Ukrajinský tank na frontě. FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
ANALÝZA / Okno ruské příležitosti využít na Ukrajině pauzu v dodávkách západní vojenské pomoci se pomalu zavírá. Navzdory diverzním operacím na rusko-ukrajinském pohraničí k jednotkám pomalu začíná proudit americká pomoc. Výroba dronů jede naplno a má dosáhnout 200 tisíc kusů měsíčně. To všechno se zřejmě postupně propíše i do situace na frontě, kde vrcholí ruské snahy dosáhnout alespoň nějakého úspěchu. Navzdory pozornosti, kterou média věnují čerstvému ruskému útoku u Charkova, lze konstatovat, že nejhorší a nejnebezpečnější situace je nadále v Doněcké oblasti. Riziková je ale také Sumská oblast na východě Ukrajiny, kde se přitom momentálně vůbec nebojuje.
Nezáviděníhodná je situace ukrajinských obránců na východě a jihovýchodě země, tedy v Sumské a Charkovské oblasti. Armáda agresora zde využívá prostého faktu, že se jedná o oblasti přímo sousedící s Ruskem. V okolí Kursku a Belgorodu kumuluje vojenské jednotky. Podle posledních zpráv Institutu pro studium války se jedná minimálně o 40 tisíc mužů a tomu patrně odpovídá i množství zbraní a nashromážděných zásob.
Ukrajinci se na to mohou jen dívat, protože jejich zbraně ruské základny nezasáhnou a pro použití západních raket na ruském území nemají povolení spojenců. Není pochyb o tom, že nedávný apel prezidenta Zelenského mířil právě na tuto klíčovou slabinu obránců, zejména pokud jde o Sumskou oblast na severovýchodě Ukrajiny. Přestože ji Rusko zatím nenapadlo, velitel ukrajinské vojenské rozvědky GUR Kyrylo Budanov se již nechal slyšet, že pro odvrácení případného ruského útoku nebude mít ukrajinská armáda, koho do Sumy poslat.
I když se pravděpodobně jednalo o řečnický obrat určený k posílení tlaku na Západ, aby omezení zrušil, je zřejmé, že ukrajinská armáda, roztažená po více než tisícikilometrové frontě, má potíže obsadit všechny citlivé a kritické body, které se na ní nacházejí. Totéž ostatně platí také pro Rusy, kteří své úsilí koncentrují do několika oblastí. Velkou výhodu mají v tom, že si díky své početní i materiální převaze udržují strategickou iniciativu, takže o tom, kde se bude bojovat, rozhodují oni.
Diverze, nebo blamáž u Charkova
Jednou z oblastí, kde se k tomu přednedávnem rozhodli, se stala hranice na sever a na východ od Charkova, přičemž se jim podařilo proniknout do maximální vzdálenosti pod deset kilometrů do hloubky ukrajinského území. Jak již deník FORUM 24 informoval, útočí ve dvou hlavních směrech, a sice na vesnici Lypci, severně od Charkova a směrem na Vovčansk na jihovýchodě. U Lypců se jejich postup prozatím zastavil, patrně kvůli probíhající rotaci vyčerpaných jednotek.
U Vovčansku, kde se Rusům stále, i díky ukrajinským mechanizovaným protiútokům, nedaří překročit řeku Vovču rozdělující město napůl a tvořící přírodní překážku, se útočníci patrně pokoušejí město obejít podél jeho západní hranice. Ukrajinci do Charkovské oblasti poslali posily z řady různých brigád, včetně speciálních sil, či námořní pěchoty, což naznačuje, že byli nuceni využít veškeré bezprostředně dostupné zálohy, které jim ale později mohou chybět jinde. To byl patrně také ruský záměr. Někteří ruští komentátoři se však obávají, že by Ukrajinci mohli v oblasti podniknout silnější protiútok a nedostatečné ruské jednotky zcela vytlačit.
Podle některých analýz by naopak ruský postup z Vovčansku z dlouhodobého hlediska mohl směřovat na východ či jihovýchod Charkovské oblasti, kterou se útočníci dlouhodobě snaží obsadit rovněž ve směru z východu. K této části ukrajinské fronty to mají ale ruské jednotky od Vovčansku dost daleko. K nejbližším ruským pozicím (Dvorične, Kupjansk) by museli postoupit minimálně o 80-90 kilometrů. Není pochyb o tom, že pro to zatím nemají dostatek sil. Ani jednotky na východě jim nejspíš naproti nepřijdou, protože na východě se dlouhodobě vede opotřebovávací poziční válka bez významnějšího postupu fronty, ať už na jednu či na druhou stranu.
To samozřejmě neznamená, že by se na této 150kilometrové části linie, známé také pod označením tří klíčových měst Kupjansk-Svatove-Kreminna, neodehrávaly každý den krvavé boje. V jejich ohnisku se nyní nachází například Bilohorivka na jižním okraji této linie, jak mimo jiné potvrzují také čeští komentátoři z webu Válka online.
Peklo panuje na Donbasu
Přestože situace v Charkovské oblasti po invazi ze severu vypadala dynamicky a ukrajinské velení ji bylo nuceno aktivně řešit, nejhorší boje a nejkritičtější situace pro ukrajinské síly z celé fronty panuje o něco jižněji. Jde o Doněckou oblast, kde ruské síly během plnohodnotné invaze získaly dva mocné opěrné body v podobě ukrajinských měst Bachmut a Avdijivka. Z obou se snaží postoupit dále na západ.
