Šéf cestovního ruchu v Liberci si vzal život. Důvody popsal v dopise na rozloučenou

Na počátku týdne podle stránek libereckého krajského úřadu a vyjádření rodiny na sociální síti spáchal sebevraždu vedoucí Oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu v Liberci Jakub Šeps. Subjektivní důvody tragédie shrnul v obsáhlém dopisu na rozloučenou, ve kterém píše o workoholismu, necitlivém přístupu nadřízených i nadměrné zátěži a zklamáních, kterým jako pracovník úřadu čelil.

Několikastránkový dopis na rozloučenou, který rodina zesnulého zpřístupnila ke stažení například zde, popisuje životní cestu 32letého Šepse a největší míru pozornosti věnuje jeho působení na Oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu v Liberci, kam podle svých slov nastoupil jako náhrada za úřednici odcházející na rodičovskou dovolenou. Poměry na oddělení byly podle jeho slov velmi neutěšené a kvůli nízkému personálnímu obsazení čelil enormnímu pracovnímu vytížení.

Zmiňuje více než tisíc odpracovaných přesčasových hodin během tříletého působení, ohromný nápor agendy (mj. cca 70 e-mailů denně, tisíce telefonátů apod.), kterou řešil o víkendech a po večerech, ve snaze o maximální zefektivnění chodu oddělení. Hovoří o tom, že soustavný a nekončící nápor pracovních povinností, kterému čelil, se vzrůstajícími obtížemi nakonec vedl k úniku k alkoholu, řadě zdravotních problémů a dalších souvisejících problémů a obtíží, k nimž nakonec, po návratu jeho kolegyně z rodičovské dovolené, přibylo i ukončení jeho pracovního zařazení, kterému podle své optiky zcela podřídil tři roky svého života.

Dále čtěte

Náměstek Nantl: České školství má zpoždění patnáct let

ROZHOVOR / "Nebavíme se o tom, jak připravit školství na budoucnost, ale o tom, jak školství dostat do souladu s realitou,…

„Už delší dobu (určitě rok a půl) jsem si plně uvědomoval, že pracovní nasazení není normální. Že práce zaplňuje moc velké množství mého času a že návazná finanční odměna je tristní… Proto jsem často referoval na pozicích výše, že tohle množství úkolů není normální, že je potřeba přijmout další zaměstnance, případně snížit realizované množství úkolů. Na celou obří agendu jsme byli neustále ve dvou lidech. Vytvářel jsem spoustu odborných analýz, ze kterých vždycky vyšlo, že v mezikrajském i jakémkoliv jiném srovnání máme spoustu agendy na absurdně malý počet zaměstnanců. Tyto apely nebyly nikdy reflektovány, buď byly vymlčeny, nebo zameteny pod koberec,“ píše mimo jiné úředník.

Své působení nicméně hodnotí jako úspěšné a uvádí konkrétní opatření, kterých se mu podařilo dosáhnout jak na poli krajského cestovního ruchu, tak nakonec i na poli personálního obsazení jeho úřadu. Podle jeho slov byli s výsledky oddělení nadřízení velmi spokojeni a na základě jejich opakovaných vyjádření nabyl dojmu, že na své pozici setrvá i nadále. „Ale když ta situace s návratem z mateřské přišla, tak mi bylo suše oznámeno, že se kolegyně vrací a pracovní poměr mi končí, náhradou mi byla nabídnuta práce v ZOO na marketingu nově vznikající společné vstupenky – výsměch. Jako když z Ferrari máte přesedlat do Trabantu,“ uvádí s tím, že zprávu mu nadřízená ani nesdělila osobně.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Šeps ve svém dopise velmi konkrétně a silně kriticky hovoří o nadřízených, pracovní atmosféře na oddělení i na úřadu samotném a v neposlední řadě varuje před riziky workoholismu a nadměrného pracovního nasazení. Píše, že si ve službách úřadu poškodil zdraví. „Bolel mě z toho celý člověk a navíc jsem si uvědomil, že jsem si vlastně zhuntoval, jestli ne celé, tak určitě půl, zdraví – atopický ekzém, extrémně vysoký tlak, který si každé ráno musím měřit a zobat pilulky, obezita, zuby ne úplně ve skvělé kondici, problém s játry a další „skvělé“ neduhy pramenící z nervů a velkého množství alkoholu. Postihl mě únavový syndrom a také jsem přes jednu noc zešedivěl,“ popisuje, jakou daň zaplatil svému pracovnímu úsilí. „Toť můj příběh! Doputoval jsem, další místa neobjevím, další jídla neochutnám, nové lidi nepoznám. Tyhle poslední řádky píšu v slzách, ale bohužel takový je můj osud,“ uzavírá svůj dopis.

Krajský úřad na jeho smrt reagoval stručně. „Začátkem tohoto týdne nás navždy opustil kolega Jakub Šeps. Pracoval na krajském úřadě jako vedoucí oddělení cestovního ruchu. V této oblasti pro Liberecký kraj udělal mnohé. Čest jeho památce,“ stojí na webových stránkách úřadu.