Čínský vůdce Si Ťin-pching FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Skutečnost, že Čínská lidová republika potlačuje práva etnických menšin a politických odpůrců, je veřejnosti poměrně známá a projekt Sinopsis na ni upozorňuje dlouhodobě. Zprávám o překážkách, jimž v Číně čelí LGBT aktivisté, se západní média věnují méně. Jejich situace je však dalším výrazným příkladem toho, jak Komunistická strana Číny zneužívá státní aparát, zejména pak právní nástroje, k potlačení jakéhokoliv aktivismu, který stát přímo neposvětil.
Homosexualita byla v Číně po dlouhou dobu trestným činem, a přes rostoucí aktivismus v 80. letech 20. století ji ČLR oficiálně dekriminalizovala teprve reformou trestního práva v roce 1997. Na seznamu duševních poruch se přitom objevovala až do roku 2001. Čínský právní řád v současné době nepřipouští sňatek stejnopohlavních párů ani registrované partnerství – na rozdíl od Tchaj-wanu, kde mohou osoby stejného pohlaví uzavřít sňatek od roku 2019.
Opatrovnictví jako jediný možný formální vztah
Platné soukromé právo ČLR však umožňuje využít obecný institut dobrovolného opatrovnictví. Opatrovník pak může (a de iure je povinen) hájit zájmy opatrovance například v situaci, kdy je opatrovanec závažným způsobem indisponován.
Byť z pohledu práva nedává většího smyslu opatrovnictví a manželství dávat do souvislosti, jedná se v Číně o jediný oficiální způsob, jak mohou stejnopohlavní páry alespoň nějakou formou právně stvrdit svůj vztah. Příklady z praxe však ukazují, že snaha partnerů často ztroskotá na přílišném formalismu či diskriminačních kritériích stanovených čínskými notáři, kteří o vzniku dobrovolného opatrnictví rozhodují.
Rostoucí aktivismus na internetu
Členové hnutí LGBT stále častěji nacházejí útočiště na internetu a sociálních sítích. Z průzkumu Organizace spojených národů ostatně vyplývá, že k roku 2016 se ke své orientaci otevřeně přihlásilo pouhých 5 % LGBT lidí žijících v ČLR. Hlavním důvodem pro takto nízké číslo je pokračující diskriminace a stigmatizace osob s pohlavními nemocemi.
Sociální sítě a blogy se tak staly důležitým místem k šíření svobodných myšlenek, požadavků na zrovnoprávnění stejnopohlavních párů a současně i ke kritice komunistického režimu. Slouží také k mobilizaci aktivistů, z nichž někteří následně začali svá práva uplatňovat před soudy.
Mezi prvními byl například aktivista Siang Siao-chan, který zažaloval úřady v provincii Chu-nan poté, co odmítly registrovat jeho lidskoprávní organizaci. V roce 2016 zase dva muži žádali u soudu o uznání jejich vztahu za manželství. Neuspěli, dali však současně odvahu milionům dalších, aby se ke své orientaci otevřeně přihlásili.
Vznikají také platformy nabízející sociální služby. Příkladem je organizace PFLAG China provozující mimo jiné linku pomoci na nejpopulárnější aplikaci Weixin, známé také jako WeChat. Pekingská online seznamka Blued je v současné době nejužívanější LGBT seznamkou na světě.
Zneužití práva k potlačení občanské společnosti
Současně však začaly vznikat i legislativní nástroje k omezení, cenzuře a regulaci jakéhokoliv státem neřízeného aktivismu, a tedy i hnutí LGBT. Po nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k moci začala být témata genderu, feminismu a homosexuality vnímána jako „citlivá“. Vidíme naopak narůstající odpor vůči občanské společnosti a návrat k tradičním rolím. To vše v době, kdy podpora stejnopohlavních párů v okolních zemích – byť v každé na rozdílné úrovni – stabilně roste.
Si Ťin-pchingův režim začal postupně k prosazování a posilování své moci využívat konceptu „všestranného řízení státu za pomoci zákonů“, jednu ze Čtyř všestranností socialismu s čínskými rysy. Ve své podstatě se přitom nejedná o nic jiného než o legitimizaci vedoucí úlohy strany, a to za cenu potlačení lidských práv a svobod.
Jedna z takových legislativních změn přišla v roce 2016 se změnou čínského zákona o charitách. Ten stanovil nové podmínky pro způsob výběru příspěvků pro charitativní účely – před samotným výběrem příspěvků je nutné získat oficiální licenci od státních úřadů. Ty jsou při udělování licencí velice selektivní a LGBT organizace často odmítají a jejich členy perzekuují.
Zákon o správě činnosti zahraničních nevládních organizací z roku 2017 zpřísnil podmínky registrace zahraničních nevládních organizací v zemi. Ty přitom bývají často sponzory lidskoprávních organizací, respektive nabízejí pomoc znevýhodněným a utlačovaným skupinám. Zahraniční pozorovatelé zákon kritizovali a upozorňovali, že povede k omezení svobody slova a práva sdružovacího a shromažďovacího. Zpřísnění podmínek registrace nevládních organizací pak v praxi vedlo zejména ke zpřetrhání vazeb zahraničních donorů a sponzorů na čínské lidskoprávní organizace.
Zásahy proti organizacím i shromážděním
Nedávný výzkum ukázal, že v rámci monitorování pohybu lidí během covidové pandemie byla shromáždění s tématikou LGBT a feminismu pod výrazně větším dohledem státních orgánů. Při organizaci události s LGBT či genderovou tématikou pak měly problémy i zastupitelské sbory západních zemí. Oficiální stanovisko čínské vlády znělo, že každý stát má právo chránit svou bezpečnost.
Poslední kapkou se staly zásahy proti LGBT klinikám a centrům. V roce 2021 musela své aktivity ukončit organizace LGBT Rights Advocacy China, která se mimo jiné zaměřovala na poskytování právní pomoci. V květnu letošního roku skončila také organizace Beijing LGBT Center. Konec této organizace je spojen se zásahem čínského ministerstva vnitra proti zhruba 3300 nevládním organizacím.
Problémy, kterým LGBT hnutí v Číně čelí, jsou tak z velké části důsledkem snahy vládnoucí komunistické strany potlačit a omezit jakoukoliv svobodnou občanskou společnost. K dosažení těchto cílů čínská vláda často využívá na první pohled legitimní nástroje, tedy zákony a jiné právní normy. Ty však mají ve svém důsledku pouze upevnit moc strany a jejího „jádra“ kolem generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.
