Maria Lvova-Belova FOTO: Úřad ruského prezidenta / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Úřad ruského prezidenta / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Zmocněnkyně Vladimira Putina pro ochranu práv dětí informovala ve čtvrtek ruského vůdce, že nedávno adoptovala patnáctileté dítě z Ruskem okupovaného města Mariupol na východě Ukrajiny. Ochrana práv dětí na sebe v Rusku bere skutečně zvláštní podobu.
„Nyní vím, co to znamená být matkou dítěte z Donbasu. Je to těžké, ale rozhodně se máme rádi. Myslím, že zvládneme všechno,“ řekla podle The Moscow Times ve čtvrtek Maria Lvova-Belova při setkání s Putinem v jeho rezidenci Novo-Ogarjovo u Moskvy.
Takové přiznání nejspíš vyvolá pocity na škále od údivu po hněv a opovržení. Lvova-Belova, která je od loňského roku pod sankcemi několika západních zemí za podporu ruské invaze na Ukrajinu, se podílí na ruském programu dohlížení na nucené deportace ukrajinských dětí z Ruskem okupovaných oblastí na východě Ukrajiny do převýchovných táborů v Rusku. V mnoha případech Rusko údajně dočasně evakuovalo děti z Ukrajiny pod záminkou bezplatného letního tábora, jen aby později odmítlo děti vrátit a přerušilo veškeré kontakty s jejich rodinami.
Podle americké studie zveřejněné v úterý žije v současné době v ruských táborech nejméně šest tisíc deportovaných ukrajinských dětí, což je nejspíš válečný zločin. Rusko také zbytečně urychlilo adopci a pěstounskou péči o děti z Ukrajiny.
Od začátku války před téměř rokem byly děti ve věku pouhých čtyř měsíců žijící v okupovaných oblastech odvezeny do 43 táborů po celém Rusku, včetně Moskvou anektovaného Krymu a Sibiře, kde byly podrobeny „proruské vlastenecké a vojenské výchově“, uvádí zpráva. Nejméně ve dvou táborech byl termín návratu dětí odložen o několik týdnů, zatímco ve dvou dalších táborech byl návrat některých dětí odložen na neurčito.
„Podle zprávy se ruské úřady snažily dětem zprostředkovat promoskevské názory prostřednictvím školních osnov i exkurzí na vlastenecká místa a přednášek veteránů. Na videozáznamech, které z táborů zveřejnily okupační regionální úřady, je vidět, jak děti v táborech zpívají ruskou hymnu a nesou ruskou vlajku. Na samostatných videích učitelé, kteří jsou zaměstnáni výukou dětí, hovoří o nutnosti opravit jejich chápání ruských a sovětských dějin. Děti také absolvovaly výcvik ve střelných zbraních, ačkoli Nathaniel Raymond, výzkumník z Yaleovy univerzity, který na zprávu dohlížel, uvedl, že neexistují žádné důkazy o tom, že by byly posílány zpět bojovat,“ cituje ze zprávy The Guardian.
Dětem bylo ohledně zpoždění návratu poskytnuto málo informací: Úředník v táboře Medvežonok sdělil jednomu chlapci z Ukrajiny, že se vrátí pouze v případě, že Rusko dobude město Izjum, a jinému chlapci bylo řečeno, že se domů nevrátí kvůli svým „proukrajinským názorům“. Někteří rodiče se dozvěděli, že si děti musí vyzvednout osobně, což může být obtížné a drahé. Byly rodiny, které musely prodat majetek a cestovat přes čtyři země, aby se setkaly se svým dítětem. Jeden z táborů se například nachází v Magadanské oblasti, zhruba 6 230 km od Ukrajiny. To znamená, že je „zhruba třikrát blíže Spojeným státům než k hranicím Ukrajiny“, uvádí se ve zprávě.
