Ředitel Transparency International Petr Leyer FOTO: Jan Volejníček/Se svolením autora
FOTO: Jan Volejníček/Se svolením autora
V kauze Čapí hnízdo do konce srpna rozhodnuto nebude, myslí si ředitel Transparency International Petr Leyer. Protahování podle něj nikomu nepomáhá. „Nezdá se mi to úplně standardní. Ta doba je podle mě delší, než by být měla,“ prozradil v rozhovoru pro deník FORUM 24. Promluvil také o hospodaření Hradu a korupci v České republice.
Co jsou z vašeho pohledu zásadní témata, která nyní hýbou Českem?
Tak z našeho pohledu je to samozřejmě takový evergreen, což je střet zájmů premiéra Babiše. Pokud bychom se nebavili jen o tomto, což je stav, který ještě trvat bude, tak to potom bylo končící období poslanecké sněmovny a s tím související aktivita – nebo spíše neaktivita – v oblasti protikorupční legislativy. Skoro žádné z těch klíčových opatření nebylo přijato nebo nebyl ten příslušný zákon projednán tak, aby prošel sněmovnou a mohl dále pokračovat legislativním procesem i po volbách. Ať už se bavíme o ochraně oznamovatelů, lobbingu, nebo rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).
Třetí velké téma jsou volby, tedy předvolební kampaně, financování kampaní a obecně politických stran. Pak jsou ještě taková podružná, trochu skrytá témata, a to evropské peníze především na postcovidovou pomoc a na Fond spravedlivé transformace, což jsou velké balíky peněz, o který se relativně málo mluví. Ale z hlediska ekonomického dopadu a budoucnosti České republiky jsou to významné zdroje.
Já přeci jen otevřu téma Andrej Babiš. Kauza Čapí hnízdo se táhne už několik let, a stále není rozhodnuto. Policie ukončila vyšetřování letos v květnu, kdy navrhla státnímu zástupci podat obžalobu. Ten musí rozhodnout do konce tohoto měsíce. Stane se tak?
Poslední informace byla taková, že advokát premiéra Babiše k tomu podal celkem obsáhlé vyjádření. A já se domnívám, že ten termín zřejmě úplně dodržen nebude a bude to realističtěji spíše polovina, konec září.
Táhne se trestní řízení v kauze Čapí hnízdo nezvykle dlouho, nebo jde podle vás o standardní dobu v takových případech?
Ten případ samozřejmě z odborného hlediska není jednoduchý. Je tam relativně dlouhá doba, která utekla od toho samotného činu, takže se samozřejmě o to hůře shánějí a zajišťují důkazy. Na druhou stranu obhajoba potenciálních obžalovaných – včetně Andreje Babiše – využívá všechny prostředky k tomu, aby ten proces zdržovala. Takže se mi to nezdá úplně standardní, ta doba je podle mě delší, než by být měla. Jak jsem říkal, není to jednoduchý případ. Každopádně ku prospěchu věci by bylo, kdyby bylo rozhodnuto co nejdříve, respektive už dříve. Ať už by to rozhodnutí bylo jakékoliv. To protahování obecně důvěře neprospívá ani z jedné strany.
Středočeský krajský soud letos v červenci opět rozhodl o tom, že se Andrej Babiš nemusí omlouvat Transparency International za výrok, že jde o zkorumpovanou organizaci. Co říkáte na rozhodnutí soudu?
Každý má právo kritizovat naši činnost, to bezpochyby. Ten způsob, který zvolil Andrej Babiš, je ale podle našeho názoru neadekvátní, je za hranou nějaké přípustné kritiky. Dostalo se to do roviny čistého osočování, lhaní a snahy poškodit značku nebo dobré jméno naší organizace. A co se týká rozhodnutí soudu, tak s tím nesouhlasíme. Vrchní soud dal jasné pokyny, jak by mělo být v té věci rozhodnuto, a my se domníváme, že ani ten opětovný výrok v náš neprospěch nereflektuje zcela to, co řekl odvolací soud. Až dostaneme rozhodnutí písemně, tak se s největší pravděpodobností znovu odvoláme.
Vy jste minulý měsíc podali podnět k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, aby prověřil hospodaření Hradu a Lánské obory. Proč by se tím měl úřad zabývat? Co vás k tomu vedlo?
Nás k tomu vedly tři důvody. Jednak samotné hospodaření téhleté příslušné složky státu. To znamená déle medializované a vyšetřované kauzy, které samozřejmě mohou být určitou částí nějaké větší skládačky. Je tady určitý podnět k tomu, že by tam měl vstoupit nějaký nezávislý kontrolor, který prověří hospodaření od A do Z, nikoli jenom jednotlivé zakázky, které se třeba dostaly až k trestnímu soudu.
Dále je to nějaký profil nebo erudovanost osob, které tam působí. Někteří lidé jsou už odsouzení, někteří jsou zatím jen obvinění a dále mají vliv na hospodaření organizace s velkým rozpočtem, který se teď navíc ještě o dost navyšoval.
