Ivo Hucl je autorem úspěšné petice proti zavádění elektronické evidence tržeb. Nedaleko zámku Kozel ve Štáhlavicích na Plzeňsku provozuje penzion a Bezejmennou čajovnu. Kromě toho je také básník, spisovatel a pořadatel kulturních akcí. Jeho petici již podepsalo na 15 tisíc signatářů. Přinášíme jeho argumenty proti EET.

V jednom zenovém rčení se říká, že „prst ukazující na Měsíc není Měsíc“. Přesně tato záměna se prostřednictvím zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, přihodila současné koaliční vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Snaha prospět podnikatelskému prostředí a vybrat do státního rozpočtu více financí je v dnešním nejistém a pohyblivém světě jistě legitimní. Kdo by si nepřál opravené a pohodlnější silnice, větší bezpečnost, nadstandardní zdravotní péči, rozvoj vědy, vstřícně a bezchybně fungující úřady a soudy, plzeňská práva s pověstí Harvardu? Zákony jsou zde od toho, aby zjednodušovaly a usnadňovaly život celé společnosti. Špatně připravený zákon však může způsobit stejný chaos, jako kdyby pravidla silničního provozu dovolovala řidičům jezdit zároveň vpravo i vlevo. Právě taková rizika zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, občanům ČR přináší.

1.

Registrační pokladny se staly restriktivním nástrojem finanční správy poprvé v Itálii již v roce 1985. S jejich elektronizací přišli v roce 2010 v době ekonomické krize v Bulharsku a Švédsku, kde se však spokojili pouze s pokladnami nenapojenými na centrálu Velkého Dobroditele. Z Bulharska se elektronická „infekce“ rozšířila do Chorvatska a Slovinska; následně proběhl pokus o jejich zavedení v Belgii, Portugalsku, Maďarsku a Slovensku. Minulý rok v Rakousku. Většina zemí však zůstala „jen“ u pokladen s fiskální pamětí. Nejdůležitějším zjištěním je, že ani v jedné z uvedených zemí se neprokázalo, že by nákladně zaváděný nástroj výběru daní přinesl do jednotlivých národních rozpočtů nějaké bonusy. Naopak. Ekonomika Itálie a Portugalska balancuje již několik let nad propastí bankrotu. V Bulharsku se díky pokladnám zastavilo ekonomické oživení a činnost ukončilo 18 procent živnostníků, v Chorvatsku klesl jejich počet o více než 25 procent a v Portugalsku hned po zavedení o více než 10 procent. Pokud se v Česku budou opakovat podobné trendy, pak hrozí, že z celkového počtu jednoho milionu drobných živnostníků bude EET postiženo 90 000 a v pesimistických balkánských číslech až 252 000 našich spoluobčanů. Vláda, která svolává krizová jednání, když z bankrotujících ostravských dolů hrozí propuštění 2500 horníků (jejichž těžké práce si samozřejmě velice vážíme), bez mrknutí oka podřízne svou politikou větev 36krát vyššímu počtu živnostníků a řemeslníků, nesmí nadále vládnout. Samozřejmě nejvíce budou postiženy odlehlé a různě vyloučené oblasti jako Tachovsko, Sokolovsko, Haná, Ústecko, Jeseníky, Ostravsko, Zlínsko, Broumovsko; obecně vzato venkov a vesnice, kde žije méně než jeden tisíc obyvatel. Při naprosto nejistém výsledku, který lze od socialisticko-inženýrského experimentu očekávat, se jedná mírně řešeno jen a jen o nezodpovědný hazard s českou ekonomikou, českým podnikatelským prostředím, ale především s českými občany. Větší neúspěch může vyvolat vlnu sociálních otřesů a na dlouhé roky narušit sociální smír.

2.

