„Tady Babiš, ještě jednou, naposled,“ zahájil šéf ANO své novoroční poselství. Jeho prezidentská propaganda zněla stejně uvěřitelně jako předvolební póza nezávislého státníka stmelujícího lidi a pomáhajícího vládě. Co mu raději popřát v novém roce?
Andrej Babiš zveřejnil novoroční přání, jež nebylo součástí silvestrovské zábavy, ale vážně míněným apelem na veřejnost. Snažil se působit žoviálně a lidsky, ale dopadlo to jako vždycky. Tedy jen jako strojený marketingový kýč, který je možné brát stejně vážně jako Monty Pythonovy skeče. Jenže v „céčkovém“ provedení.
Kandiduju pro zemi
Kandidát na prezidenta se po debaklu ze znalostí základní školy opět stylizoval do role moudrého státníka, který si se vším ví rady a je předurčený k pomáhání lidem. Nikdo jiný to nedokáže jako on. Jedině díky jeho zvolení hlavou státu zase bude líp.
„Ukazuje se, že mi spousta lidí věří, že bych dokázal tuto zemi zachránit a postarat se o vás,“ prohlašuje Babiš ve videoklipu. Poté vysvětlil, jak si roli zachránce představuje.
„Myslím, že všichni o mně víte, že mám vizi. Vždycky jsem ji měl. V oblastech, kde vláda nestíhá anebo nemá dostatek zkušeností, bych jí rád pomáhal, mluvil s ní, radil jí a snažil se, aby byla její rozhodnutí motivována snahou pomoci lidem,“ uvedl.
Chce vládu donutit, aby opravdu bojovala za české zájmy, aby zastavila nárůsty cen energií a inflaci a aby zachránila naši ekonomiku.
„Asi všichni cítíme, že naše země potřebuje prezidenta, který je zkušený politik a je nezávislý. Naší republice je třicet let. Je to nejhezčí země na světě, jen potřebuje pomoct, a to velmi. Proto kandiduju, pro ni a pro vás. A nebojte, dáme to!“ uzavřel vtíravě.
Názorové veletoče
Zní to líbivě, jenže v naprostém rozporu s tím, co kandidát-spasitel prohlašoval v minulosti. Odjakživa si stěžoval, jak se do všeho musel nutit. Do politiky nikdy nechtěl, ale byl donucen. Do opozice nechtěl, ale zase byl přemluven. Navzdory přání své rodiny.
Jako z nouze ctnost dnes vypadá i Babišovo rozhodnutí kandidovat na Hrad. „Nikdy nebudu kandidovat na prezidenta. Náplň jeho práce by mě nikdy nebavila ani na ni nemám předpoklady,“ napsal Babiš už v roce 2014. Podobný názor zastával ještě krátce před komunálními a senátními volbami.
Po dlouhém váhání přišel s výkladem, že ho řada stoupenců na výjezdech v obytňáku po republice přesvědčuje, aby raději usiloval o návrat do vlády. Prezident nemá dost pravomocí a Babišovi spíš sedí manažerská role.
Nyní tuto teorii tiše opustil a tváří se, že prezident může být hybatelem veškerého dění v zemi. Může sice škodit a házet vládě klacky pod nohy, ale ústavní kompetence jsou dané navzdory tomu, že se je dosluhující prezident Zeman pokoušel ohýbat podle svého.
To neznamená, že by prezident neměl žádný vliv. Česko je ale parlamentní demokracie, a pokud někdo nezešílí jako kandidát SPD Jaroslav Bašta, nesmyslně slibující odvolání vlády, je vláda odpovědná poslanecké sněmovně. Nikoli diktátorské libovůli prezidenta.
Přitěžující okolnost
Zkušenost z politiky, kterou se dnes ohání Babiš, může být pro někoho výhodou, pro jiného naopak masivní přitěžující okolností. To je právě případ šéfa ANO. Zatížil zemi mezinárodními skandály jako nikdo před ním, manažersky vyhořel při řešení covidové krize a kvůli krátkodobým politickým cílům se rozhodl zruinovat veřejné finance. Dominoval jen v patologické sebechvále a vršení lží.
Pokud dnes Babiš vyzývá vládu ke zkrocení inflace, měl by si vzpomenout na vlastní slova před rokem, kdy opakoval svého bývalého poradce a nynějšího guvernéra ČNB Aleše Michla. Ten trval na tom, že vláda nemá na výši inflace žádný vliv na rozdíl od dovezených vnějších faktorů.
Babišovy regulační recepty „proti drahotě“ po maďarském vzoru by inflaci nesnížily, ale naopak eskalovaly. Vedly by k mnohem dramatičtějším propadům rozpočtových schodků, ale tohle podobné populisty nezajímá.
Agrofert, největší holding na domácím zemědělském a potravinářském trhu, přitom může ovlivnit ceny potravin. Jenže kartel obřích agrokombinátů této situace zneužívá. Diktuje ceny a šponuje je tak vysoko, co unese spotřebitel a co mu dovolí zahraniční konkurence. Že to odnášejí hlavně Babišovi nízkopříjmoví voliči, kteří potom společně nadávají na Fialovu vládu, je jiná kapitola.
Nemístný mesianismus
Babišovo novoroční přání bylo jen snůškou frází a protimluvů. Jestli mu podbízivá kampaň pomůže v prezidentské volbě, záleží hlavně na mobilizaci jeho odpůrců ve druhém kole. Schovávání šéfa ANO, který zatím nechodí do žádných debat, může někdo hodnotit jako vytříbenou taktiku, někdo jiný coby projev slabosti a nízké sebedůvěry.
Mesianistická slova, že je předurčený zachránit tuto zemi a postarat se o lidi, ačkoli k tomu jako prezident nemá žádné páky, zní nemístně. Měla by varovat oponenty bez ohledu na to, koho podporují v prvním kole. Ti, kdo o takovou „záchranu“ lemovanou hysterickou atmosférou nestojí, by měli Babišovi popřát v novém roce jiný úděl.
Pokud říká, že všechny jeho kauzy jsou bez důkazů zinscenované polistopadovým kartelem, měl by mít příležitost obhájit svoji pravdu před soudem. Bylo by to čistší a věrohodnější než zbaběle sázet na imunitu. To platí i pro další neukončený případ nákupu luxusních nemovitostí na francouzském pobřeží.
Mohl by také dokázat, že mu nejde o udržení státních penězovodů a dalších výhod pro Agrofert. Prezident má pravomoc jmenovat členy bankovní rady ČNB. Proto se nikdy nevyhne podezření ze střetu zájmů, kdyby jako dosud tlačil na co nejnižší úrokové sazby. To je v zájmu největších dlužníků, kam patří jeho holding, zatížený úvěry v řádu desítek miliard korun.
Nemusel by už lhát, že je stvořený pro prezidentskou roli, když ji donedávna považoval za nevýznamnou a nezajímala ho. Nemusel by se zpovídat svým voličům, kdyby uspěl, proč odchází z hnutí ANO a už nikdy se nevrátí do vlády.
V neposlední řadě, pokud dnes prohlašuje, že má na srdci zájmy České republiky, neměl by ji znovu zatěžovat mizernou mezinárodní pověstí krátce poté, co získala kredit. Musel by totiž vyhovět nemalé části svého elektorátu orientované na východ.
Andreji Babišovi ovšem nejde o záchranu země. Jde mu hlavně o záchranu sama sebe a o udržení pozic svého předluženého impéria.