Z Bachmutu jejich cesta vede především na město Časiv Jar, které Ukrajinci proměnili v další pevnost stojící v cestě ruskému postupu. Přirozenou překážku tam tvoří tzv. vodní „kanál“, na jehož východní části se nachází stejnojmenná čtvrť. Rusové na město útočí mocnými silami, pěšími, mechanizovanými, a zejména ho neustále bombardují vším, co mají k dispozici, včetně leteckých klouzavých pum anebo raketového dělostřelectva, včetně termobarických raketometů.
Město však hájí i ukrajinské speciální jednotky a v poslední době hovoří zdroje o tom, že k vyčerpaným obráncům konečně dorazila i munice ze Západu, což jim (vedle virtuózní práce jejich dronových jednotek) umožnilo dokonce podnikat omezené protiútoky, a především decimovat konvoje ruské techniky bezprostředně poté, co opustí Bachmut a vyrazí do útoku.
Ukrajinští lvi se zakousli do linie
Znepokojivá je situace na severozápad od Avdijivky, kde se Rusům patrně vinou nevydařené ukrajinské rotace, či prostě kvůli jejich ohromné přesile, podařilo prolomit ukrajinské obranné linie u Očeretyne a od té doby pomalu, ale jistě postupují na sever i na západ, zatímco Ukrajincům se nedaří v této oblasti zkonsolidovat a vytvořit novou pevnou obranu, která by jim stála v cestě. Pomalu tedy ustupují, a snaží se Rusům působit co největší škody.
Ruský postup ohrožuje pozice 24. samostatné mechanizované brigády, kterou reportéři deníku FORUM 24 navštívíli na jaře a kterou dlouhodobě podporují Češi a čeští dobrovolníci. Nachází se totiž mezi oběma ohnisky ruské ofenzivy, nedaleko města Pokrovsk, kde nadále drží původní linie obrany z roku 2014. Na severním a zejména na jižním křídle přitom Rusové postupují, což by jí v budoucnu mohlo způsobit velké komplikace.
Zástupce velitel brigády podplukovník Andrij Bazjuk nám sice řekl, že se budou s Rusy bít až do posledního náboje, pokud ale bude postup na jejich křídlech pokračovat, je možné, že ukrajinské velení bude nuceno tuto brigádu stáhnout, aby zabránilo zbytečným ztrátám. Nic podobného ale snad v horizontu příštích týdnů nelze očekávat. Přísun americké pomoci by mohl umožnit Ukrajincům Rusy na Donbasu přece jen přibrzdit, když už ne zcela zastavit.
Dobýt Robotyne a zemřít
Druhá ukrajinská jednotka, kterou Češi dlouhodobě a masivně podporují a kterou jsme rovněž navštívili, tedy 128.samostatná horská útočná zakarpatská brigáda, pomáhá hájit pozice v tzv. Orichivském výběžku v Záporožské oblasti, jižně od zmíněného Donbasu. Tam momentálně probíhají mimořádně tvrdé boje v oblasti, kterou se Ukrajincům podařilo obsadit během jejich letní protiofenzivy.
V jejich ohnisku se ocitla obec Robotyne (dnes se již jedná už jen o hromadu trosek, pozn. red.). Deník FORUM 24 připomněl nesnadný osud ruských vojáků, kteří se ji pokoušejí obsadit. Ruská strana opakovaně deklarovala dobytí této vísky, to ovšem v praxi vypadá tak, že tam pošle své jednotky, ty se nemají kde ukrýt a Ukrajinci je vzápětí zničí. Buď za použití dělostřelectva, jeho náhrady v podobě zakarpatských tanků, anebo pomocí dronů. Podle webu Deep State je tak Robotyne nadále šedou zónou, neboli územím nikoho.
Drony vládnou na všech frontách
Naprosto neuvěřitelná je pak situace v Chersonské oblasti, kde Ukrajinci již přes půl roku zadržují ohromné množství ruských sil díky svému předmostí na levém břehu Dněpru. Jsou tam už od října a sebevětší snahy ruských sil je odtamtud vypudit zatím nedosáhly kýženého efektu. Podobně jako v případě Robotyne, také zde už Rusové deklarovali dobytí známé vesnice Krynky, v jejímž okolí se ale ukrajinské síly, tvořené zejména námořní pěchotou, nadále drží.
Rusům komplikuje situaci zejména nemožnost nasadit v oblasti těžkou techniku. Dílem je to způsobeno podmáčeným terénem, dílem ohromnou aktivitou ukrajinských dronařů, jejichž FPV drony ničí ruské zbraně doslova po desítkách. To se ostatně děje po celé délce fronty.
Pro ilustraci snadno poslouží zatím poslední analýza z účtu Andrew Perpetua, který z otevřených zdrojů každý den neúnavně sčítá ztráty techniky na obou stranách války na Ukrajině. Z údajů jasně vyplývá, že drony, zejména ty sebevražedné, řízené z pohledu první osoby (FPV) jsou zodpovědné za valnou většinu ztrát ruské techniky na Ukrajině. (Ukrajinskou techniku ničí zejména ruské drony Orlan, ovšem v podstatně nižší míře).
Dronů na frontě poletují doslova tisíce. Ukrajinci mají podle svých slov aktuálně kapacitu vyrábět jich až 200 tisíc měsíčně a do konce roku by jich na Rusy prý mohli poslat až dva miliony. Jejich operátoři přitom jasně dokázali, že tato zbraň dokáže neutralizovat podstatně dražší obrněnce všech typů a útočí bez rozdílu na ruské tanky, raketomety, automobily i pěchotu. Také proto jdou v posledních týdnech deklarované ruské ztráty do tisíců mužů. Není pochyb o tom, že pokud ruští velitelé nezmění plány, tato krvavá lázeň na Ukrajině bude pro jejich muže nadále pokračovat.