Jako další důvod, který vedl současnou vládu k zavedení EET, je uváděna přebujelá šedá ekonomika (nezdaněná práce s nezdaněnými příjmy), jež údajně deformuje české podnikatelské prostředí takovým způsobem, že byla nutná razantní a restriktivní intervence. Stačí ovšem bazální rešerše této problematiky, abychom všelék v podobě EET minimálně zproblematizovali. Česká republika s objemem šedé ekonomiky 15,1 % HDP v roce 2015 se pohybuje hluboko pod evropským průměrem, který činí 18,5 % HDP. Pro srovnání nejhůře s šedou ekonomikou jsou na tom Gruzie a Bolívie, kde mimo státní systém proteče přes 70 % HDP. Nejlepší je situace naopak ve Spojených státech a Spojeném království, kde objem šedé ekonomiky činí 8,8 %. Pravdou je, že některé studie (např. společnosti VISA) potvrdily nepřímou úměrnost se zaváděním elektronických plateb a šedé ekonomiky. Ekonomičtí odborníci však za klíčové příčiny jejího růstu jednoznačně považují zvyšování daní a povinných odvodů na sociální zabezpečení, dále ztrátu důvěry občanů ve stát, nemravné zdanění práce, přebujelý byrokratický aparát a zatuhlost státní správy. Hlavním demiurgem šedé ekonomiky proto není živnostník, hospodský ani trafikant, ale samotný stát, který se k poctivě pracujícím občanům nechová jako partner a servisní organizace, ale jako exekutor a vymahač dluhů. Jako vzor pro snížení podílu šedé ekonomiky se proto nenabízí ekonomicky stále se propadající Chorvatsko, ale stabilizované Spojené království, které šedou ekonomiku eliminovalo elegantním, prostým a levným řešením – nízkými daněmi a nízkými dávkami. Řešit tento problém pomocí drastických opatření typu EET bude mít stejný efekt, jako například Volsteadův zákon z roku 1919, kterým byla v USA zavedena prohibice. Místo snížení zločinnosti, šedé ekonomiky a abstinence nastal jejich naprostý opak. Zrušení EET je proto zcela nezbytné.

3.

Přes proklamovanou kontrolní účinnost a sofistikovanost aplikace EET je pravdou pravý opak. EET je zcela bezzubá a neefektivní. Jak pro stát, tak pro podnikatele, kteří nesou největší tíhu nákladů. Živnostník si ze zákona musí pořídit drahé zařízení, kterému nerozumí, přesto musí odpovídat za jeho provoz. Bezchybně ovládnout pokladnu o 2000 funkcích vyžaduje minimálně týdenní školení, opravdu jí porozumět alespoň dva týdny. Argumentace, že všichni podnikatelé používají chytré telefony, není vůbec pravdivá, ale hlavně když se ze soukromého telefonu nepodaří opakovaně odeslat sms nebo se delší dobu nepřipojíte k internetu, nic se neděje. Když se vám ale nevytiskne nebo neodešle účtenka z EET, jste okamžitě pod kuratelou nehorázných finančních trestů, které mohou zlikvidovat váš podnikatelský i soukromý život. Inspirativní jsou snad vize, že komplexní elektronický vztah podnikatele a státu odlehčí malým firmám administrativu. Aby podnikatel ušetřil za externího účetního a jednoduchou operací si připravil daňové přiznání, což by znamenalo reorganizaci stávajícího daňového systému i státní správy. To samozřejmě nikdo nepřipravil ani neinicioval. Drzost, se kterou stát veškerou svou odpovědnost delegoval na podnikatele, a ještě je za nepatrná pochybení hodlá exemplárně trestat, je neuvěřitelná a bezprecedentní. Pohádky, jak vzájemný elektronický vztah s finančními úřady zprůzrační, zrychlí a zlevní výběr daní, zní za současné úrovně úřadů jako pasáž z románu Raye Bradburyho Marťanská kronika. S futuristickými vizemi o to víc kontrastuje realita hord finanční Ideopolicie, která pronásleduje české živnostníky jako za hlubokého středověku. Vůbec jim přitom nedochází, že z ekonomického hlediska nestojí tato třída podnikatelů vůbec za pozornost. Náklady na mzdy kontrolorů a cestovné budou totiž vždy převyšovat případný přínos kontrol pro stát.

