Petr Fiala (ODS), Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), Marian Jurečka (KDU-ČSL). FOTO: Tony Havlík / FORUM 24
FOTO: Tony Havlík / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Bez ohledu na to, zda se člověku líbí, nebo nelíbí obsazení čela kandidátky koalice SPOLU pro volby do Evropského parlamentu, každý, kdo alespoň trochu sleduje politické dění, ví, že Petr Fiala vyhrál. Koalice SPOLU jde do eurovoleb opět spolu. Premiér si přál, aby strany vládní koalice šly do volebního klání společně, a tak se také stalo. Tahle výhra ovšem otevřela cestu k dalším krokům a úkolům, jež čekají na politiky, kteří chtějí, aby Česko zůstalo demokratickou, prozápadní zemí. Takové Česko totiž může být jedině za předpokladu, že zde budou silné demokratické strany. Doopravdy silné demokratické strany.
Ať už vidíte Jana Zahradila na twitteru urážet ostatní sebečastěji, jedno je jisté: rezidua klausismu v Občanské demokratické straně jsou na setrvalém ústupu a naopak Fialovo křídlo a zastánci koalice SPOLU pomalu, ale jistě převažují. Možná nejsou vždycky tolik vidět, možná sociální sítě nepoužívají v pozdních nočních hodinách, možná prostě pracují v místě svého bydliště a snaží se zlepšit svoji obec. Faktem ovšem je, že Petr Fiala dokázal spojit koalici SPOLU, dokázal ji udržet, vyhrát volby, sestavit vládu a nyní překonal i velmi těžký úkol. ODS nejde do evropských voleb sama a nemusí se stát marginální straničkou utopenou v obskurní frakci, která nebude mít žádný význam.
Zaklínání se tím, že politické strany koalice SPOLU jsou tak strašně svébytné a rozdílné, je už dnes zbytečné. Tyto strany prosazují jeden vládní program. Se zmiňovaným mizejícím klausismem zmizí i nutnost bojovat dávno ukončené bitvy, takže nepůjde o to, aby auta na ulicích co nejvíc smrděla a každý mohl po libosti nafackovat svým dětem. Stále víc a víc půjde o budoucnost. O budoucnost lidí, kteří nechtějí a nepotřebují konzervovat normalizaci, o budoucnost České republiky, která buď bude stále za zaostalého kverulanta, nebo se chopí příležitostí, a také o budoucnost těchto politických stran.
Rozdíly mezi ODS, TOP 09 a KDU-ČSL jsou pro běžného voliče pouhými odstíny jedné barvy. Pokud by se SPOLU stala velkou politickou stranou, s trochou politického umu a marketingových schopností klidně i velkou a určující politickou stranou, byly by současné partaje něčím na způsob stranických frakcí. V hodnotových otázkách se totiž prakticky v ničem nerozcházejí, což dokazuje i stabilita koalice, které původně zase tak velká část lidí nevěřila.
Kandidatura SPOLU v eurovolbách je prvním krokem k tomu, aby v Česku konečně vznikla velká, jasně hodnotově ukotvená a silná politická strana. Strana, která bude čitelná, za kterou budou kandidovat její členové, a nikoli vyprázdněné „nezávislé osobnosti“, strana, u které bude každý vědět, co může čekat a kam míří, protože od toho je politika – od zastupování zájmů konkrétních voličů, nikoli od dojmologie, prázdných gest a seskupení typu „Za krásnější Dolní Lhotu – Nezávislí“.
Bylo by skvělé, kdyby se podařilo, aby celá koalice SPOLU usedla v Evropském parlamentu v Evropské lidové straně, tedy v nejsilnější frakci, která je navíc konzervativní, ale současně hájí základní evropské hodnoty. To by totiž byl krok druhý. Tím třetím je pak soustavná politická práce, soustředěná snaha dostat na ta pravá místa politiky, kteří chtějí pracovat pro svoji zemi a kteří to myslí vážně jak s Českou republikou, tak se svojí stranou a s její budoucností. A kteří dokážou zahodit i osobní animozity, které logicky na mnoha místech existují.
Z ODS už se dnes bez SPOLU nikdy velká strana stát nemůže. U TOP 09 a KDU-ČSL je to ještě jasnější. Přesto jsou hlasy jejich politiků potřebné, měly by být slyšet a měly by ovlivňovat směřování země stejně, jako se to kdysi v Německu podařilo a dařilo CDU-CSU. Vládnout můžete jen tehdy, pokud umíte vyhrát volby a pokud máte dostatečnou sílu. SPOLU je šance na obnovení politického života v České republice. A nyní je na Petru Fialovi a jeho spolustranících a momentálně koaličních partnerech a partnerkách, aby dokázali jít tím směrem, který je nejlepší pro naši zemi. Bez toho tu totiž bude pouze jedno stabilně silné politické hnutí, jehož vládu jsme už jednou zažili.
