Debata prezidentských kandidátů Petra Pavla a Andreje Babiše v České televizi FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
Prvního televizního duelu prezidentských kandidátů se proti očekávání zúčastnil i Andrej Babiš. Od počátku bylo zřejmé, že jeho sliby o slušnosti, přívětivosti a spojování společnosti jsou jen prázdnou floskulí. Míra jeho fabulací přesáhla obvyklou mez.
Babišův tým improvizovaně mění scénář kampaně. Poslední průzkumy signalizují vítězství Petra Pavla, ovšem stále je značný podíl váhajících a rozhodne se v posledním týdnu. Proto se šéf ANO na poslední chvíli rozhodl debaty v České televizi zúčastnit, ačkoli ji vylučoval.
Pro moderátora bylo obtížné Babiše ukočírovat, jelikož používal obvyklou taktiku mluvit jako generátor náhodných slov dlouho a o čemkoli, vymýšlet si, urážet soupeře a opakovat několik útočných frází. A ještě si stěžovat, že nedostává prostor. Choval se přesně tak, jak to vyhovuje jeho voličskému elektorátu, a co odrazuje ostatní.
Petr Pavel byl věcnější, lépe formuloval myšlenky a na rozdíl od soupeře odpovídal na otázky. Je však zřejmé, že oba oslovovali jiné voličské světy. Mají odlišné názory na domácí a zahraniční politiku, ale i na styl vykonávání prezidentského úřadu. Babiš jel úplně na hraně, často za ní, což se projevilo v nebývalém vršení lží a absurdit.
Křesťan i komunista
Samotný Babišův nástup, kdy vysvětloval změnu svého postoje, proč přišel do České televize, kterou do té doby jen ostouzel, vyzněl jako nepovedený komediální skeč.
„Odpouštím České televizi všechna ta léta různých informací o mně,“ pravil údajně pod dojmem mše pražského arcibiskupa Jana Graubnera. Zúčastnil se jí, aby se vzápětí stylizoval do role apoštola pravdy a lásky, odpouštějícího hříšníkům.
O křesťanském smíření a odpouštění hovoří oportunistický šejdíř, který se pokoušel Českou televizi pacifikovat prostřednictvím svých nominantů v Radě ČT. Krátce předtím se v Děčíně sešel s neostalinistou Josefem Skálou kvůli nákupu hlasů komunistů, kteří církve likvidovali a dodnes je nenávidí.
Babiš poskytl Skálovi dvacetiminutový rozhovor, který se v debatě pokoušel zapřít. „Pan Skála tam přišel, má nějaký podcast, vůbec jsme se nebavili,“ lhal. Ve skutečnosti si v salónku hlídaném osmnácti policisty s čelným představitelem gottwaldovského křídla KSČM notovali, že se blíží nová totalita.
Šéf ANO zároveň pominul, že se Skála účastnil demonstrací proruského aktivisty Vrabela, usilujícího o vystoupení z NATO a EU, podobně jako děčínský radní Jan Skalický (ANO), který jejich schůzku zprostředkoval.
„Neznám žádné extremisty,“ odtušil Babiš. Jeho podporovatel Vrabel přitom šíří mimo jiné dezinformace, že česká vláda chce napadnout Rusko jadernými zbraněmi. Je to jen Babišova výkladní skříň, koho chce také zastupovat.
Kdo dělí společnost?
Spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana se podařilo vyhloubit hluboké příkopy ve společnosti. Proto zněla směšně a arogantně Babišova výzva Pavlovi, aby se vzdal kandidatury.
„Měl by místo přenechat mně. Když by se stal pan Pavel prezidentem, tak by se potvrdilo, že je společnost rozdělená. On mluví o voličích, kteří volí mě, velice negativně,“ uvedl Babiš, což je další výrok v rozporu s realitou.
