Všechny tři dosavadní předvolební prezidentské kampaně měly jeden společný rys: sympatie většiny novinářů byly na straně jednoho kandidáta. V prvních dvou přímých volbách vyhrál kandidát, který nebyl novináři preferován. A poslední kampaň přinesla stížnosti Andreje Babiše a jeho podporovatelů, že jeho prohra byla způsobena právě i tím, že média před ním upřednostňovala Petra Pavla.

Žádné tvrdé studie k tomu k dispozici nejsou, i když alespoň pocitově se dá souhlasit s tím, že novináři spíše sympatizovali s Petrem Pavlem. Vede to přirozeně k otázce, zda novináři v této kampani neselhali. Jak to tedy je s objektivitou, nestranností a vyjadřováním názorů?

Objektivita není bez názoru

Objektivitou novináře je neutralita ve vztahu k předmětu zpravodajství, nestrannost, pravdivost a relevance. Vyváženost je pak možno charakterizovat jako rovnovážnou proporčnost předávané zprávy nebo údajů.

Dále čtěte

Fandění novinářů ve flanelkách a velký omyl Daniely Drtinové

Novinářka Daniela Drtinová poskytla rozhovor Čestmírovi Strakatému. Jde o inteview mezi dvěma přáteli, bývalými kolegy, proto je v podstatě…

Objektivita a vyváženost však rozhodně neznamená beznázorovost. Objektivita a vyváženost médií a jejich novinářů nemůže spočívat pouze v tom, že budou prezentovat různé protichůdné názory, protože takový přístup by ve skutečnosti vedl k nevyváženosti.

Jako rovnocenné by pak totiž byly prezentovány postoje například toho, kdo právo porušil, i oběti takového porušení. Nebo toho, kdo je příznivcem svobody a demokracie a toho, kdo chce svobodu a demokracii zničit.

Takový závěr je zcela nepřijatelný, protože by vedl k pošlapání hodnot, na nichž stojí naše společnost.

Je tedy celkem pochopitelné, že pokud novináři referovali o kandidátovi, který je notorickým lhářem, a využívá v kampani ty nejhorší triky, srovnatelné s prodejci zaručených léků proti rakovině, a naproti tomu o kandidátovi, který má sice problematickou minulost, ale jinak s ním podobně negativní zkušenost není, bylo obtížně očekávat, že by si zrovna Andrej Babiš mohl získat jejich oblibu.

I při respektování zásad nestrannosti, vyváženosti a objektivity není možné požadovat, aby média a jejich zaměstnanci neměli, respektive nevyjadřovali žádný názor.

Takový stav by byl možný pouze za situace, kdy by existovali pouze novináři a editoři, kteří by nebyli vůbec ovlivněni jakýmikoli hodnotami. Muselo by se jednat o osoby, které by neměly žádný vztah ke světu, o němž přinášejí zprávy.

Informace přesné a pravdivé

Média a novináři nejsou ze své podstaty pouze zprostředkovateli informací mezi světem politiky a veřejností, ale také interpretují a hodnotí události a šíří svoje názory a tím ovlivňují politickou agendu, jakož i veřejné mínění.

Dále čtěte

Už vám chyběl Marek Wollner? Předplaťte si Týdeník FORUM!

Když z televizních obrazovek zmizel dlouholetý novinář Marek Wollner, řada diváků čekala, kde se objeví. A je tu dobrá zpráva…

Objektivita novináře by měla být založena na pravdivosti a odstupu. Pravdivost spočívá v povinnosti informovat pouze o přesných a pravdivých informacích, aniž by byla zkreslována fakta nebo detaily za účelem zlepšení příběhu nebo lepšího přizpůsobení se určitému tématu. Novináři mají poskytnout relevantní fakta a informace o všem a o všech.

V neposlední řadě by měli novináři přistupovat k referovaným skutečnostem bez emocí, racionálně a klidně, což umožní publiku udělat si vlastní názor.

Zajímavé je, že požadavek novinářské objektivity nevznikl jako morální standard, ale byl výrazem potřeby dosahovat v novinách zisku a přilákat inzerenty.

Vydavatelé nechtěli urazit žádného potenciálního reklamního klienta, a proto se snažili prezentovat různé strany pohledu. Bylo tedy nutné zajistit produkci obsahu, který bylo možno prodávat napříč politickým a ideologickým spektrem.

Na počátku 20. století se žurnalistika začala definovat jako profesionální povolání a právě profesionalizace normalizovala režim objektivity jako základ dobré žurnalistiky.

Záporem objektivity, neutrality a nezaujatosti je to, že prokazuje veřejnosti špatnou službu, protože se nesnaží najít pravdu. Navíc je tento požadavek trochu pokrytecký. Novináři z povahy věci straní konfliktům, protože jsou zajímavější než události bez konfliktů. Stejně tak novináři straní existujícím interpretacím, protože je to bezpečné a snadné.

Z pohledu nikoho

Beznázorové pojetí objektivity z nás dělá pasivní příjemce zpráv namísto jejich analytiků a kritiků. Objektivita je tak vlastně pojímána jako „pohled odnikud“ a novináři jako by informovali „z pohledu nikoho“. Namísto tohoto pojetí objektivity by měla objektivita spočívat ve spravedlnosti a přesnosti.

Dále čtěte

Chcete mít prezidenta-motorkáře na zdi? Objednejte si jedinečný plakát

Byl tomu právě rok, co se Petr Pavel stal novým českým prezidentem. Od loňska také prodáváme úspěšný plakát s novou…

Mediální svět prochází proměnou. Mnozí blogeři jsou hrdí na to, že mohou říkat své názory a nemusí informovat nestranně a objektivně. Mnozí online novináři se považují za aktivisty a odmítají myšlenku objektivní nebo neutrální analýzy.

Do jisté míry jsme svědky oživení nebo návratu názorové, respektive stranické žurnalistiky, která byla populární před nástupem zpravodajství snažícího se o objektivitu na počátku 20. století.

Z ekonomického hlediska jsou hlavní zpravodajské redakce, které dodržují tradiční zásady, jako je nestrannost, stále více nuceny přecházet k názorově vyhraněnějšímu nebo stranickému přístupu ke zpravodajství a komentářům. Být nestranný je totiž pro příjemce mediálního obsahu nudné; lidi přitahují silné názory a názorové střety.

Úkolem médií tedy není zajistit zpravodajství, které by bylo prosto jakéhokoli názoru, ale zajistit, aby tyto názory byly co možná nejpestřejší; za předpokladu, že se pohybují na poli hodnot, na nichž stojí politické, právní a společenské struktury demokratických společností. Tedy respektu k lidským právům, kultuře a politické pluralitě.

Vyšlo na webu Hlídacípes.org