První tři týdny bojů u ukrajinské pevnosti Avdijivka v Doněcké oblasti zaplatilo Rusko ohromnými ztrátami. Ztratilo bezmála 200 vozidel, včetně desítek tanků a tisíců mužů. Po úvodním nezdaru se nyní přeskupí a zřejmě pokusí o další úder. Na rozdíl od toho předchozího bude nyní útočit především pěchota podporovaná dělostřelectvem.
„Ruské síly se zřejmě připravují na přechod k frontálním útokům pěchoty následujícím po těžké dělostřelecké přípravě, aby kompenzovaly těžké materiální ztráty utrpěné v průběhu října u Avdijivky,“ píše ve čtvrteční zprávě americký Institut pro studium války (ISW). Analytici popsali katastrofální bilanci prvotních pokusů o dobytí ukrajinské pevnosti, jejíž obranná postavení budovali obránci již od roku 2014.
První dva týdny skončily pro Rusy pohromou a podle geolokačních záběrů prokazatelně ztratili bezmála 200 kusů vojenské techniky, včetně desítek tanků a obrněnců. Ve třetím týdnu pak jejich ztráty ještě narostly. Za pokus o útok na Avdijivku tak zaplatili Rusové nejvyšší cenu od počátku plnohodnotné invaze a války na Ukrajině.
Vzhledem k omračujícím ztrátám nyní Rusko zřejmě pošle do útoku nashromážděnou pěchotu. V oblasti má několik desítek tisíc mužů a historie války na Ukrajině ukazuje, že se nebude rozpakovat je obětovat, aby po 20 měsících trvajícího konfliktu mohla veřejnosti oznámit alespoň nějaký hmatatelný úspěch na frontě.
Debakl u Vuhledaru nestačil
Současná situace u Avdijivky podle analytiků demonstruje naprostou neschopnost ruského generálního štábu a jeho velitele Valerije Gerasimova poučit se z chyb při předchozích neúspěšných pokusech o útoky na opevněné ukrajinské pozice v letech 2022 a 2023, či přenést tyto zkušenosti do praxe.
„Ruské síly již dříve utrpěly významné lidské i materiální ztráty během neúspěšné ofenzivy u Vuhledaru na západě Doněcké oblasti v zimě 2022-2023,“ píše ISW. Tu charakterizovala řada mechanizovaných útoků na opevněné pozice. Opakované údery kombinující obrněnce a živou sílu vedly k naprostému zničení zapojených ruských jednotek, včetně 155. brigády námořní pěchoty, která musela být několikrát od základu doplňována, vzhledem ke ztrátám, které utrpěla. Stejný osud přichystalo ruské velení částem 1. armády Doněcké lidové republiky a 41. kombinované armády, které v říjnu letošního roku čekalo obdobné mechanizované fiasko u Avdijivky.
Umění vyvodit závěry
To ukazuje, že ruský generální štáb ani jeho šéf Gerasimov, kteří jsou zodpovědní za úpravy ruské doktríny a zavádění nových postupů v armádě, zcela selhali, když požadovali od svých vojsk stejně neefektivní operace jako v minulosti. Analytici poznamenali, že tento postup je v silném kontrastu k tomu, co na straně obránců dlouhodobě ukazuje šéf ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj.
Ten se ve své eseji na téma války na Ukrajině zabýval aktuálními výzvami a největšími riziky, jimž jeho armáda aktuálně čelí a bude čelit, ale rozebíral také hlavní příčiny, proč ukrajinská protiofenziva nesplnila očekávání. Válka podle něj přešla do nové fáze, a kvůli technologické rovnováze obou vojsk se nyní blíží k situaci, již lze označit za poziční válku, v níž převládají statické a vyčerpávající boje podobné situaci v první světové válce.
„Nejdřív jsem si myslel, že s našimi veliteli není něco v pořádku, tak jsem některé vyměnil. Pak jsem si řekl, že se možná naše útočné jednotky nehodí pro svůj účel, tak jsem je v některých brigádách přeskupil,“ popsal ukrajinský generál. Když ani tyto změny nepřinesly kýžený posun, začal Zalužnyj analyzovat boje první světové války a dospěl k závěru, že se jeho vojáci ocitli v podobné situaci jako vojáci před sto lety. „Vidíme vše, co dělá nepřítel, a oni vidí vše, co děláme my. Stejně jako během první světové války jsme dosáhli úrovně technologie, která nás staví do slepé uličky,“ popsal generál s tím, že klíčem k dalšímu úspěšnému vedení války je narušení této rovnováhy, jež jinak umožní Rusku mobilizovat rezervy a doplnit své jednotky.
Základní podmínkou pro narušení rovnovážné pozice je podle něj samozřejmě dostatek munice. Zvrátit situaci v ukrajinský prospěch může ale jen schopnost vzdušné kontroly, ve které má Rusko stále převahu, zapojení účinných odminovacích strojů, vylepšení prostředků elektronického boje, zejména, pokud jde o pokrytí válečných zón systémem GPS, efektivnější sdílení zpravodajských informací a v neposlední řadě je třeba vylepšit výcvik vojáků a vytvořit nové jednotky schopné vzdorovat Rusům. Ukrajinský generál také vyzdvihl potřebu toho, aby Ukrajina vybudovala svůj vlastní obranný průmysl produkující dostatek dalekonosných prostředků i munice, bez nichž nebude moci dlouhodobě a účinně vzdorovat ruskému tlaku.