Jedním z nepatřičných důsledků přímé volby prezidenta je pocit jakéhosi vyššího mandátu, který si pro sebe osobuje nestandardní a nesystémová síla, které se v případě Miloše Zemana říká hradní parta a v případě Petra Pavla generálův tým. Jsme parlamentní republikou a máme v úmyslu jí zůstat. Proto si na chování prezidentského okolí dávejme dobrý pozor.
Posledním výstřelkem je sdělení Pavlova ekonomického poradce Davida Marka pro Aktuálně.cz, že nový prezident nenechá vládu na pokoji a bude ji pobízet k reformám. Vláda by prý také měla předkládat nové zákony prezidentovi dříve, než je odešle do parlamentu. K těmto nepatřičným nápadům je třeba říci masarykovské tak tož to ne. Jsou to bludné nesmysly.
Nalijme si čistého vína. Pavel nás během kampaně mile zaskočil zdrženlivostí a rozvahou. Nyní, pár dní po volbě, bychom si už velmi přáli, aby se k této rozvaze ráčil vrátit. Pavel by měl nejprve složit slib, a až potom jednat s domácími i světovými činiteli. A jestli se s někým setkává, tak to nemá přesahovat neformální seznamovací rozhovory, které ani nemusí být předmětem veřejné komunikace.
Dalším rysem nastupující sestavy je něco, co by se dalo nazvat havlománií. Je zcela správné udržovat kontakt s Tchaj-wanem, jsme suverénní stát a Čína do toho nemá co mluvit. Ale i zde by Pavlovi a jeho týmu slušelo, kdyby to nebyla do světa halasně vytroubená hurá akce. Takové kroky je třeba jednak důsledně koordinovat s vládou, která je v této věci držitelkou politické zodpovědnosti, a pak je třeba mít také ohled na vlastní občany, kteří mají právo na to, aby jim byly takové kroky dobře vysvětleny. Pro velkou část obyvatelstva je legitimní otázkou, zda se jedná o hlavní agendu nastupující hlavy státu. K zacelování ran ve zraněné společnosti je prostě nutná jistá empatie k lidem, jimž byl Havlův koncept vzdálený.
Ruku na srdce. Tým, který Pavlovi pomohl na Hrad, není složený z geniálních supermanů, kteří nás nyní mají obšťastnit svojí genialitou. Jejich postupy během kampaně byly mimochodem i plné chyb a trapností. Za ten největší a zbytečný lapsus bych rád označil utrácení peněz za inzerci u jeho protikandidáta Babiše ve vydavatelství Mafra. Zástupce týmu nám k tomu s prostoduchou nevědomostí sdělil, že novináři v Mafře přece nepracují pro Babiše. Máme celou prezentaci o tom, jak servilně se chovají Babišovy redakce, a mezery v mediální gramotnosti nejsou pro Pavlův tým právě dobrou vizitkou.
Sečteno a podtrženo. Týmu Petra Pavla se po oscarové euforii mohlo snadno stát, že se historicky znemožní. Doporučení je prosté. Bylo by více než dobré vrátit se k proklamovanému klidu a pokoře. Méně by bylo více.
Zároveň je pro úplnost nutné dodat, že po těch letech naprostého kulturního úpadku se těšíme z příchodu civilizovaného prezidenta a chyby, jež se dějí z euforie po vítězství, je možné do určité míry pochopit a brát s nadhledem. Jen by byla škoda, kdyby Pavlův tým získal pověst domýšlivých aktivistů.