V České republice byl potvrzen první případ nákazy opičími neštovicemi. Podle Státního zdravotního ústavu pacient, u kterého byla nákaza prokázána, pobýval na hudebním festivalu v belgických Antverpách. Opičí neštovice patří do stejné skupiny jako černé neštovice a mezi jejich příznaky patří výrazná hrbolatá vyrážka, horečka, bolesti svalů a hlavy.

První případ opičích neštovic potvrdil pro server Seznam Zprávy šéf Společnosti infekčního lékařství Pavel Dlouhý.

To, že se nemoc dostala i do České republiky, potvrdil i samotný Státní zdravotní ústav. Podle mluvčí Štěpánky Čechové pobývala pozitivně testovaná osoba začátkem května s přáteli na hudebním festivalu v belgických Antverpách.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

„Po návratu začala vnímat první nespecifické příznaky. Od zarudlých až slzících očí přes postupný výskyt vyšších tělesných teplot do 39 stupňů až po výsev bolestivých pupínků připomínajících akné na určitých částech těla. Pupínky se postupně měnily na praskající puchýřky, které po prasknutí bolet přestaly,“ uvedla Čechová.

Pražská hygiena nařídila všem kontaktům osoby, u které byla nemoc potvrzena, karanténu. Po dobu 21 dní od posledního kontaktu si mají pečlivě monitorovat svůj zdravotní stav, zdržet se musí veškerých sexuálních a tělesných kontaktů s dalšími osobami, nesmějí darovat krev ani jiné tělní deriváty.

První případ opičích neštovic byl v Evropě zaznamenán 7. května ve Spojeném království. Od té doby se nákaza rozšířila ještě do Belgie, Nizozemska, Švédska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Španělska, Portugalska a Francie.

K přenosu z člověka na člověka dochází podle odborníků zejména dlouhodobým kontaktem. Vir se šíří při těsném fyzickém kontaktu s nakaženým nebo například ložním prádlem. Šíření kapénkovou cestou je podle odborníků možné, ale obtížné.

Jiné způsoby přenosu z člověka na člověka zahrnují přímý kontakt s tělními tekutinami či infekčními lézemi a nepřímý kontakt s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminovaného oblečení nebo prádla.