Premiér Andrej Babiš mezi poslanci hnutí ANO FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Hnutí ANO předvedlo při projednávání situace v Bělorusku bizarní ekvilibristiku. V Evropském parlamentu podpořilo ostré stanovisko namířené proti Lukašenkově režimu. Téhož dne o obdobném usnesení hlasovala poslanecká sněmovna a poslanci ANO většinu z navržených bodů zablokovali.
Projednávání stanoviska poslanecké sněmovny k situaci v Bělorusku bylo zařazeno na mimořádnou schůzi na návrh opozice. V úvodu vystoupil premiér Andrej Babiš, který vyzdvihl svoji osobní aktivitu v této věci, i když hlavním tahounem bylo Polsko a pobaltské země, a ocenil akčnost Evropské unie.
EU výsledky voleb neuznává
Evropská rada složená z předsedů vlád a prezidentů členských zemí uznala, že prezidentské volby v Bělorusku, ve kterých za podezřelých okolností zvítězil autoritářský vůdce Alexandr Lukašenko, neproběhly svobodně. EU jejich výsledky neuznává a podporuje uspořádání nových voleb.
Potvrdila zároveň rozhodnutí ministrů zahraničí o přijetí sankcí proti běloruským představitelům, odpovědným za zfalšování voleb a surové potlačování pokojných protestů. Jejich seznam nyní vytváří Evropská komise.
Téhož dne přijal Evropský parlament stanovisko, kde rovněž volá po vypsání nových a svobodných voleb. V této souvislosti stojí za pozornost přístup ANO k usnesení přijatému europoslanci pěti frakcí a návrhům domácí opozice v poslanecké sněmovně.
Rozdvojené ANO
Rozdílné postoje Babišova hnutí při hlasování o dynamickém vývoji v Bělorusku doma a v zahraničí jsou důkazem jeho nevypočitatelnosti a politikaření. Zatímco v Evropském parlamentu se připojilo k výrazné většině 560 europoslanců (ze 706 hlasujících) požadující vyšetření brutality policie, sankce a nové volby, v českém parlamentu většinu podobných bodů nepodpořilo.
Poslanecký klub ANO hlasoval pro usnesení, jímž sněmovna „odsuzuje násilné a zjevně nepřiměřené policejní zásahy vůči běloruským občanům protestujícím proti nedemokratickému a neférovému průběhu prezidentských voleb v jejich zemi. Svoboda slova a shromažďování je základním lidským právem, jehož násilné potlačování nesmí mít v evropském prostoru místo“.
Co klub ANO nepodpořil?
Zbývající návrhy poslanci ANO nepodpořili a prošel jen jeden o jediný hlas: „Vyjádření solidarity s rodinami usmrcených, stejně jako se zraněnými a mučenými běloruskými občany. Požadavek na propuštění politických vězňů, jakož i vyšetření osudů nezvěstných osob a nezávislé vyšetření represí ze strany běloruského režimu.“
Hnutí ANO nehlasovalo v rozporu s podobnými usneseními europarlamentu a zejména proto neprošly následující návrhy usnesení, v nichž poslanecká sněmovna konstatuje, že „neuznává oficiální výsledky voleb zveřejněné běloruskou státní volební komisí. A za nejvhodnější řešení považuje opakování prezidentských voleb s demokratickým průběhem a za účasti mezinárodních pozorovatelů“.
„Oceňuje iniciativu vlády ČR v Radě EU a vyzývá orgány EU k zavedení cílených sankcí na evropské úrovni vůči osobám zodpovědným za falšování voleb, násilí a porušování lidských a občanských práv.“
„Vyzývá Ruskou federaci ke zdrženlivosti a k nevměšování se do vnitřních záležitostí Běloruska.“
„Vyzývá vládu ČR, aby ve spolupráci s českými nevládními organizacemi činnými v Bělorusku činila další nezbytné kroky pro podporu dialogu mezi běloruským režimem a představiteli běloruské demokratické opozice.“
„Vyzývá vládu ČR, aby nastavila vstřícnou politiku vůči těm, kteří z Běloruska prchají před politickými represemi, a poskytla podporu běloruským studentům, kteří projeví zájem o studium na českých školách.“
Podpora podle místa a publika
Klub ANO naopak hlasoval pro jím navržený bod podporující současné i budoucí kroky vlády. Proč ta schizofrenie a velmi vlažný zájem o samostatné stanovisko poslanecké sněmovny?
Jelikož je situace v Bělorusku vážná, je od západního světa vyjádření podpory přechodu ke svobodě a demokracii zcela na místě. Zmanipulované prezidentské volby naopak uznaly státy, jako je Čína, Rusko, další autoritářské režimy postsovětského bloku, Venezuela, Turecko nebo Sýrie.
Premiér Babiš zpočátku v této věci zvolil překvapivou osobní aktivitu, jelikož se dodržováním demokratických hodnot v jiných zemích nikdy nezabýval. Doporučoval dokonce Bělorusku model přechodu k demokracii listopad ’89 havlovského typu.
„Nelze čekat. Bělorusové potřebují naši rychlou pomoc. Volby v Bělorusku se musí opakovat, musí být transparentní a za přítomnosti zahraničních pozorovatelů,“ apeloval a odsoudil násilné potlačování protestů. Jenže o několik dní později ubral plyn a začal se schovávat za stanovisko EU.
Stratégové ANO si patrně spočítali, že voliče hnutí rekrutované především z řad ČSSD, KSČM a SPD běloruská karta příliš nezajímá. V určitých ohledech může být dokonce kontraproduktivní ve smyslu „není to naše věc“, „nepalme si zbytečně prsty“ a „starejme se raději sami o sebe, máme svých problémů dost“ – a rozhodně tím nemyslí uchvácení státu oligarchou s pochybnou minulostí a prorůstání jeho struktur do státní správy.
Proto podpora postupu proti diktátorovi Lukašenkovi ano, ale její intenzitu volit podle místa, času a publika, jemuž jsou slova a činy určeny. A populistické lavírování ANO přechází v nemístnou frašku.
