Ústavní soud zamítl stížnost Lichtenštejnů ve sporu o nemovitý majetek na Kolínsku, který nyní drží lesní a vodohospodářské podniky a další státní složky. Rod Lichtenštejnů měl v českých zemích rozsáhlé državy, které mu byly v roce 1945 na základě Benešových dekretů zabaveny.

Před pěti lety Nadace knížete z Lichtenštejna spolu s vládnoucím knížetem Hansem Adamem II. podala k českým soudům sérii žalob o určení vlastnického práva a vyklizení nemovitostí. Jednu žalobu obdržel také soud v Kolíně, avšak nevyhověl jí. Podle advokáta Lichtenštejnů se takové rozhodnutí dalo čekat.

„Není možné obcházet restituční zákonodárství cestou jiných žalob,“ řekl v úterý ústavní soudce Tomáš Lichovník. Nález je dílem soudkyně zpravodajky Milady Tomkové, jejíž funkční období však v mezičase před vyhlášením skončilo.

Dále čtěte

Knížecí rodina byla zaskočena. Lichtenštejnové reagují na vyjádření ministerstva spravedlnosti

Rod Lichtenštejnů držel v českých zemích rozsáhlý majetek, který byl po druhé světové válce na základě tzv. Benešových dekretů zabaven.

Třetí člen senátu David Uhlíř však zaujal odlišné stanovisko, rozhodování justice je podle něj patrně ovlivněno nejen právními, ale i ekonomickými úvahami, a Lichtenštejnové nejsou spoluzodpovědní za zločiny nacistické Třetí říše. Poslední držitel rodových majetků František Josef II. z Lichtenštejna nebyl občanem Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, a navíc hlava suverénního státu. O jeho stanovisku se však při vyhlášení rozsudku soudce Lichovník nezmínil.

Nález prošel většinou dvou hlasů, a to s odkazem na starší judikaturu ÚS. „Zákonodárce jasně vymezil, od které doby mají být křivdy napravovány, a to od 25. února 1948. A teď mluvím sám za sebe: křivdy se tady jistě děly i před tím. Nicméně Ústavní soud ani obecné soudy nemohou nahrazovat vůli zákonodárce a napravovat křivdy, které se tady staly dříve, bez toho, aby k tomu měly zákonné zmocnění,“ řekl Lichovník.

„Dnes byl vyhlášen nález Ústavního soudu ve věci stěžovatelů Nadace knížete z Lichtenštejna a Jeho Jasnosti knížete Hanse Adama II. Nálezem byla zamítnuta ústavní stížnost stěžovatelů proti rozhodnutí českých soudů ve věci vrácení majetku neoprávněně zabaveného v roce 1945 československým státem. Předseda senátu Ústavního soudu JUDr. Lichovnik při vyhlášení nálezu a jeho stručném odůvodnění ovšem účastníkům vůbec nesdělil, že existuje obsahově významné disentní stanovisko člena senátu soudce Ústavního soudu JUDr. Davida Uhlíře obsahující podrobně odůvodněný nesouhlas se závěry vyvozenými ostatními členy senátu, resp. dávající zapravdu argumentaci stěžovatelů ve všech stěženích bodech případu. Při dotazech novinářů po skončení jednání, na kterém byl vyhlášen nález, tak na skutečnost, že existuje obsahově významné disentní stanovisko soudce Uhlíře tedy nemohli zástupci stěžovatelů reagovat,“ říká Aleš Linhart, právní zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna.

Z nálezu Ústavního soudu nelze vyčíst, kterých parcel či staveb se spor přesně týkal, přehled o tom neměl ani soudce Lichovník. Zdůraznil, že soud se zabýval právními otázkami, nikoliv povahou daných nemovitostí.

Podle advokáta Lichtenštejnů Aleše Linharta bylo rozhodnutí do jisté míry očekávatelné. „Ukazuje na to, že český stát, včetně soudů, jedná způsobem koordinovaným. Je vidět, že se spravedlnosti tady v Česku rozhodně dobrat nechce,“ uvedl Linhart. Lichtenštejnové už dříve podali na Česko mezistátní stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.