Zákon o evidenci tržeb je natolik nepřiměřený a nespravedlivý, že Ústavní soud může během následujících dnů rozhodnout o jeho zrušení, nebo přinejmenším o zrušení některých jeho částí. Živnostníky a firmy tak čekají chvíle napětí.

Stížnost je u Ústavního soudu již asi jeden a čtvrt roku a předseda soudu Pavel Rychetský pro Českou televizi připustil, že jednotliví soudci mají na otázku ústavnosti u zákona o evidenci tržeb rozdílné názory, což je podle něj také jedním z důvodů, proč dosud nebylo rozhodnuto.

Z pohledu naší ústavy je problematický jak zákon jako celek, tak i jeho části. Pokud by mezi ústavními soudci převážil názor, že je protiústavní celé pojetí „on-line pokladen“, byla by tzv. elektronická evidence tržeb kompletně zrušena. Právní předpisy totiž nesmějí být nepřiměřené. Prakticky každý zákon, který se snaží cokoli vymoci (třeba i nějaký typ svobody), je konfliktem mezi více zájmy. Právo na interrupci je, přinejmenším od jistého okamžiku, v konfliktu s právem dítěte na život. Chceme‑li dát řidičům právo jezdit po vozovkách, nemůžeme chodcům zcela zakázat přecházet silnice. Uznáváme‑li oprávnění státu vybírat vysoké daně, jako je tomu v současnosti, nemůžeme požadovat po živnostnících a firmách jako „sprostých podezřelých“ (jak se vžil termín z filmu „Rozpuštěný a vypuštěný“), aby nákladně a celkově náročně prokazovali svou nevinu.

V tom je právě zákon o evidenci tržeb problematický. Požaduje, dokonce i po sebemenších podnikatelích, pořízení nákladného zařízení, požaduje, aby byla z každého jednotlivého prodeje okamžitě vypočítána a on-line vykázána daň z přidané hodnoty, a stejně tak požaduje, aby byly v případě výpadku spojení s „Babišovou“ centrálou informace odeslány okamžitě po obnovení spojení, a i kdyby se spojení nezdařilo obnovit, musejí být informace o všech prodejích nějak doručeny na centrálu nejpozději do 48 hodin včetně víkendů, svátků, dovolené, nemoci apod.

Živnostníci i ostatní zaměstnavatelé přitom ručí i za chyby svých zaměstnanců. Snad každý vidí, že to není spravedlivé, a tedy pochopitelně asi ani slučitelné s naší ústavou.

Druhý typ problémů se vztahuje na jednotlivé části zákona o evidenci tržeb, kdy si vláda uzurpuje pravomoci, které jí zřejmě nepříslušejí a kdy je zákon sám nespravedlivý. Typickým příkladem je rozfázování povinnosti on-line evidovat tržby. Proč se povinnost vztahovala nejprve pouze na hospody či kempy, teprve později se rozšířila na obchody a až v budoucnu se rozšíří i na veterináře či instalatéry?

Třetí otázkou, se kterou se bude muset ústavní soud vypořádat, je samotný proces přijímání zákona. Vládní koalici se zdálo, že je návrh zákona ve sněmovně projednáván příliš dlouho. Proto diskusi na plénu přerušila, zřejmě v rozporu s ústavou. Nenechala promluvit ani všechny poslance, kteří se do diskuse na čas omezený sněmovnou přihlásili. Mimochodem, žádnou z námitek proti zákonu, které během této dlouhé diskuse zazněly, vláda nevzala v úvahu a zákon neupravila. Teprve později se z vládních řad začaly rojit návrhy na vyjmutí farmářských trhů či nejmenších živnostníků. Bylo však už pozdě na hledání shody uvnitř vlády.