Burkiny jsou něco mezi burkou a bikinami. Plavky zakrývající celé tělo se skládají ze dvou dílů a jsou vyrobeny z elastanu. Jejich součástí je integrovaná pokrývka hlavy, takže odkrývají pouze obličej, ruce a chodidla. Tím splňují požadavky hidžábu. Tak se označuje pokrývka hlavy, která splňuje společenské normy islámu. Na některých plážích ve Francii burkiny zakázali. Řada amerických a britských komentátorů to nechápe. A někteří dokonce mluví o „démonizaci“. Zákazům a reakcím na ně se věnuje i článek na webu německého listu Die Welt. Jak je vidět, integraci se nemusí učit jen cizinci, ale stejně tak i my.

Anglicky mluvící svět reaguje na zákaz burkin na francouzských plážích v Nice a Cannes nevěřícným kroucením hlavy. V Británii a Austrálii považují dokonce spor o plavky, zakrývající celé tělo muslimských žen, za absurdní.

„Jsou plavky zahalující celou postavu opravdu více pobuřující než pohled na poloodhalenou zadnici osoby středního věku?“ ptají se. Jiní kritici zpochybňují francouzský integrační model.

V britských městech a čtvrtích s vysokým počtem muslimského obyvatelstva nejsou zahalené ženy ničím výjimečným. Přesto nevzbuzují tak silné reakce jako ve Francii, která obzvlášť přísně odděluje náboženství od státu. Obhájci této politiky tvrdí, že spolužití bez náboženských konotací zabraňuje konfliktům ohledně víry a podporuje rovnost. Burkiny – stejně jako předtím burky – však ve Francii vyvolaly vášnivou debatu.

[ctete-foto]73156[/ctete-foto]

Burkiny proti úpalu

Někteří vidí v burkinách symbol radikálního islámu a útlaku žen. „Je to zosobnění politického projektu, protispolečenského hnutí, které má mimo jiné za cíl porobení žen,“ vyjádřil se francouzský ministerský předseda Manuel Valls.

S podobnými argumenty však v Británii silně nesouhlasí. Nejznámější nositelkou burkin v zemi není muslimka, ale novinářka a moderátorka televizních pořadů o vaření Nigella Lawsonová, která se dostala v roce 2011 na titulní stránky poté, co se na slavné australské pláži Bondi Beach vrhla do vln v černých burkinách – aby nedostala úpal.

Podle ankety rozhlasové stanice BBC si ženy myslí, že burkiny integraci spíše pomáhají. „Burkiny mi dávají svobodu jít na pláž a zaplavat si a necítím se tak vinna vůči svému vyznání,“ říká Aysha Ziauddinová, která žije v anglickém Norfolku.

„Je neslýchané, že buď ukážete kůži, nebo musíte jít,“ zlobí se Maryam Ouilesová z Gloucesteru. „Lidé si pořád stěžují, že se muslimové musí více integrovat, a když si s vámi jdeme zaplavat, zase to není v pořádku,“ dodává.

Démonizace plavek je k smíchu

Komentátor listu The Times David Aaronovitch dodává, že zákaz burkin mohl vyhlásit jen blázen. Tato „francouzská absurdita“ podle něj problémy neřeší, ale naopak je vytváří.

Novinářka a publicistka Remona Alyová, šéfka komunikace v nadaci Exploring Islam Foundation, sestavila seznam „pěti důvodů, proč nosit burkiny – a ne jen proto, abychom našvali Francouze“. „Nic mi nepřijde ujetější než démonizace koupacího úboru,“ píše Alyová v britském deníku The Guardian.

V USA považují zákaz burkin za nelogický, neboť předepisuje pravidla ženám, které už mají pravidla předepsána. „Při zákazu jde o víc než o náboženství nebo oblečení,“ vysvětluje Amanda Taubová v deníku The New York Times. Jde o to, aby byla „nemuslimská francouzská většina chráněna před konfrontací s měnícím se světem“.

V Austrálii, kde je život na pláži součástí národní identity, považují burkiny za znak integrace. Zde byly ostatně také burkiny – název je spojením slov burka a bikiny – před více než dvaceti lety vynalezeny. Vytvořila je dnes 48letá Aheda Zanettiová, Australanka s libanonskými kořeny.

Sama Zanettiová se v zemi slunce, pláží a surfování nemohla mnoha aktivit účastnit, neboť musela dodržovat pravidla cudnosti, vypráví. Když nakreslila svůj první návrh burkin, šlo jí především o to, jak by mohly muslimské dívky provozovat sport a zároveň se nezpronevěřily svému vyznání. Jak shrnuje pro The Guardian: „Navrhla jsem burkiny proto, abych dala ženám svobodu, ne abych je vyloučila“.