Třetí důvod byl ten, že NKÚ – co jsme se s historické linky dozvěděli – pravidelně v nějakých desetiletých intervalech Kancelář prezidenta republiky kontroluje. Bylo o v zásadě vždy na konci volebního období konkrétního prezidenta, což se bude brzy blížit i současnému prezidentovi. Proto považujeme za naprosto adekvátní, aby – i bez těch předchozích problémů – NKÚ tu kontrolu provedl.
Co se bude dít, pokud by Nejvyšší kontrolní úřad odhalil nějaká pochybení? Znamenalo by to něco pro Kancelář prezidenta republiky?
Hlavní devíza kontroly NKÚ je její zevrubnost. To znamená prozkoumání hospodaření jak z hlediska funkčnosti procesů, tak z hlediska hospodárnosti. Tedy obecně to, jak organizace nakládá se svěřenými prostředky. Závěr NKÚ může jednak sloužit samotné Kanceláři prezidenta republiky jako doporučení k nějaké nápravě. Otázka je, jak by na to zareagovali. Druhá věc je, že kontrolní protokoly jsou veřejné, to znamená jsou volně k dispozici novinářům, poslancům nebo dalším politickým představitelům, kteří mají třeba vliv na to, kolik peněz Kanceláři prezidenta republiky schválí a podobně. To jsou takové dvě roviny.
Ta třetí je, že NKÚ často identifikuje pochybení tak závažného charakteru, že sám úřad podá trestní oznámení. A to má velmi vysokou šanci být náležitě prověřeno, protože právě NKÚ dokáže z účetních záznamů a dokumentů vytáhnout velké množství informací, které jsou důležité pro orgány činné v trestním řízení, a vlastně za ně odvést to úvodní penzum práce ve shánění podkladů.
Česko je v hodnocení korupce podle Transparency International na úrovni Rwandy. Proč jsme na tom tak špatně?
Ten index, který to popisuje, je hodně komplexní. Hodnotí veřejnou správu z různých pohledů, ať už je to otevřenost informací, svoboda slova až po nějaké ekonomické aspekty. Mimo jiné se tam zohledňují například právě otázky střetu zájmů, zneužití pravomocí a podobně. Pak to ve výsledku vytvoří nějaký ukazatel a Česká republika dlouhodobě selhává právě v omezování osobních zájmů, které prosazují veřejní funkcionáři. Střet zájmů, zneužití postavení a pravomocí je jeden z těch aspektů, ve kterých jsme se nejvíce zhoršili.
To jde ruku v ruce s tím, že opatření, která by tomu měla zabránit, nebyla za menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD přijata skoro žádná. Ať už se jedná o zákony, které jsem vyjmenovával na začátku, nebo například etické kodexy poslanců a tak dále. Nic z toho nebylo za ty čtyři roky posunuto do nějaké funkční fáze. A to s sebou nese to, že právě v klíčových aspektech toho hodnocení padáme dolů.
Takže by se podle vás dalo říct, že se vnímání korupce v Česku zhoršuje kvůli současné vládě?
Přesně tak. Jeden z důvodů je to, že vláda nebyla schopna za čtyři roky přijmout nic zásadního, co by tu korupci dokázalo omezit. K tomu se připojují její vlastní korupční nebo jiné skandály. Ať už ty největší u premiéra Andreje Babiše, nebo dílčí u různých ministrů. To ti odborníci, kteří v rámci indexu hodnotí Českou republiku, vnímají a adekvátně to ohodnotí.
Bavili jsme se o tom, že se vnímání korupce v České republice zhoršuje za současné vlády hnutí ANO, které se označuje za protikorupční hnutí. Nyní se na politické scéně objevilo další hnutí, které se tváří jako protikorupční. Mám na mysli Přísahu Roberta Šlachty. Proč podle vás lidé takovým slibům věří?
Věří jim podle mě z toho důvodu, že cítí, že tu korupci tady máme a že je potřeba, aby to někdo vyřešil. Ať už půjdeme do minulosti k subjektům jako Věci veřejné, do současnosti k hnutí ANO nebo eventuálně do budoucnosti k hnutí Přísaha.
U všech těch hnutí je vidět, že mají velmi úzký pohled – ten pohled marketingový –, a pokud za nimi v téhle oblasti nějaká odbornost je, tak je velmi úzce vymezená, jako například v případě Roberta Šlachty, který to samozřejmě vidí tou trestně právní optikou. Což je ale velmi malá výseč z celé té protikorupční agendy. Samozřejmě spoustu otázek, které se týkají korupce, nelze řešit prostředky trestního práva.
Nemůžeme čekat, že by veřejnost byla odborníky na boj proti korupci. Proto jsou pak lákavá taková zjednodušená marketingová hesla, na která lidé slyší, protože cítí, že ten problém tady je.
