Po opakovaném porušování Stanov jsem byla vyloučena na podzim 2016 z řad ČSBS. Jednalo se o veřejnou kritiku nehospodárného zacházení s finančními prostředky vedením, nevhodnou rerezentaci a politizaci Svazu a pak také například mé neoslovovaní některých nově přistoupivších členů do Svazu “sestro”, “bratře”… paní Bobošíková poslala na Ústřední výbor ČSBS dokonce stížnost na mé chování. Po mém vyloučení následovalo ukončení členství několika desítek, možná dnes stovek významných členů Svazu. Tím prvním byl generál Pavel Vranský, letec RAF, ale i mnozí další – lidické ženy, přeživší koncentračních táborů Osvětim a Mauthausen, ale také zástupci druhé generace (syn generálporučíka Jaroslava Selnera, který dnes vede pobočku našeho Spolku v Brandýse nad Labem). A pak nemohu zapomenout na kladenské a slánské členy – ti odešli všichni (120 osob).

Politizace a zneužívání zavedené organizace k vlastnímu prospěchu. Od ČSBS se očekávalo, že zaujme po roce 1989 výsostné postavení ve společnosti, že díky široké členské základně zůstame zachována památka na hrdiny a oběti 2. světové války. S posledním předsedou J. Vodičkou však dochází k silné politizaci Svazu. Jsou přijímáni noví členové, kteří vstupují do ČSBS z různých pohnutek (často prospěchářství, získání politického vlivu…), ale bohužel postupně ovládají i místní organizace, kde ještě před pár lety byli skutečně jen lidé, kteří měli přímý vztah k dění za 2. světové války, či potomci po pamětnících anebo případně lidé, kteří se tématem dlouhodobě zabývají (historici, žurnalisté). Dalším zásadním problémem je nehospodárné zacházení s finančními prostředky a plýtvání peněz vedením ČSBS.

[ctete postid=“230852″ title=“Spolek odboje stojí za poslancem Jandou a odsuzuje Vodičkův ČSBS“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/01/22728943_10213195080304949_7952612942559443891_n-385×230.jpg“ excerpt=“Spolek pro zachování českého odboje stojí za poslancem ODS a bývalým skokanem na “ permalink=“http://forum24.cz/spolek-odboje-stoji-za-poslancem-jandou-a-odsuzuje-vodickuv-csbs/“]230852[/ctete]

Dovedu, to rozhodně. On není výjimkou, těch podivných oceněnych osob panem Vodičkou je celá řada. I z reakce pana Ondráčka bylo patrné, že ani on sám ocenění nečekal (přebíral v bundě a oficiálního stanoviska, za co pan poslanec ocenění dostal, se veřejnost dočkala až po týdnu, kdy mlčel i tiskový mluvčí a místopředseda ČSBS, kteří o ocenění nevěděli). Je to klasicky postup pana Vodičky, který si různými druhy ocenění získává zájem a jakousi vděčnost ocenených. Přijetím vyznamenání bohužel ti ocenění přistoupí i na určitý oboustranný závazek podprory. Proto se není čemu divit, když pan předseda ČSBS vyznamenání de facto rozhazuje bez schválení vedení, kdekoliv se mu to zdá vhodné (resp. s vidinou toho, že se mu to nějakým způsobem vrátí). Velice trapné a nedůstojné pak je, když například místní organizace ČSBS navrhne svého člena, kterému je již přes 90 let a zasloužil se o svobodu naší země aktivní odbojovou činnosti za II. sv. války, a nakonec zaplatí ještě na vedení ÚV ČSBS 300 Kč, protože dle slov vedení nejsou finance na raznici apod. Ti lidé si toho ocenění už ani nemohou vážit.

Politické vazby pana Vodičky napříč politickým spektrem jsou zřejmé (sám kandidoval za SPD+SPO v Ústeckém kraji). Při první přímé volbě prezidenta se předseda ČSBS postavil do čela podporujících okolo prezidenta Zemana a ve volebním štábu stál i v jeho těsné blízkosti k překvapení části členské základny ČSBS, která se ostře ohradila vůči politické podpoře jednoho z kandidátů, aniž by to Vodička projednal min. na úrovni Ústředního výboru. Jeho další vazby napříč několika politickými stranami jsou získany díky jeho funkci předsedy.  Často slýchávám na akcích od politiků a pořadatelů, že je velice těžké odmítnout pozvání na pietní akt či akce od ČSBS, protože sama připomínka významného aktu či osobnosti si přítomnost politika nebo poslance/senátora zaslouží, avšak svými vystoupeními vedení ČSBS akce pak dehonestuje (vzpomeňme například na zcela nevhodný projev Vodičky na terezínské tryzně v roce 2016).

Po prostudování několika vyúčtování státní dotace pro ČSBS za poslední léta není problém v tom, že by byla dotace špatně vyúčtováná (na to má vedení účetní firmu), ale o to, že gró dotace zůstává pro potřeby vedení ČSBS. Je pak neuvěřitelné, že jsem v městské hromadné dopravě potkávala zasloužilé bojovníky z východní i západní fronty II. sv. války, kteří ve svém vysokém věku museli využívat autobusy a vlaky, aby se dostali na pozvání místních organizací na pietní akty nebo schůze a předseda Vodička dojel na akci svým luxusním vozem Škoda Superb (na operativní leasing na ČSBS). Svaz má zabezpečovat dle Stanov jiné činnosti, než „reprezentovat“ svým vedením na akcích a řadit se mezi zcela jinak zabezpečené hosty aktů (velvyslanci apod.). ČSBS mělo být zásadní paměťovou institucí, což v porevoluční letech skvěle budoval první předseda (Jakub Čermín), bohužel dnešní vedení pomyslnou štafetu převzít nezvládlo – naopak tu pochodeň uhasilo.

Ambice a smysl Spolku je stále stejný a snažíme se naplňovat, co jsme si před dvěma lety vytyčili. Zachovat odkaz českého odboje – napříč republikou tak získáváme zásadní zájemce o členství – druhou a třetí generaci po aktivních bojovnicích, hrdinech i obětech odboje, ale rovněž členy zabývající se historií 20. století. Cílem je zabezpečit pomocí těchto osob ve spolupráci s místními správami důstojné připomínky zásadních osobností a událostí odboje. Důležitá je pro nás rovněž péče o poslední žijící pamětníky událostí, ale zde se bohužel již skutečně jedná o velmi malý počet osobnostní vzhledem k tomu, že od konce II. sv. války uplynulo již téměř 74 let. Co považuji kromě udržení rodinné paměti za zásadní, je i zájem politických vězňů z 50. let o členství v našem Spolku. Jsou to lidé, kteří se zapojili do aktivní činnosti proti nedemokratickému režimu po roce 1948, ale když s nimi nahráváme rozhovory, tak zásadní roli jejich rodiče sehráli velice často v odboji za 2. či 1. světové války. Co je skvělé, že náš Spolek bude v letošním roce za podpory ministerstva obrany pořádat oficiální pietní akt, odbornou konferenci a setkání pozůstalých v rámci připomínky 80. vyročí uzavření vysokých škol z listopadu 1939.