4.

V souvislosti se zaváděním EET ministerstvo financí dosud nezveřejnilo věrohodné informace, kolik úředníků musela státní správa přijmout, aby mohla dohlížet na zavádění a dodržování nového zákona. Kolik bude stát stále se rozšiřující systém archivace dat, kolik budou stát všechny kontroly, vyhodnocování a zpracování protokolů, kolik budou stát správní řízení, soudy, vymáhání pokut, další soudy. Finanční správa přiznává již více než 6000 kontrol provedených od 1. prosince. Že by šlo o první vlaštovky informačními systémy odlehčeného vztahu státu a podnikatele? Ne, je to pouze další důvod, proč EET jako zcela neefektivní a totalitní nástroj zrušit.
5.

Dalším významným argumentem ke zrušení EET je jeho zcela zjevná bezzubost čelit skutečně velkým daňovým únikům a ekonomickým ztrátám. Již nyní existují velmi sofistikovaná softwarová řešení, jak systém bez větších problémů obcházet. Není to však úplně levná záležitost. Proto si je mohou pořizovat jen opravdu velcí hráči, kteří mají prostředky. Prodavači na farmářských trzích, švadleny nebo hostinští tato opatření financovat nemohou. Hlavně by je něco podobného ani nenapadlo. Ale i to jsou jen marginální ztráty. Největší ekonomické úniky nevznikají totiž v šedé zóně ekonomiky, ale ve zcela legálním státním provozu; v nákladné byrokracii, skrze sanace bank, bankrotující doly, v předraženém zdravotnictví a stavbách dálnic, při různých arbitrážích, netransparentních nákupech zbrojních zařízení, nevýhodném prodeji majetku státu nebo jen kvůli špatným projektům a úřednickým rozhodnutím, za která nikdo neručí a nikdo nenese odpovědnost. Největší dravci zdejšího byznysu si zas díky týmům právně ekonomických poradců vždy „legální“ cestu k optimalizaci daní najdou – například daňové ráje nebo gigantické nadnárodní optimalizace. Stačí si připomenout několik události z posledních dnů, například kauzu s nezdaněnými dluhopisy Agrofertu. Teprve potom následují „úniky“ z ekonomiky černé, například z obchodu s lehkými topnými oleji, s nezdaněným lihem, prostitucí, skrze karuselové podvody, drogy, hazard. Bizarní je v této souvislosti představa, jak například členové drogového gangu stojí ve frontě na finanční správě, aby si vyzvedli přístupové kódy k EET. Opravdu jen nepatrný zlomek daňových úniků spadá do oblasti šedé ekonomiky malých a středních podnikatelů; je doložitelné, že až 90 % těchto financí se skrze další investice a vzájemné obchody dostává zpět na účty správce daní, tj. státu. Na rozdíl od korupce a neodpovědných státních dotací má tato ekonomika dokonce zcela zjevná pozitiva, například výrazné zlepšení gastronomických služeb. Nehledě na to, že struktura těchto ekonomických vztahů je pouze reakcí na protekcionismus a zlodějské metody například exportní politiky.

6.

