Igor Girkin. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/ Dom kobb
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/ Dom kobb
NÁZOR / Kremelská propaganda umí vysvětlit všechno na světě. Poslední dobou se ale dějí věci, které se objasňují velmi obtížně, a oficiální legendy musí vrtat hlavou i mužikovi v zemljance. Jevgenij Prigožin vyvolal vzpouru a celkem nic se mu nestalo. Igor Girkin-Strelkov kritizuje vedení země, že málo efektivně bombarduje Ukrajinu, načež ho seberou. Něco se tady šéfům vymklo z rukou, přinejmenším některým.
Pozoruhodným vývojem se zabývá i Nězavisimaja Gazeta, noviny, které v Rusku vycházejí. NG dala prostor Sergeji Obuchovi, vedoucímu analytického oddělení ruské komunistické strany, který vysvětluje, proč podle něj na Girkina dopadla trestající ruka.
„Je jasné, že formální důvod stíhání je jeden, ale skutečný důvod, který se za ním skrývá, je jiný. Ve skutečnosti se Strelkov dopustil přímých útoků na vrchního velitele. A bylo mu ukázáno, že žádné bývalé zásluhy nehrají roli. Koneckonců se zdá absurdní, že člověk, který byl haagským tribunálem uznán vinným z hájení zájmů Ruské federace, se najednou ocitl v ruském vězení. Je jasné, že toto rozhodnutí je politické a že soudce zde měl sotva volnou ruku.“ Podle něj jde zatím jen o „prevenci“ a celé té skupině „rozhněvaných vlastenců“ se dalo najevo, že kritika Putina je nepřípustná.
Obuchov využil příležitost, aby řekl, že „pod palbou“ je i jeho strana a její jednotliví aktivisté jsou pronásledováni po celé zemi. Na Ukrajině přitom jako dobrovolníci bojují i komunisté, už je jich 40 mrtvých, „ale ani to úřadům nevadí,“ postěžoval si.
Když proti systému reptají i komunisté a oficiálně vycházející noviny to tlumočí, je zjevné, že ideologický monolit Kremlu se poněkud drolí.
Nězavisimaja Gazeta ve svém komentáři konstatuje, že „charakteristickým rysem současného mocenského systému“ bylo to, že 20 let „nikdo nevynášel prach z domu“. Společnost se dozvídá pouze informace, které přicházejí shora. „To je pro moc výhodné, protože to eliminuje potřebu zásadního hodnocení toho, co se stalo.“
Stručně řeno, list si myslí, že případ Prigožinovy vzpoury a toho, že nikdo nebyl přes počáteční vyhrožování potrestán, ukazuje na mocenský boj na nejvyšších místech.
„Měsíc po vzpouře je zřejmé, že Prigožin přežil díky svým vlivným konexím ve vyšších patrech moci. S největší pravděpodobností to byly právě tyto konexe, tito lidé, kteří byli a jsou nespokojeni s ministrem obrany Sergejem Šojguem a náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem. Zdá se, že využili Prigožina k bezprecedentnímu útoku na dvě klíčové postavy ve vedení ruských ozbrojených sil. Dnes se pravděpodobně někomu v Moskvě zdá, že ukrajinská protiofenzíva odhalila slabost ukrajinské armády. Což znamená, že se rýsuje vítězství. A kdo se stane dohodnutým ‚maršálem vítězství‘, kterým byl v roce 1945 Georgij Žukov? V povědomí veřejnosti bude mít hlavní hrdina vítězství maximální legitimitu v boji o post Putinova nástupce, kdykoli ho bude třeba – v roce 2024 nebo později,“ spekuluje Nězavisimaja Gazeta.
Za sestřelení vrtulníků a letadla ruské armády nebyl potrestán nikdo, ani Prigožin. Putin, jak pak vyšlo najevo, po vzpouře diskutoval v Kremlu s wagnerovskými veliteli, jak je znova zapojit do systému. Dozvěděl se ale, že se nijak zapojovat nehodlají. Nic se neděje, Prigožin zřejmě dostal volnou ruku, aby dál obchodoval se smrtí v Africe, což je dobrý kšeft s miliardovými příjmy v dolarech. Se svými oddanými chlapci se přesunul do Běloruska, Alexandr Lukašenko o něm mluví vřele a sám Prigožin utrousil poznámku, že se do bojů na Ukrajině klidně vrátí, až nebude hrozit, že se tam wagnerovci kvůli něčí neschopnosti ztrapní.
Proč si ale šéf žoldáků může něco takového dovolit a Girkin nikoli?
