ROZHOVOR / Korunovace je oslavou dějin a národní a náboženské tradice, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 politolog Alexander Tomský. Republikánské hlasy podle něj budou přibývat, a to zejména v zámořských oblastech, protože vzpomínky tamních lidí na mateřskou zemi slábnou. Korunovace jako velké mezinárodní mediální show tuto tendenci ovšem oslabuje.
Proč si Britové zakládají na velkolepých ceremoniích a ovacích, když se například jiné monarchie už dávno uchýlily k civilnějšímu tónu?
Velká pompa a sláva království má v Británii hluboké kořeny. Ostrovní království má dlouhé nepřerušené dějiny a protestantismus výrazně povýšil majestát státu, partikularismus, církev se stala národní a stát patronem církve. V Anglii pak monarcha hlavou církve. Katolicismus je univerzální, nadnárodní, a stát důležitý méně. Angličané vybudovali největší impérium světa a královnu Viktorii korunovali na Císařovnu Indie, 1877, což zvýšilo prestiž monarchie a tím i královské oslavy. Ty se považovaly za jednotící prvek národů pod britskou korunu už v době, kdy vzniklo Spojené království, 1708, Angličanů, Welšanů, Skotů a Irů, jež mělo tvořit jeden národ.
Jak je to s popularitou korunovační ceremonie vzhledem k tomu, že podle některých aktuálních průzkumů polovinu Britů korunovace nezajímá?
Samozřejmě s rozpadem impéria v polovině 20. století upadla i prestiž monarchie a v posledních dvaceti letech rozpoltila Británii nenávistná levicová kampaň očerňující Britské impérium. Zejména labouristé a akademické kruhy považují impérium přímo za zločinné, což negativně ovlivňuje přistěhovalce z bývalých kolonií, kteří nemají k dějinám Anglie žádný vztah. Ti se svými dětmi a vnuky tvoří téměř 20 procent obyvatel.
Jak byste shrnul posun podoby korunovace od té předešlé? Nebude natolik velkolepá jako ta jeho matky. Je na ni pozvána například jen čtvrtina hostů. Proč se tak děje?
Alžběta II. byla korunována na sklonku impéria, které se všeobecně považovalo za civilizační misi – „Břímě bílého muže,“ jak napsal Rudyard Kipling. Je paradoxní, že mnoho Indů pozitivní rysy britské nadvlády uznává, zejména politické dědictví demokracie.
Náklady se odhadují na 100 milionů dnešních inflačních liber, osekalo se, co se dalo v porovnání s rokem 1953, tak trochu jako gesto v hospodářské recesi. A to byla tehdy poválečná Británie podstatně chudší.
Korunovace přinese řadu novinek. Arcibiskup z Canterbury například vyzval veřejnost, aby nahlas slíbila králi a jeho potomkům věrnost. Co tento nový krok pro anglickou veřejnost představuje?
Tato pocta nahrazuje tradiční vyznání loajality aristokracie svému králi, má to být jakýsi „chór milionů“: „Bože ochraňuj krále!“ Mluvčí arcibiskupa z Canterbury v této novince spatřuje symbol lidové monarchie, moderní vyjádření multietnické a náboženské společnosti. Přestože kontroverzní králova přísaha hájit protestantskou víru zatím zůstala v ceremoniálu, zúčastní se ho představitelé ostatních náboženství v Británii, zejména buddhisté, hinduisté, židé, muslimové a sikhové.
Reflektuje podle vás korunovace správně a dostatečně dnešní dobu? Významnou roli mají hrát ženy, členky církví, svou úlohu budou mít také různá náboženství, do projevů budou zapojeny různé jazyky…
Já myslím, že ano. Paradoxně dnes děti a vnuci bývalých poddaných impéria hrají velkou společenskou roli, britská vláda má šest ministrů z přistěhovaleckých rodin, sám premiér je hinduista indického původu a rodiče lídra Skotské národní strany pocházejí z islámského Pákistánu.
Je otázka, jestli tahle pestrá společnost vytváří společné pouto. Jinak k udržení monarchie nestačí.
Protože její smysl je jiný, je oslavou dějin, národní a náboženské tradice, oslavou společného údělu a území. Pestrá multikulturní a multinárodní společnost nemá dost dobře co slavit, k čemu se vztahovat. Proto necítí polovina Britů k monarchii žádný závazek, tak jako jej tradičně necítili irští katoličtí přistěhovalci.
Královna Alžběta byla mezi Brity oblíbená a vážená. Její syn se tak významnou popularitou pyšnit nemůže. V čem je podle vás jeho hlavní nedostatek?
Nedostatků má opravdu mnoho. Především byl příliš dlouho čekatelem a stal se známý svým kontroverzním ekologickým aktivismem a také podporou tradiční neoklasicistní architektury. Monarcha má sjednocovat národ, nesmí vyjadřovat politické názory, je jakýmsi vtělením státního majestátu.
Po válce si britská monarchie hledala zástupnou roli a měla být nejenom příkladem služby národu – ceremoniální reprezentací státních záležitostí a svátků, ale i dobročinných spolků, nemocnic a různých mírových aktivit, ale také být příkladem ctnostné rodiny, což se nepodařilo a manželské skandály královskou rodinu dodnes pronásledují.
V čem je naopak silná stránka monarchie? Co jako král vyobrazuje?
Majestát státní moci, která děsí i zároveň uklidňuje. Proto má být hlava státu neideologická, neutrální. Král panuje, ale nevládne. Takový je vynález konstituční monarchie. Vyjadřuje úděl a soudržnost národního společenství.
A co říkáte na novou královnu Camillu?
To je trochu průšvih, ale monarchisté ji přijali. Koneckonců to byla králova první láska!
Ještě v osmdesátých letech monarchii považovalo za důležitou 86 procent Britů, dnes už jen 58 procent. Podle každého pátého Brita by dědičné vládnutí mělo skončit. S úmrtím královny a nástupem Karla III. se republikánské hlasy začaly hlasitě ozývat. Co to o novém králi vypovídá?
Že není všeobecně oblíben. Jeho povaha je veřejnosti známa a mnoha lidem prostě sympatický není. To v tradici staré monarchie bývalo naprosto bezvýznamné. Lidé chtějí, aby byl monarcha celebritou, což jde jen málokdy. Naštěstí jsou jeho syn William a jeho žena velice oblíbení.
Republikánské hlasy jsou hlasitější v zámořských zemích, kde ještě panuje britská koruna. Budou podle vás tyto hlasy přibývat? Z Barbadosu se už republika stala, v Karibiku v Antigui a Barbudě se hovoří o referendu…
Nepochybně přibývat budou. Pomalu. Jejich vzpomínky na mateřskou zemi slábnou. Ale právě korunovace jako velké mezinárodní mediální show tuto tendenci oslabuje.
V čem podle vás tkví podstata monarchie? Co lidem přináší?
Je to magie, jak napsal anglický filosof Roger Scruton, něco jako „kouzlo vánočního stromku“. Oslavy monarchie přinášejí mnoho radosti do všedních dnů běžných občanů. Je to skrytá moc z boží milosti, království, jež není z tohoto světa. Ale i pro ty, kteří to takto nevnímají, může být důstojným symbolem společenství mrtvých, živých i dosud nenarozených. „Bože ochraňuj krále…“ obsahuje i náš dávný hymnus: „Nedej zahynouti nám ni budoucím!“