Pavel nikdy nehovořil o Babišových voličích, tím méně jako o nedemokratické „spodině“, jak fabuloval kandidát ANO, který na svých mítincích označoval své oponenty za nacisty a fašisty. To jsou narativy kremelské propagandy, která se dnes přes své weby a další nástroje hybridní války postavila na jeho stranu.
Drzý apel zazněl od politika, jehož odmítá 60 procent lidí a nechutnou kampaní dále hloubí propast ve společnosti. V debatě odmítl, že by byla směřována proti Pavlovi. Přitom je na billboardech zdůrazněn válečnický apetit generála, který nevěří v trvalý mír, což je vytrženo z kontextu. Nedávné i současné události ostatně vyvádějí podobné mírotvorce z omylu.
Pokud Babiš hlásá, že by zastupoval všechny občany, nebere vážně početné proudy lidí, kterým vadí jeho podpora hradního klanu, lísání ke komunistům, okamurovcům a dalším skupinám orientovaným na Východ. Není schopen tyto proudy přesvědčit, že bude zastupovat i je. Nemá na to osobnostní vybavení, charakter ani skutečný zájem.
Zpochybnění úlohy NATO
Nejskandálnější je jeho prohlášení, že by porušil spojenecké závazky NATO a nepodpořil by vojenskou pomoc Polsku a Pobaltí, pokud by byly napadeny nepřítelem. „Já chci mír,“ opakoval brežněvovskou propagandu z doby, kdy SSSR rozšiřoval svoje sféry vlivu.
Později se snažil šokující výrok mírnit, ale škody byly napáchány a zviditelnil se i v polských a pobaltských médiích. Vzhledem k Babišově oportunistické povaze lze brát jeho „korekci“, že by dodržel článek 5 smlouvy NATO, s velkou rezervou.
Babiš vyčítá Pavlovi, že je vládním kandidátem a všichni ministři mu dělají kampaň, což je další lež. Zároveň odmítá, že je kandidátem Hradu, přičemž Zeman a jeho okolí obávající se vyšetřování svého působení v prezidentské kanceláři tlačí oligarchu zcela otevřeně. Podobných absurdit zaznělo víc.
Plejáda absurdit
Babiš nejprve prohlašoval, že nemá s hnutím ANO nic společného, jelikož je nadstranický kandidát. To je stejná průpovídka, jako že nemá nic společného s Agrofertem. Vložil do svěřenského fondu i poslanecký klub ANO?
Vzápětí se ovšem přihlásil, že je předsedou ANO, ale neorganizoval svolání schůze sněmovny k odvolání vlády. Nešlo tedy prý o součást jeho kampaně. Na námitku moderátora, že si protiřečí, ho zpražil, že manipuluje a převrací skutečnost.
Dále už jen telegraficky. Babiš popřel, že je stále evidovaný jako agent StB. Stále opakuje, že vyhrál tři soudy, které ovšem anuloval slovenský Ústavní soud. Naopak prý byl při svém pobytu jako zástupce privilegovaného podniku zahraničního obchodu v Maroku terorizován estébáky.
Popírá, že jeho vláda za sebou nechala nejrychleji se zadlužující zemi v EU, což dokládají evropské statistiky. Chaos v covidové krizi hází na armádu, která přitom vytrhávala trny z paty kabinetu neschopného mikromanažera, který za sebou zanechal nejdéle zavřené školy a jednu z nejhorších bilancí obětí covidu na světě.
Babiš se otevřeně odkopal, že je připraven prodat naše spojenecké závazky a dosavadní prozápadní směřování země. Oslovuje i antisystémové voliče, nakloněné nejhrubšímu populismu a dohodám s Ruskem. Proti němu stojí ti, kdo si tento vývoj nepřejí.
Střet dvou světů má tedy mnohem hlubší než symbolickou povahu vyplývající z ústavních kompetencí hlavy státu. Prezidentské volby ukážou, kolik voličů tyto světy reprezentuje.