Dalším důvodem ke zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, je jeho špatná odborná připravenost. Ještě nevešel v platnost v plné šíři a již se objevila potřeba mnoha výjimek a pozměňovacích návrhů. Jeho znění vychází přes povrchně erudované proklamace ministerstva financí pouze z jednostranných teoretických analýz a bez zásadní znalosti reálných podmínek, ve kterých živnostníci, řemeslníci a poskytovatelé služeb pracují. O tom, že je zákon gumový a plný bílých míst, svědčí i ostrá diskuse ve vládní koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která tento hybrid zákona hlasy 105 poslanců prosadila. Ještě před spuštěním první vlny přišel ministr financí Babiš s návrhem vyjmout z EET živnostníky do obratu 250 000 Kč. Poté následovalo KDU-ČSL s myšlenkou vyjmout z EET celou druhou a třetí vlnu, STAN by rádi vyjmuli neplátce DPH, zatímco ODS, Strana soukromníků a Piráti navrhují zákon o EET zcela zrušit. Svobodní podporují zrušení a budoucí dobrovolnost v nové EET, TOP 09 podporuje odložení o dva roky a případné zrušení. Uvažuje se o výjimkách pro e-shopy a informační centra. Strana zelených EET vlažně nepodporuje. Jediná ČSSD a komunisté si přejí zachovat zákon v jeho současné podobě. Situace kolem EET nyní připomíná stav před pádem babylonské věže. Všechny tyto veřejně proklamované názory jen kulminují nejistotu a nestabilitu českého podnikatelského prostředí. Proto jediným opravdu smysluplným a stabilizujícím krokem je v této chvíli zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, bez zbytečných odkladů zrušit.

7.

Otevřete-li internet, v „diskusích“ o EET zjistíte, jak velkého džina nedůvěry a třídní nenávisti se ministrům Babišovi a Mládkovi (který již naštěstí patří na smetiště dějin) podařilo svými strhujícími hesly vypustit z láhve. Na rozdíl od internetu, který „bezmocným moc dává a mocným omezuje“, je situace u EET zcela opačná. Rozdmychává válku, kterou bohužel vyhrávají nepoctiví a extrémně bohatí nad poctivými a malými. Atmosféra ve společnosti nyní připomíná vrcholnou normalizaci
s prvky třídního boje. Bohužel k uklidnění této atmosféry nepomůže ani urychlené zrušení EET. Otevřené rány se budou hojit ještě velice dlouho.

8.

Zásadním důvodem ke zrušení EET jsou jeho výrazné diskriminační účinky. Diskriminace v důsledku EET probíhá na několika úrovních. Předně diskriminuje malé oproti velkým; náklady malého podnikatele na zavedení a provoz EET představují mnohonásobně vyšší náklady než pro podnikatele velkého. Za prvé všechny velké firmy, restaurace, hotely a řetězce již registrační pokladny dávno mají, zadruhé si mohou dovolit zaměstnávat odborníky na kontrolu a údržbu těchto sofistikovaných zařízení. Venkovský hostinský nebo trafikant musí všechny technické problémy řešit sám nebo volat odbornou pomoc, což znamená další časové zatížení a další náklady. Nejbolestněji ponesou následky EET především ti nejmenší; drobní farmáři, podnikající penzisté (pro které je navíc nepřekonatelná technologická bariéra), řemeslníci, kulturní a společenské organizace.

Za diskriminaci lze považovat i nadřazení práv pracovníků finanční správy před právy podnikatelů. Úředník totiž rozhoduje, jak velký prohřešek podnikatel spáchal, a pokud se rozhodne nějaký prohřešek najít, vždycky ho najde. Jenom přečíst všechny nové předpisy, dodatky, novely, zákony, které na podnikatele státní správa za jejich daně každoročně chrlí, může zvládnout jen právně vzdělaný odborník. Ve své podstatě již vůbec nejde o to, jak kvalitní práci nebo službu podnikatel odvádí, důležitější je, zda vyvěsil nějakou cedulku s nesmyslnou, ale povinnou informací, nebo jak má zpracovaný kontrolovaný výkaz. EET tuto situaci ještě dále komplikuje, protože přináší do byrokratického procesu další neznámé. Třeba dublované tržby, výpadky internetu, vrácení zboží, technické poruchy zařízení.

9.

Velmi podstatným a zásadním se jeví problém porušování občanských práv a svobod.

