Útok v Mnichově vyvolává zlé vzpomínky. Z naší nejistoty se staly bohapusté fámy a předsudky. To musí skončit. Mnichovská policie nám ukazuje, jak na to. Komentář Ulfa Poschardta z Die Welt ke včerejšímu mnichovskému útoku, při němž 18letý Němec íránského původu zavraždil 9 lidí v nákupním centru Olympia.

Ovládl nás strach. Podle prvních zpráv z Twitteru se nejdříve rozšířilo zděšení, následované panikou.

Vzpomínky a barbarské činy z Nice a Würzburgu byly ještě čerstvé – to první co nás napadlo, bylo, že se nejsrdečnější město země stalo cílem islamistického teroru. Z nejistoty se stávají bohapusté fámy a předsudky. Nový pocit nejistoty a pochopitelného vzteku vůči klonům Islámského státu byl následován zhrubnutím jazyka.

Pro tiskového mluvčího AfD nastal čas ke zveřejnění předvolebního hesla své strany. Že to bylo moc i pro stranu, která na trapasy nemá nouzi, svědčí pozdější smazání tweetu.

Zatím je ještě mnohé nejasné

Jak byli na jednu stranu někteří věční rýpalové a intrikáni rozčileni, tak střízlivě a suverénně na druhou stranu vystupovala mnichovská policie. Její mluvčí přesvědčil před desítkami televizních kamer svou nezlomnou profesionalitou a věcností.

Přes sociální média informovali příslušníci mnichovské policie, jako přátelé a pomocníci (historické motto německé policie „Die Polizei – Dein Freund und Helfer“, čili „Policie – tvůj přítel a pomocník“, vychází z předmluvy knihy pruského ministra vnitra Alberta Grzezinského z r. 1926, kde je doslova uvedeno, že policie má být „přítel, pomocník a kamarád obyvatelstva“. Později ho však zdiskreditoval Heinrich Himmler, takže se nyní již oficiálně nepoužívá, byť jako lidové rčení nadále přetrvává  – pozn. překl.) občany o stavu vyšetřování, doporučovali vyhýbat se veřejným prostranstvím a zůstat raději doma. Zahraniční spoluobčany a turisty informovala policie anglicky, francouzsky a turecky.

Im Moment haben wir einen großen Polizeieinsatz am OEZ. Bitte meiden Sie den Bereich um das Einkaufszentrum.

— Polizei München (@PolizeiMuenchen) July 22, 2016

Hodiny po činu ještě policie a vyšetřovatelé tápali v temnu. Nevědí, co je motivem hrůzného činu, jestli je pachatel, jak někteří okamžitě usuzují, islamistický terorista, pravicový radikál, nebo se jedná o amok psychicky nemocného člověka. Teprve pozdě v noci policie opatrně hlásí, že nebezpečí pominulo.

Smutná ale nutná rutina

Civilní společnost ve světové metropoli se srdcem („Weltstadt mit Herz“, čili „Světová metropole se srdcem“ je slogan, který bavorské hlavní město Mnichov používalo v letech 1962 – 2005 pro marketingové účely) funguje. Když policie vyhlásila akutní teroristické ohrožení a vyřadila z provozu veřejnou dopravu, pozvali cizí lidé jiné cizí lidi, kteří se již nemohli dostat domů, do svých obydlí a nabídli občerstvení i ubytování. Mezi nimi i mešity, které lidem, hledajícím ochranu, nabídly své modlitebny.

To je skvělé a je to obranou proti všem podezíravým vyhrocovačům situace. I Facebook se se svou ujišťovací službou pro případ katastrofy, pomocí které se přátelé a známí ohlásí jako „jsem v bezpečí“, osvědčil.

Je to záblesk světla uprostřed noci. Budeme se muset naučit žít se strachem a ohrožením. Stane se z toho smutná ale nutná rutina.

Soudnost i schopnost se bránit

Jakmile bude jisté, co tvořilo pachatelův motiv, musí se stát i společnost postarat o návrat bezpečnosti v zemi, která vlastně přes všechny starosti byla se svou uvolněnou svobodou, mírem a blahobytem spokojená a šťastná. Dokud ale nebude jasné, co připravilo 9 nevinných lidí o život, platí za nejvyšší občanskou ctnost zdrženlivost a klid. To dlužíme sami sobě.

Současně se bránit a být soudný je ostatně protimluv.