Bývalý český prezident Miloš Zeman často navštěvoval ruského diktátora Vladimira Putina. FOTO: ČTK/Šimánek Vít
FOTO: ČTK/Šimánek Vít
GLOSA / Když byl v roce 2013 zvolen Miloš Zeman prezidentem, nečekal jsem od toho nic dobrého. Měl jsem z toho spíše mrzení než smutek. Zeman byl ulhaný, mstivý, sprostý misogyn s úžasným komplexem méněcennosti. Očekával jsem v tomto směru spoustu ostudy, ale byl náš. Člověk pro EU a NATO s odvážným a jasným postojem vůči terorismu, se kterým se přece nevyjednává. V prvním roce svého prezidentství toho nestihl málo. Využil prapodivného pádu Nečasovy vlády a sestavil si vlastní vládu s věrným Rusnokem v čele. Tož, nic moc, ale v rámci našeho rybníčku také nic nečekaného.
Kopernikánský obrat přišel s ruskou agresí vůči Ukrajině v roce 2014. Zábor Krymu, ruští vojáci na dovolené na Donbase, sestřelení malajsijského dopravního letadla a čím dál jasnější Zemanova podpora Putinova režimu. Nejprve ve formě bagatelizace, výroky typu „na Ukrajině je občanská válka“, pak kritika protiruských sankcí. Můj bod zlomu byl, když Zeman vycestoval na konferenci Dialog civilizací na ostrově Rhodos, kterou organizoval Putinův přítel, oligarcha Vladimir Jakunin ze sankčního seznamu Spojených států. Přesněji fotografie, na které Zeman plave v moři s Ovčáčkem a Mynářem, přičemž se usmívá jako mazanost sama. Ze zmatení jsem se propracoval nejprve ke znepokojení, pak k čisté zlosti.
Toho rána, v neděli 28. září 2014, bylo to zrovna o Zemanových sedmdesátinách, jsem dostal strašný vztek. Nikdy předtím jsem se v hudbě nevěnoval politice, natož politické satiře, ale v hlavě mi pořád dokola hučel refrén: „Ruský šváb, ruský šváb, můj prezident je ruský šváb.“ Na tvůrčí proces se nepamatuji, bylo to jako skočit do rychlého proudu a nechat se unášet, skládalo se to samo. Večer jsem měl písničku složenou, zaranžovanou, nahranou, smíchanou s hotovým videem. Bylo to terapeutické. Dal jsem si čas do rána, abych měl odstup a nevypustil do světa něco s tou horkou hlavou, ale někdy po půlnoci jsem písničku vložil na YouTube, rozeslal přátelům a spokojeně usnul.
Dne 11. listopadu 2014 byl Zeman v Opavě. Na setkání s občany tam na něj volal můj kamarád a spolužák ze Slezské univerzity Tomáš Ott: „Prezident je ruský šváb!“ Incident se objevil v různých médiích včetně České televize – a 17. prosince 2015 načmáral na Robejškovy plakáty na FVS UK sousloví „ruský šváb“ i profesor Martin C. Putna. Samozřejmě že jsem pojem „ruský šváb“ nevynalezl, ale poněkud jsem mu přiřkl jeho současný obsah.
Což mě vede k další otázce tohoto povídání: Kdo nebo co je ruský šváb? Často jsem byl obviňován z nenávisti k Rusku a Rusům jako takovým. Dostal jsem spoustu výhrůžek a nadávek po sociálních sítích s tím, že jsem fašista a nacista a podobně. Snažil jsem se vždy vysvětlit, že (alespoň) pokud jde o toho broučka, mám svědomí čisté, neboť sousloví nemůže označovat Rusa!
Rus nemůže z podstaty býti ruským švábem. Ruský šváb může být jakékoli jiné národnosti, ale například ani Putin není ruský šváb. Putin ruské šváby používá a využívá, platí jim, chválí je, ale jsem přesvědčen, že ani on je nemá rád. Rusovi se ruští švábi hnusí, i když jsou mu užiteční.
Ruský šváb je totiž ten, kdo zrazuje svou zemi a slouží ruským imperiálním zájmům. Není žádnou obětí, ví, co dělá. A dělá mu to dobře…
Quido Czerny je učitel, písničkář a hudebník, věnuje se výuce češtiny a dějepisu na jedné z pražských základních škol, přednáší též na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy mediální výchovu a didaktiku. Letos vydal své debutové album s názvem Otevřený účet.