S výhledem do budoucnosti je velmi pravděpodobné, že elektronizace našeho podnikání i soukromých životů je jednou z cest, kterou se správa komplikované lidské společnosti bude ubírat. Právě proto je nutné hledat odpovědi na zásadní otázky vyplývající z oprávněných obav z orwellovských a zamjatinovských varování. Šmírování, zneužití dat, další vpád státu do soukromí v podobě on-line sledování, to jsou otázky, na které od počátku zavádění EET ještě nikdo neodpověděl. Ústava ani žádný zákon neukládá občanům ČR, aby museli rozumět moderním technologiím; nemusíme vlastnit televizi, chytrý telefon nebo internet. Přesto je stát nutí si tyto technologie pořizovat, aby splnili zákon. Nutit sedmdesátiletého provozovatele moštárny, aby si pořídil tablet nebo chytrý telefon, považujeme za amorální a hrubé porušení občanských práv a svobod. Podle aktuálních statistik odmítá z různých důvodů používat moderní technologie okolo 20 % podnikatelů. Jejich právo neúčastnit se virtuálního šílenství musí být postaveno na roveň náboženským svobodám nebo svobodě projevu. Účast v jakékoliv funkční futuristické verzi EET musí být tudíž založena pouze na dobrovolnosti a do té doby je jedinou možností, jak výše zmíněných 20 % živnostníků rehabilitovat, zákon o EET zrušit.
10.

V době markantního nárůstu hackerských útoků je zcela relevantní obava podnikatelů ze ztráty dat, prolomení obchodních tajemství a ohrožení databáze právě skrze EET. Riziko úniků nebo krádeže dat je tak velké, že můžeme s jistotou tvrdit, že k němu dojde. Není žádným tajemstvím, že „podkladová studie k EET je špatná a navrhovaná ochrana dat naprosto zastaralá“. Unikla-li data v minulosti z Pentagonu nebo Ministerstva zahraničí ČR, je jen otázkou času, kdy uniknout z centrály EET. Všechna data jsou na serverech uložena nekódovaná, což znamená, že kdokoli k nim bude mít přístup a může si je bez sebemenších problémů stáhnout. Destruktivní hackerský útok je ještě jednodušší. Velké nebezpečí, které hrozí skrze špatně zabezpečené registrační pokladny, přiznala před několika týdny s EET jinak plně kolaborující Hospodářská komora. A nějaké postihy pro ministerstvo financí za případný únik dat? Na rozdíl od likvidačních finančních postihů drobných podnikatelů za neodeslanou účtenku žádnému úředníkovi nehrozí vůbec nic.

11.

Je velmi znepokojující, jakou moc zákon o EET deleguje na státní správu. Úředník má téměř neomezenou moc kontrolovat, hodnotit a rozhodovat, co je přestupek, co je porušením zákona a „libovolně“ tato porušení trestat. Podnikateli nedává téměř žádnou možnost se bránit. Úředník příslušného finančního úřadu tak dostává pravomoc, která v běžném právním státě náleží pouze soudům. Živnostník pořád něco musí a státní správa za jeho daně vymýšlí další omezení, další povinnosti, další regulace. Úředník rozhoduje, živnostník nese veškerou odpovědnost. To není ze strany státu servis ani rovnost před zákonem, to je zásadní porušení základních principů demokracie. Návrat k byrokratické totalitě. Pomalu a plíživě se začíná šířit nebezpečný virus rozkladu motivace podnikat, kterou kolem sebe on-line evidence tržeb šíří. Živnostník žije v neustálém strachu, pod on-line kontrolou a dozorem. „Je to jako by vám dali do hlavy čip,“ komentuje vzniklou situaci jeden můj blízký přítel. Psychologický dopad těchto vlivů je velmi destruktivní. Atmosféra mezi podnikateli připomíná kárný tábor. Omezování svobody působí na nejhlubší vrstvy lidské osobnosti, ničí kreativitu a důvěru občanů ve stát. Unikají do soukromé sféry a do šedých zón. Jinak řečeno, svobodně žít a podnikat „ve skleněných domech“ pod věčným dohledem jakéhokoliv Dobroditele se nedá. „Tuhle buzeraci už nemám zapotřebí,“ slýchávám velmi často. Strach z kontrol a statisícových pokut je jeden z hlavních důvodů ukončování živností na venkově.