„To je poprvé, co vidím člověka s takovou mocí, jako má Prigožin… Máme tu takového hajzla – Bastrykina, šéfa Vyšetřovacího výboru Ruské federace, který ani jednou neoznámil trestní řízení proti někomu, aby pak ten člověk nebyl uvězněn. Tady oznámí zahájení trestního řízení, po kterém je 15 zavražděných pilotů připsáno na vrub ‚prigožinovců‘, a pak případ uzavře,“ říká spisovatel Jurij Muchin na Rádiu Svoboda.
Muchin je znám velmi svéráznými názory na historii, Hitlera například označil za největšího vojevůdce všech dob a národů, talentovanějšího než Žukov, Napoleon a Suvorov dohromady. V diskusi na Radiu Svoboda přispěl i ke konspiračním teoriím o Putinových dvojnících. „Jako prezidenta jsme tu Putina už dlouho neměli: buď ho zabili, nebo zmizel. Teď se mu lidé, umělci, kteří hrají roli Putina, ani nepodobají, jsou si sotva podobní – je jich šest… Ta skupina, která řídí Rusko, není jednotná, není tam jeden šéf jako takový, je tam skupina, která jedná podle okolností.“
Zároveň ale popisuje, v čem by mohla být Prigožinova moc. Zmiňuje machinace ruské elity s penězi poté, co v roce 2014 Západ uvalil sankce na jednotlivce. Předtím se v Rusku kradlo a peníze se převedly na Západ. Teď ale hrozí, že by Západ ty peníze mohl zabavit.
„Myslíte si, že ta banda, která řídí Rusko, nic neudělala? Jsou státy, kde se to těžko kontroluje: je to Afrika, státy s diktátory. A naši kádři to vymysleli takhle: vytvářejí jakési soukromé vojenské společnosti, aby pomohli diktátorům vyšplhat se k moci. Diktátor se vyšplhá k moci a obklopí se touto soukromou armádou. V takovém státě jsou sice chráněni před jinými diktátory, ale jsou pod mocí soukromé armády. Nyní do tohoto státu převádíte peníze, ať už ve zlatě nebo v měně, ukládáte je do jejich bank a z těchto bank už peníze odcházejí do Evropy: očíslované účty, vše je zajištěno. Prigožin v květnu 2014 začal organizovat soukromou armádu, začal organizovat kanál, jak ukrýt ukradené peníze v Rusku na Západě, aby je nenašly západní zpravodajské služby. Je strážcem mocenského doupěte v Rusku. Bez něj je to pro ně těžké, bez něj své peníze nenajdou.“
To zní pravděpodobněji než teorie o šesti Putinových dvojnících, byť je nepravděpodobné, že by byl „šéfkuchař“ pánem všech peněz všech příslušníků nejvyšších mocenských kruhů. Zcela jistě ale hodně ví, hodně toho zařizoval a má nejspíš dost jemu zavázaných a současně kompromitovatelných známých. Tohle všechno Girkin nemá, má jen okruh svých „rozhněvaných patriotů“. Ti jsou teď ovšem ještě rozhněvanější, než byli předtím, zjevně nehodlají mlčet a je jim jedno, jak na to bude moc reagovat.
Telegramový kanál Obyčejný carismus už organizuje masovou podporu zadrženému. Vytvořili plakáty, dávají až dojemně podrobné pokyny. („Natočte třívteřinové video, ve kterém řeknete ‚Osvoboďte Strelkova!‘. Video natáčejte na výšku. Použijte neutrální bílé nebo kulturně relevantní (architektonické památky) pozadí… Vytiskněte plakáty na podporu Strelkova a vylepte je po svém domě/pracovišti. Nešetřete penězi za barevný tisk… Nic není nyní důležitější než masovost, rychlost a energie při prvních akcích kampaně.“)
Zdá se, že počiny režimu narazily na problém uložený do základů celého systému. Slepit dohromady carské a sovětské tradice, pravoslaví a šamany z Tuvy, nechat mezi sebou soupeřit mocenské party, aby je pak Putin uvážlivě moderoval, to se v realitě neúspěšné války rozpadá. Režim využíval energii nacionalistických fanatiků, ale najednou zjišťuje, že fanatik se dožaduje úspěchu a nebere ohled na to, když ho někdo chce brzdit. Girkin a lidé jeho druhu mají snížený pud sebezáchovy, a když si užívali od roku 2014 na vlastní kůži boje na Donbasu, sotva se zaleknou nějakých úředníků z moskevských kanceláří. Běsi nečerpají své osobní uspokojení z kompromisů. Putin je kdysi vypustil a teď už ve srovnání s nimi ztrácí dech.
Gangster Vladimir Vladimirovič je salonní zločinec v bílé košili, a to teď k udržení moci nejspíš nemusí stačit.
