GLOSA / Zhruba měsíc před prvním kolem prezidentských voleb v Moldavsku jsem se náhodou ocitla na mítinku prezidentky Maii Sanduové v centru Kišiněva. V dobrém slova smyslu na mě dýchla euforická atmosféra. Lidé dávali najevo, že chtějí do Evropy. Vlajkami, skandováním i tichem.

Když žena za řečnickým pultíkem promluvila, dalo by se s nadsázkou říct, že by jeden slyšel spadnout špendlík. Slova o demokracii a prosperitě pronášela krásnou rumunštinou, které jsem trochu rozuměla i já, přestože tento jazyk neovládám. Maia Sanduová zkrátka působila sympaticky.

Dále čtěte

FOTO: I na pivo pod dohledem Lenina. Živoucí skanzen je jako sen, z něhož je úlevné se probudit

REPORTÁŽ / Pokud bych měla parafrázovat slavnou scénu ze Svěrákovy a Smoljakovy komedie Rozpuštěný a vypuštěný, napsala bych: „Lenin, Lenin,…

Sympatické bylo i zastoupení starší generace, která tvoří téměř čtvrtinu moldavské společnosti. Senioři jsou tu obecně považováni za zpátečníky tesknící po letech, kdy byla země součástí SSSR. Ano, i na takové jsem při návštěvě Moldavska narazila, konkrétně v sovětské jídelně v Tiraspolu, hlavním městě Podněstří, ovládaného proruskými separatisty.

Jak je Moldavsko rozpolcené, se dá ilustrovat na příkladu naší mladé průvodkyně, která žije částečně u rodičů v Podněstří, kam vozí turisty, a částečně v Kišiněvě. Do EU prý chce hlavně kvůli penězům, které by z členství pro její zemi plynuly, své politické názory si nechává pro sebe.

Její otec, který turistům ze Západu dělá řidiče, má jasno v jediné věci: „Korupce byla a bude za každé vlády. Proč bych chodil k volbám?“

Náboj, který jsem cítila mezi účastníky mítinku, měl naopak v sobě čtyřicátník, od kterého jsme si v Kišiněvě pronajali byt. Mluvil o tom, že neschopní si budou pořád jenom stěžovat, místo aby něco dělali, a že těm schopným by vstup do EU nesmírně pomohl. Podělil se také o starost, jak se zbavit „nádoru“ zvaného Podněstří.

Dále čtěte

Moldavsko pokračuje na cestě do Evropy. Prozápadní prezidentka navzdory snaze Ruska přesvědčivě zvítězila

ANALÝZA / Rusku se sice minulý týden podařilo zmanipulovat volby v Gruzii, v neděli ale prohrálo důležitou bitvu ve snaze znovu…

Z předvolebního Moldavska jsem odjížděla s dojmem, že v něm panuje podobné rozložení sil jako v Česku. Hlavní město je typickým státem ve státě, regiony – v tomto případě hlavně Podněstří – připomínají naše Sudety.

Přiznám se, že výsledek prezidentských voleb a referenda, v nichž zvítězila cesta na Západ, mě potěšil. Nikdy bych však jako například senátorka Miroslava Němcová na sociální síti X nepoužila patetická slova, že Moldavané mají vyhráno.

Smrad sovětských časů sice větrají, ale zatím jen na škvíru. V části země jsou stále na ulicích Leninovy sochy a rudé vlajky se srpem a kladivem. A značné části společnosti se to líbí.