12.

Současná koaliční vláda argumentovala při zavádění EET hlavně narovnáním podnikatelského prostředí. Místo toho do něj vnáší daleko větší deformace. Měla snad vláda na mysli narovnání mezi hospodským, kterému nikdo neproplácí nemocenskou ani dovolenou, a mezi hotelem či hnízdem postaveným a financovaným z dotací? Nebo narovnání plynoucí z výzvy ministra financí, aby venkovské hospody, které zruinovala EET, začaly provozovat obce, které jsou z povinnosti evidence tržeb vyňaty? To je přece bezprecedentní pokřivení podmínek k podnikání; vlastně svého druhu znárodnění. Na tato „narovnání“ pak navazují připravované dotace venkova, jak je prosazuje ministr Jurečka. Nejdříve síť a přirozené ekonomické vztahy drobného podnikatelského prostředí zničit a pak ho komplikovaně a draze zachraňovat. V době, kdy se velmi palčivě objevuje otázka vylidňování venkova, se jedná o nebezpečné experimenty. Kdo dotace dostane? Jen zemědělci a prodejny potravin? Nebo i řemeslníci a hostinští? Kdo bude o dotacích rozhodovat?
Je zcela jasně prokázáno, že míra korupce roste s mírou přerozdělování, s nárůstem kontrol, subvencí, dotací, veřejných zakázek. Všude tam, kde nějaký úředník rozhoduje o přidělení nějakých „výhod“, je pro korupci a klientelismus to nejvhodnější prostředí. Stačí se rozhlédnout, kolik korupčních kauz aktuálně řeší Policie ČR. Další důvod, proč EET definitivně zrušit.

13.

Ministr Andrej Babiš kdysi pronesl dnes již otřepanou větu: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl.“ Částečně i z tohoto důvodu se EET stalo jeho vlajkovou lodí. Ano, velký tradiční průmysl generuje v dobách prosperity tučné zisky. Velkým zaměstnavatelům nevadí vysoké zdanění zdejší práce, protože peníze ze státu „vytáhnou“ zpět na dotacích, z různých pobídek a daňových úlev. Ale orientace státu pouze na podporu velkých firem je z několika důvodů krátkozraká. Velké firmy jsou daleko zranitelnější ekonomickou krizí, která v dohledné době zcela jistě opět přijde. Nikdy se také nedozvíme, jak vysoké jsou částky, které musejí být vynaloženy na sanaci ekologických škod, zničené životní prostředí a poškozené zdraví občanů. Vysokou daň za „prosperitu“ těchto „tradičních“ firem platí mnohdy celé regiony. Vzpomeňme jen na nedávnou smogovou kalamitu. Vedlejším produktem ubíjející a monotónní práce, mnohdy v třísměnných provozech, je kulturní vykořenění, umrtvení rozvoje řemesel, šíření drogových závislostí, nárůst kriminality. Výlučná podpora pouze velkých firem je zaslepená i v souvislosti s rychlým rozvojem technologií a zaváděním robotizace. V horizontu 15 až 20 let je totiž možné, že většina velkých firem, montoven a skladů si díky plné automatizaci a robotizaci vystačí s hrstkou zaměstnanců. Podpora a rehabilitace drobného a středního podnikání, rodinných farem, živností, pohostinství a služeb bude jediným způsobem, jak předejít důsledkům vysoké nezaměstnanosti a sociálním otřesům. A je to právě solidarita s drobnými a malými, která tvoří naši zemi barevnější a hlavně demokratičtější.

Zrušení EET je zcela jistě vykročením správným směrem. Ještě stále je čas.

Autor textu je iniciátorem petice proti EET, kterou podepsalo více než 15 tisíc lidí.