„Stále více důkazů o ruském jednání obnažuje cíle Kremlu popírat a potlačovat ukrajinskou identitu, historii a kulturu,“ uvedlo ve svém prohlášení americké ministerstvo zahraničí. „Zničující dopady Putinovy války na ukrajinské děti budou pociťovat celé generace.“
Lvová-Belová přitom nemá adoptivních dětí nedostatek, podle oficiálních zpráv je už matkou a opatrovnicí 22 většinou adoptovaných dětí. Je také členkou řídícího orgánu prokremelské strany Jednotné Rusko, největší strany v ruském parlamentu.
Zvláštní zvrácenost současného ruského režimu je patrná z toho, že se pokouší zločiny vydávat za dobro. V tomto páchání dobra nemají v Kremlu žádné meze. Kdyby Putin nevyvolal nesmyslnou válku, žádné děti by dojemnou „péči“ Putina a jeho poskoků nepotřebovaly. Některé ukrajinské děti už nepotřebují žádnou, protože jich několik stovek přišlo o život. Další ji budou potřebovat velmi, protože přišli o rodiče, nebo jsou doživotně zmrzačení. Nejstrašnější je představa, že si vytrpí tohle všechno, a ještě nakonec skončí v Rusku. To je přímo trojnásobné peklo. Maminka Lvova-Belova, strýček Putin a ruské občanství, to je námět na horor.
Pokud jde „převýchovu“ dětí, má Rusko na co navazovat. Nacisté si za války počínali podobně. Na okupovaných územích byly kradeny „germanizovatelné“ děti. Když tehdy ve Slovinsku vzniklo hnutí odporu a tisíce partyzánů pak byly popraveny, mnoho „rasově cenných“ dětí partyzánů, označovaných jako Banditenkinder, bylo uneseno a posláno do táborů, například do Frohnleitenu. „Většina z nich pak byla poslána do domovů Lebensborn v Německu k pozdější adopci do německých rodin a svou rodinu ani vlast již děti nikdy nespatřily. To byl jen malý kousek mnohem většího obrazu: do konce války bylo z okupovaných zemí (včetně Norska, Belgie, Nizozemska, Polska a Ruska) ukradeno padesát tisíc ‚germanizovatelných‘ dětí a posláno buď do Lebensborn domovů, nebo přímo do čekajících rodin v Německu,“ uvádí historická studie.
Pracovníci nacistických organizací RuSHA a VoMi využívali své moci k únosům dětí vězňů gestapa, odebírání dětí ze sirotčinců, a dokonce i k odebírání dětí ze stávajících rodin. Někdy byly děti, které měly tu smůlu, že měly „árijský“ vzhled, sebrány na ulici. V případech, kdy byly hromadně odebírány skupiny dětí (například při zničení obce Lidice), docházelo dodatečně k rasové selekci: několik favorizovaných dětí bylo posláno k adopci a ostatní, děti z ‚nežádoucích‘ rasových skupin, byly jednoduše zabity.
Rusko celkem nepraktikuje rasismus, protože je to tradičně mnohonárodní říše a Ukrajinci jsou podle propagandy vlastně zbloudilí Rusové. Podle představ nacionalistických fanatiků se z ukrajinských občanů staly vlivem západní „nacistické propagandy“ zombie bytosti a jejich celková převýchova, až bude Ukrajina dobyta, tedy vlastně osvobozena, bude trvat nejspíš několik generací.
Proč ale čekat, když se už teď někteří lidé dostali do moci otce všech národů V. V. Putina? S vymýváním mozků je třeba začít hned. I kdyby se to moc nepovedlo, jsou děti aspoň rukojmí a pokud mají nějaké rodiny, postižení budou hodní.
Kdyby se někdy uvažovalo o nějakém jednání o příměří, měl by být návrat unesených dětí jednou z prvních a zcela samozřejmých podmínek. Pokud skončí velematka Lvova-Belova jednou před tribunálem v Haagu, bude mít příležitost své mateřské sklony jistě podrobně vysvětlit.
