Zpěvačka Tina Turner FOTO: Les Zg / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Les Zg / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
NEKROLOG / Budete-li chvíli hledat, najdete na YouTube záběry z koncertu zpěvačky Tiny Turner v pražské Lucerně, který se odehrál 5. prosince roku 1981. Tina se v tu chvíli ocitá ve zlomovém okamžiku kariéry. Poté, co se rozhodne kopnout do vosího hnízda a odejít od násilnického manžela a kapelníka Ikea Turnera, nechá mu raději práva na všechny dosavadní společné nahrávky, jenom aby jí už dal konečně pokoj.
Několik let zpívá v kasinech v Las Vegas, načež se pokusí o comeback. Jede evropské turné, cena polozapomenuté zpěvačky je pravděpodobně taková, že si ji může dovolit i Pragokoncert. To video by se klidně mohlo jmenovat střet civilizací. V publiku téměř nehnutě sedí lidé v oblecích (zjevně bafuňáři, kteří dostali lupeny, a nevěděli na co), na pódiu proti nim křepčí divoká Tina, z jedné čtvrtiny indiánka z kmene Čerokézů, a už v sobě má energii, s nímž za pár let nahraje album Private Dancer, které ji vrátí na absolutní vrchol.
V roce 1996 přijela Tina do Prahy znovu, už jako naprostá megastar. Nikdo přesně neví, koho to napadlo, ale ten koncert se tehdy odehrál v legendárním Ďolíčku uprostřed husté vršovické zástavby. Dnes něco zhola nemožného. A tak místní, uvyklí sledovat fotbalové mače své Bohemky z pošty a oken činžovních domů, sledovali naprosto špičkové vystoupení zpěvačky, která ve středu ve věku osmdesáti tří let po dlouhé nemoci opustila tento svět.
Příběh Tiny Turner je příběhem naprosto jedinečného talentu a také fatálního vztahu s manželem, který se sice spolu s ní vystřelil ke hvězdám, ale když ji přestal stíhat, začal ji týrat. V životopisném filmu, který stojí za to vidět, je pěkně vidět vůle, s níž se bezmála čtyřicetiletá umělkyně rozhodne utrhnout kotvu, přijme zodpovědnost za sebe samu a začne znovu od začátku. A povede se jí to.
Jsou lidé, kteří vás během svého života přesvědčí o tom, že jsou nesmrtelní, a když se ukáže, že to není pravda, je šok o to větší. Člověku se pak zdá, že přestává platit zákon o zachování energie, protož není jasné, kam se přestěhuje ta obrovská síla ukrytá v Tinině těle. Stačí se podívat na jakýkoli její koncert.
Zaskočeni jsou i zpěvaččini slavní kolegové. Sir Mick Jagger přiznal, jak mu Tina nesmírně pomohla v začátcích kariéry, Elton John ji nazval „naprostou legendou“ a kolegyně Beyoncé „ztělesněním vášně a síly“.
Půjčím si několik vět ze čtvrteční facebookové vzpomínky Marka Hlavici, jenž tento list od jeho vzniku zásoboval fejetony: „Včera večer na ČT Art vysílali vzpomínkový dokument o Joe Cockerovi. Dnes ráno běželo v liště oznámení, že Tina Turner zemřela. Zvláštní shoda. Už před lety jsem totiž dospěl k závěru, že existují dva zpěváci, kteří mohou zazpívat Šla Nanynka do zelí, a bude to znít hodnotně a oduševněle – Joe Cocker a Tina Turner. Nikdy nebyla příležitost tuto hypotézu ověřit. Umělá inteligence nám to umožňuje. Ale při vší úctě k vědátorům, nezkoušejte to, prosím.“
Je to fakt. Když Tina zařadila převzatou písničku do svého repertoáru – a že jich bylo dost – v jejím eruptivním provedení vznikl jen další originál. A tak když teď poslouchám Help! od Beatles v Tinině neopakovatelném ploužákovém provedení, potřebuju pomoct sám. Neboť když nám odejde „simply the best“, odejde i kousek naší duše.
