Jan Hamáček a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Sociální demokracie završila propadák v senátních volbách ztrátou senátorského klubu. Situaci vyřešila vstupem do klubu ANO, ačkoli její senátoři patřili k největším kritikům účasti ve vládě. Zužování této spolupráce nápadně připomíná námluvy před „slavným“ slučovacím sjezdem s KSČM.
Volební výsledky ČSSD jsou v posledních dvou letech neúprosné. Kdysi mocná strana utrpěla pod vedením Jana Hamáčka třetí volební debakl v řadě a její preference oscilují kolem kritické pětiprocentní hranice. Nepomáhají žádné triky, rudé mikiny a extrémní nápady ministryně Jany Maláčové. Je jasné, že ČSSD draze platí za vstup do vlády, který její vedení omlouvá tím, že v opozici by se jí údajně dařilo ještě hůř.
Těšínská jablíčka
Jsou to jen těšínská jablíčka, protože postavení ČSSD je dnes nejhorší v polistopadovém období bez viditelnější šance na obrat. Hamáček vše vsadil na vládní spolupráci s hnutím trestně stíhaného premiéra, kryje jeho střet zájmů, asistuje u prorůstání oligarchických struktur do státní správy, nechá si od něj vyzobávat zásluhy za programové body i rychle se tenčící voličský elektorát starší generace.
Nestačilo tvrdé poučení z pobytu ve vládě s hnutím ANO vedené Bohuslavem Sobotkou, který další vládní spolupráci nedoporučoval. Proti ní vystupoval i Lubomír Zaorálek v roli lídra ČSSD ve volbách do sněmovny, ale i v povolebním uspořádání.
Zaorálkova otevřená slova z května 2018, kdy se jednalo o druhém vládním půdorysu pod Babišovým vedením, byla z dnešního pohledu prorocká. V rozhovoru pro portál iDNES.cz varoval před vstupem do vlády se šéfem ANO, jelikož s ním zažil soužití na vlastní kůži.
„Kdybychom neměli ve vládě většinu, nikdy jsme nic neprosadili. Vím, jak vyjednává, a pět ministrů sociální demokracie ho nepřesvědčí. Pro mě je to příliš slabá pozice. Pokud jdete do nějaké hry, musíte vědět, jestli se svými kartami můžete něco uhrát. A já opravdu nevím, s čím máme hrát,“ svěřil se s pochybnostmi.
Babiš je špatný premiér
S odstupem času se jeho skepse jeví jako prozíravější než Hamáčkovo zbožné přání, že pošramocená ČSSD vstupem do vlády lépe regeneruje a nabere čerstvé síly. Pravý opak je pravdou. Jednoznačný účet vystavili voliči Hamáčkovi v komunálních, evropských, krajských a dvojích senátních volbách.
Zaorálek se tehdy nelichotivě vyjádřil i o Andreji Babišovi. „Pravda je, že myslím, že je špatný premiér. Řídit byznys je něco jiného než řídit vládu. Je omyl si myslet, že stejný způsob řízení, který mu fungoval v byznyse, bude úspěšný také při řízení vlády. A je omyl si myslet, že ministři jsou jen jeho podřízení,“ prohlašoval.
Měl pravdu. Babišova neschopnost se bohužel projevuje v nejméně vhodnou dobu, kdy se Česká republika potýká s následky koronavirové krize, je odstrašujícím příkladem pro ostatní a dnes patří mezi nejrizikovější země na světě.
A Zaorálek? Dnes v této zavrhované vládě sedí a kulturu pod jeho vedením sužují vážné existenční problémy. I proto, že není od jara schopen prosadit rychlou, účinnou a nebyrokratickou pomoc umělcům a dalším subjektům v oboru.
Odpor senátorského klubu ČSSD
Nejhlasitějšími kritiky vstupu do vlády byli ovšem senátoři klubu ČSSD. V dubnu 2018 se vzepřeli vůli předsednictva, které těsnou většinou odsouhlasilo účast ve vládní koalici.
„Kdyby se zdrželi hlasování ti, kteří do budoucna mají být ministry či náměstky, tak by vstup do vlády neprošel,“ komentoval rozhodnutí vedení předseda senátorského klubu ČSSD Petr Vícha. Naznačil tak bez obalu, že rozhodl mocenský apetit několika jednotlivců, kteří se už cítili pevně usazeni ve vládních křeslech.
Podle Víchy byl v klubu poměrně jednotný názor, že by sociální demokracie měla zůstat v opozici. Důvody odmítnutí vstupu do vlády uvedl tři: Trestně stíhaný člověk ve vládě, nutnost opírat se ve sněmovně o KSČM a existence neformální koalice ANO, KSČM a SPD.
Tuto pozici držel i tehdejší předseda senátu Milan Štěch, který letos při obhajobě v pelhřimovském obvodu prohrál ve druhém kole s Jaroslavem Chalupským. Štěchova porážka s téměř neznámým soupeřem kandidujícím za Svobodné s jednoprocentními volebními preferencemi je symbolem úpadku kdysi vlivné strany.
Účast ve vládě ČSSD poškozuje
Odpor voličů vůči zástupcům vládních stran byl v těchto volbách masivní a uvědomuje si ho i Štěch. „Sociální demokracii velmi silně poškodila a nadále poškozuje účast v Babišově vládě,“ poznamenal. Hnutí ANO však v těchto volbách nedopadlo o mnoho líp a získalo jediné senátní křeslo.
Drtivý pád ČSSD názorně dokládají právě výsledky v posledních dvou senátních volbách. Obhájila v nich jediný mandát a letos dokonce vyšla s prázdnou. Před dvěma lety nejsilnější klub horní komory s 24 senátory se letos scvrkl na pouhé tři zástupce.
Sociální demokracie tak přišla o vlastní klub, pro jehož samostatnou existenci je potřeba nejméně pět senátorů. Jak tuto prekérní situaci vyřešila? Paradoxně vstupem do klubu ANO, a to i s Petrem Víchou, který se s Milanem Štěchem nejviditelněji vymezoval proti spolupráci s Babišovým hnutím.
Sociální demokraté dávají symbolicky najevo, že rebelie proti účasti ve vládě končí i v nejodbojnějším senátu. ČSSD hraje o přežití a sází přitom na stále užší spojenectví s premiérem Babišem, který ji ničí.
Půjdou společně do voleb?
Tyto tanečky začínají připomínat námluvy před slučovacím sjezdem ČSSD a KSČM v roce 1948. Tehdy toto splynutí oznámil nechvalně proslulý předseda sociálních demokratů Zdeněk Fierlinger. Nápadně obdobné asociace vyvolává Hamáčkova podřízená role v Babišově vládě.
Komunistům přitom nešlo o nic jiného než o snahu sociální demokracii spolknout a odklidit z cesty. To se oligarchovi zatím daří a výsledky letošních krajských i senátních voleb s vyústěním společného senátorského klubu jsou dalším dílkem této mozaiky.
Divil by se někdo, kdyby ve volbách do poslanecké sněmovny v příštím roce kandidovalo hnutí ANO ve společném bloku s podporou ČSSD? V současných poměrech, a při pohledu na zoufalé manévrování Jana Hamáčka, asi ne.
