, jak vidíme v současné době, byla posílena dalšími faktory a vyústila v dění, kterého jsme nyní svědky. Za bohatství jednoho období jsme jednoduše zaplatili bohatstvím jiného období. Jak vidíme, není možné vytvořit peníze a mávnout kouzelným proutkem, aniž by se za to v budoucnu platilo.
Řešením každé krize a recese není zasypávat lidi penězi. V mnoha případech se jedná o očistný mechanismus, kdy se ekonomika zbavuje mlhy levných peněz. Současnou inflací platíme za minulé kroky centrální banky i vlády. Válečný šok samozřejmě není zanedbatelný, ale inflace by přišla i bez něj. Populistické řeči politiků o podpoře obyvatelstva rozdáváním dalších peněz problém nevyřeší. Půjde o další peníze s vysokým inflačním potenciálem, což jen přenese současný problém znovu do budoucnosti. Inflaci nelze řešit tímto způsobem. Nemůžeme se tvářit, že stačí přispět lidem tolik peněz, o kolik je inflace připravila, a problém bude vyřešen. Jedná se o ekonomický omyl, který nikdy nefungoval a z definice ani fungovat nebude.
Těžké časy si žádají utahování opasků a přehodnocení aktivit. Je sice pravda, že přijdeme o část toho, co si můžeme dovolit. Stále jsme však bohatší více, než jsme kdy byli, a mnohá omezení výdajů nebudou mít existenční charakter. Všechna období jsou dočasná a my je musíme brát taková, jaká jsou, hledat příležitosti, a především se nenechat ovlivnit populistickou rétorikou politiků, jejichž jedinou motivací je být zvolen v příštím období. Právě proto ignorují dlouhodobé cíle ve prospěch těch aktuálních. Přesně tak se vytváří sněhová koule problémů, která jednoho dne vyústí v mnohem horší situace, než s jakými bychom se museli potýkat po cestě.