Diplomat, politik a spisovatel Michael Žantovský FOTO: Knihovna Václava Havla
FOTO: Knihovna Václava Havla
Bývalý trojnásobný velvyslanec, někdejší politik ODA a současný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský se uchází o post senátora jako společný kandidát ODS, TOP 09 a hnutí STAN na Praze 5 a 13. Jde o pěkný příklad spolupráce zmíněných uskupení. To, že se na něm dovedla shodnout a společně ho podpořit, je samo o sobě významné. Je to další doklad toho, že opoziční strany se v letošních krajských a senátních volbách snaží o kooperaci. Žantovského kandidatura je však zajímavá i z jiných důvodů.
Pozoruhodný je už samotný návrat Žantovského do politiky, respektive pokus o něj. V případě politiků, kteří ji na delší dobu opustili, s tím bývá docela velký problém. Lidé jako Jan Ruml, Mirek Topolánek či Jiří Paroubek, kteří o návrat v nějaké podobě usilovali, by mohli vyprávět.
Potíže, na které to může narazit, bývají různé. Ať už je to opětovný vstup do původní partaje, jako to bylo u Paroubka, kde se ukázalo, že ho sociální demokraté už zkrátka nechtějí. Nebo široké vzbouření straníků, za které má dotyčný kandidovat, což byl zase případ Rumla.
Ten se chtěl před dvěma lety ucházet o mandát senátora za Piráty. Ti plzeňští byli pro, ale nakonec se proti tomu postavilo celostátní fórum strany, které ho jako kandidáta odmítlo. A Topolánek pro změnu v prezidentské volbě v roce 2018 drtivě propadl u voličů (získal pouhých 4,3 procenta hlasů).
Kandidatura v senátních volbách je pro Žantovského celkem elegantní způsob, jak se do politiky vrátit, a to zvlášť, když se na něm shodnou takové strany, jako je ODS, TOP 09 a hnutí STAN. Navíc když ještě kandiduje v Praze v obvodě, kde byl už jednou dost přesvědčivě senátorem zvolen. A kromě toho je úzce spojený se jménem bývalého prezidenta Václava Havla, což je v tomhle kontextu výhoda, a celkově je známou osobou, kterou není nutné moc představovat.
Opominout nelze ani to, že když byl bývalý předseda ODA Žantovský na Praze 5 a 13 v roce 1996 zvolen senátorem, druhý v pořadí byl kandidát ODS Petr Bratský. A následně po konci Žantovského funkčního období zde byl 12 let senátorem Miroslav Škaloud také z ODS. A v posledních volbách v roce 2014 byl v pořadí druhý Pavel Žáček rovněž za ODS. Pozice občanských demokratů v tomto obvodě je tedy silná, což by mělo zvyšovat i šance Žantovského. Zvlášť když má ještě podporu TOP 09 a hnutí STAN.
Třetí vzadu
Sečteno a podtrženo, kandidatura bývalého velvyslance v USA, v Izraeli a ve Velké Británii na senátora na Praze 5 a 13 by byla tutovka a dalo by se celkem najisto počítat s tím, že do horní komory Parlamentu bude po letech opět zvolen. Má to ale jeden dost významný háček, a to je jeho soupeř – dosavadní senátor Václav Láska, který je velmi silným protikandidátem a kterého podporují Piráti, KDU-ČSL, Zelení a Liberálně ekologická strana.
Je škoda, že tito dva pánové kandidují proti sobě, takže může uspět jen jeden z nich. Přitom v Senátu by to slušelo oběma. Nejsmutnější by však bylo, kdyby se tam nedostal ani jeden a nakonec se smál někdo třetí. Tím by mohl být bývalý ministr zdravotnictví a ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík, který v tomto obvodu usiluje o křeslo senátora s podporou ČSSD a hnutí ANO.
Přitom v posledních volbách v roce 2014 zde byla situace taková, že v prvním kole získal Václav Láska, který tehdy kandidoval za Stranu zelených a KDU-ČSL a s podporou Pirátů, 30,01 procenta hlasů. Druhý v pořadí Pavel Žáček kandidující za ODS obdržel 16,74 procenta, Věra Adámková za hnutí ANO 15,76 procenta, Vladimír Balaš za TOP 09 a hnutí STAN 13,87 procenta a Stanislav Štech za ČSSD 11,53 procenta.
Takže společný kandidát sociálních demokratů a hnutí ANO by teoreticky mohl mít nějakou šanci postoupit do druhého kola, a to o to větší, když půjde o známého ředitele velké nemocnice. Otázka je, jak by si Ludvík poradil v druhém kole, kde by zřejmě pohořel, protože hlasy voličů by se přelily spíše k jeho protikandidátovi.
Vhodný kandidát
Přesto Žantovského kandidatura má smysl a bylo by hloupé se jí vzdát jen kvůli tomu, že Láska je viditelným a aktivním senátorem, který má i dost konkrétní zásluhy. Například patřil mezi hlavní iniciátory ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana pro hrubé porušení Ústavy.
Ta sice nezískala souhlas Poslanecké sněmovny, takže nemohla být podaná k Ústavnímu soudu, ale Senát ji schválil, a když nic jiného, tak minimálně velmi detailně a přesvědčivě zachytila, jakým způsobem se prezident Zeman podle členů horní komory Parlamentu dostává do konfliktu s naším základním zákonem.
Samozřejmě dá se polemizovat o tom, zda Žantovský není postavou příliš spojenou s minulostí a 90. lety a zda by nebylo lepší, aby se politici jeho typu už odmlčeli a dali prostor jiným. Na druhou stranu horní komora Parlamentu je od toho, aby v ní působily osobnosti, které už mají něco za sebou. Tito lidé nabyli určité zkušenosti a jsou tam zvoleni především sami za sebe – protože voliči vědí, co od nich mohou očekávat, jaké hodnoty zastávají, a také, že už ve svém životě něco předvedli.
Takovou osobností Žantovský je, a proto do Senátu patří. Navíc u něho nelze pochybovat o tom, že jsou mu vlastní demokratické hodnoty. Kromě toho je to vzdělaný a kultivovaný člověk, který by pro horní komoru byl přínosem. A nesporný význam má už jen to, že jeho kandidatura spojuje zmiňovanou trojici stran.
Právě lidé jako on se ideálně hodí k tomu, jakou funkci by měl Senát v našem demokratickém systému vykonávat. Naproti tomu Václav Láska, který rozhodně v horní komoře odvádí nemalou práci a nelze mu přítomnost v horní komoře upírat, by se možná přece jen svým naturelem o něco více hodil do Poslanecké sněmovny.
