Ilustrační foto FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Od začátku války na Ukrajině provádí Laboratoř veřejné sociologie kontinuální sociologický výzkum vnímání války běžnými Rusy – hloubkové rozhovory s takzvanými ne-odpůrci války. To jsou lidé, kteří válku buď deklarativně podporují, nebo se k ní staví jen málo odmítavě.
O výsledcích výzkumu referuje ruský web The Insider. Průzkumník Oleg Žuravlev analyzoval 300 takových rozhovorů a také výsledky skupinových diskusí s Rusy z různých regionů a dospěl k závěru, že dva roky po zahájení plnohodnotné invaze silně vzrostly protiválečné nálady, zatímco konformismus lze vysvětlit spíše pasivním přijetím reality než aktivní podporou.
Kvalitativní rozhovory s Rusy, které jsme shromáždili na jaře 2022 (přibližně 200 rozhovorů), na podzim 2022 (více než 80 rozhovorů) a v zimě 2022 (speciální studie o životě malého města, které začalo zažívat ekonomické oživení díky otevření vojenské výroby).
Situace v Rusku dnes vypadá zhruba tak, že dva roky po zahájení invaze ruská ekonomika podle čísel víceméně funguje. Jedním z vysvětlení je kremelská politika „vojenského keynesiánství“, tedy zvyšování agregátní poptávky prostřednictvím zvyšování vojenských výdajů. „Vláda utrácí peníze za vojenskou výrobu a rozdává je vojákům a jejich rodinám, čímž zvyšuje poptávku po vojenských i civilních produktech. Tato politika je zaměřena na to, aby vznik vrstvy válečných beneficientů přiměl k podpoře války a Putinova režimu. Měli by se stát oporou státu a jeho nového agresivního kurzu,“ píše se v článku.
Opakované rozhovory se stejnými lidmi v půlročních intervalech a nové rozhovory ve druhé a třetí vlně ukazují, že ti respondenti, jejichž životní úroveň se během války nebo díky ní a válečné ekonomice nějak zlepšila, dávají najevo podporu „zvláštnímu válečnému úsilí“. Někteří také ve svých projevech spojují podporu války, obranu vlasti a obranu své rodiny a svého blahobytu.
Příkladem je třeba sedmadvacetiletý zvukař, který odpovídal na otázku, jestli by byl ochoten sám jít na frontu. Jeho podpora ruské armádě a vedení země od jara do podzimu 2022 sílí, jeho postoj k Ukrajině a Ukrajincům se stává agresivnějším, ztotožňuje obranu vlasti a obranu své rodiny a vyjadřuje připravenost jít na frontu:
„Když bude třeba, když nějaký kretén začne, no, za mě určitě. Vezmu samopal a půjdu zabíjet ty, kteří nás napadnou. Aniž bych přemýšlel, kdo to je… Mám tady matku, mám tady milovanou ženu, musím je chránit… Kdyby to bylo podle mé vůle, byl bych tam, jenže mě tam nikdo nevzal. A nejde o to někoho zabít, je to prostě obrana zájmů mého státu. Nic jiného nemám.“
Kromě toho má tento mladý muž pocit, že se jeho život zlepšil a má nějakou perspektivu.
Diskusní skupiny mezi Rusy jiných příjmových vrstev ale poskytují odlišný obraz. Běžní zaměstnanci průmyslových podniků a příjemci různých sociálních dávek jsou obecně spíše skeptičtí, pokud jde o „dynamiku“ vlastního blahobytu. Většina respondentů na otázku, zda se ekonomická situace v zemi a jejich vlastní ekonomická situace zhoršila, nebo zlepšila, hovoří o zlepšení v konkrétních odvětvích a podnicích (například v „zemědělství“ a „továrnách na drony“) nebo u konkrétních skupin a jednotlivců („pracovníci IT“, „generálové“, obecně „ti elitní“, „vysoce postavené“ skupiny a jednotlivci). O zhoršení života však hovoří jako o zhoršení nejen svém, ale i všeobecném. Kromě toho je problém i s tím, že lidé díky válce získali nějaké peníze a nevědí, co s nimi, nebo jim to nenahrazuje nevynahrazují zvýšenou intenzitu práce a nestojí za utrpení a potíže způsobené válkou:
Ač lidé vnímají zhoršení života, uklidňují se tím, že „mohlo být hůř“. Padesátiletá žena pracující ve veřejném sektoru třeba říká, že když se podívá na to, „co se děje na Ukrajině“, tak si říká: „Bože, zaplať pánbůh za to. Protože to mohlo být mnohem, mnohem horší“.
Ne všichni příjemci válečné ekonomiky jsou však automaticky připraveni podpořit nový militaristický kurs a není jim jasné, jaké jsou vlastně cíle války. Pětatřicetiletá dělnice říká, že není jasné, co vlastně bude. „Nechápeme k čemu, co nás čeká dál, za co bojujeme, co jsme, o co usilujeme. Nebo za jak dlouho to máme dokončit, za pět let, za deset, za dvacet, za padesát? Neznáme žádné termíny, žádné plány, nic.“
Válku lidé hodně považují za záležitost „těch nahoře“. Ti ji začali, tak by ji také měli ukončit.
„Půjdu volit Putina. Proč – protože za něj to všechno začalo, on by to měl všechno dokončit,“ říká jeden respondent.
Badatelé vědí, že průzkumy veřejného mínění v diktatuře nemohou ukázat relevantní rozložení názorů, ale mohou být podle nich užitečné pro sledování vývoje. Soudě podle trendů, protiválečné nálady silně vzrostly – lidé jsou unaveni válkou. Podíl těch, kteří nepodporují hypotetické rozhodnutí o stažení vojsk, se do konce roku 2023 zmenšil téměř o třetinu. Je tu i pohyb opačným směrem. Na začátku války mnoho jejích rádoby příznivců rozhodnutí o invazi na Ukrajinu odsuzovalo, ale pak dospěli k názoru, že válka je sice odsouzeníhodná, ale nevyhnutelná. Nerjdřív masové vojenské násilí rozpoutané bez zjevného důvodu považovali za nemorální. Protože ale byli apolitičtí, nedokázali toto rozhořčení přetavit do nějakého uceleného politického postoje.
Jedna žena o změně svého postoje například vypověděla: „Zpočátku to bylo nepřijetí politiky státu. Přála jsem si Putinovu smrt.“ Pak se ale situace změnila: „V určitém okamžiku jsem si uvědomila, že zapojení Ruska je svým způsobem nevyhnutelné.“
Nakonec uvěřila, že „se nedodržovaly dohody“ a akce armády byla nutná. Mluví o „mlýnských kamenech dějin a věří v konfrontaci mezi Ruskem a Západem, která je podle ní „objektivní skutečnosti“ a vybrala si svou stranu.
Výzkumníci nakonec dospěli k názoru, že Kreml nyní dosahuje spíše pasivního přijetí než nadšené podpory nového militaristického kursu.
