Kreml tleská. Jeho pravá ruka na Pražském hradě inovuje kolaboraci proti vlasti. Český prezident ji zrazuje už okázale. Zvrácená radost, se kterou hlava státu krok za krokem zpochybňuje práci domácích institucí včetně bezpečnostních a armádních autorit, které ctí členství republiky v evropských a severoatlantických strukturách a chrání ji před uzurpátorským apetytem Ruska, pak ze všeho nejvíc připomíná zarytá bolševická tažení za absolutní lásku k Sovětskému svazu a boj proti imperialistům z tragických padesátek.

Zrůdná kombinace stařecké zášti k Západu, jenž Zemana očividně ignoruje a má ho za Putinova trolla a veš v kožichu, zatutlaných mindráků raného mládí a dnešního vzteku na vlastní nemohoucnost, kompenzovaného zduřelým egem a chorobnou mstivostí, zbavila prezidenta republiky definitivně sebereflexe. Ať už hradní klaka zuří jakkoliv, „ruský šváb“ Zemanovi sedí jako zadek na hrnec. Po vzoru svých ruských přátel je ale prezident svolný k jediné výjimce. Kvůli zahraničnímu studiu dcery udělá v samém lůnu zahnívajícího imperialismu klidně i tři pukrle.

Republika má v čele vlastizrádce. Jiná kvalifikace bezprecedentního útoku Miloše Zemana na tajné služby a bezpečnost republiky, mýrnyx týrnyx ventilovaného u barrandovského Kojzara, by byla jen dalším pokusem o relativizaci otřesného faktu, že Rusko a Čína zhusta infiltrují naší zemi a spolu s kolaboranty v místní politice, v médiích a kdovíkde ještě, zevnitř okupují demokratický parlamentní systém.

Jeho nahrazení mravně zdevastovanou loutkou, vděčnou svým chlebodárcům až za hrob za každé nové ráno v lánském luxusu a přímo volenou lidem za ruský bakšiš a skrze zmanipulované volební komise, tu napříště nemusí být až takové sci-fi. Zemanovi zdatně sekunduje Andrej Babiš. Premiér, který se v propocených snech snaží noc co noc vyvléci z vazebních tepláků a navléci do nich všechny od Slonkové po Kalouska a polovinu Pirátů, je v ruských a čínských hrátkách celkem čitelným kumpánem Hradu. Zemana totiž bytostně potřebuje k politickému přežití. A prezidentská milost nebo Zemanova pravomoc zastavit trestní řízení není už vůbec k zahození.

I proto Babiš podpořil Hrad ve zdrcující kritice kroků ministra zahraničí Petříčka a v Rusku žádnou hrozbu nevidí. Ministr měl podle něj své dotazy na počty zdejší ruské mise konzultovat. S ním. A (sic!) se Zemanem!

Kdo si počká, ten se dočká, tajných služeb se po útoku Zemana premiér zastal až jako úplně poslední mezi politiky. Mezi čínské kámoše se ale Babiš Hradu zásadně neplete. Agrofert je tam totiž v cizím revíru; do Číny Zeman létá za kšefty jen s násobně bohatším Petrem Kellnerem. Suma sumárum, Babišovi na republice nezáleží. Doma je totiž všude, kde tečou prachy. Ne na státní, ale jeho účty.

Mediální exhibice, opentlené českým vlastenectvím z pera vyčpělého Prchala, pak zpravidla končí Babišovým předklonem na prahu pracoven evropských státníků a nejvyšších pater v Bruselu, který se obul do Čapího hnízda. Nebo u bazénu jeho rezidence na Francouzské riviéře. Na rozdíl od kolegů v Evropě jej proto Rusko zdaleka netrápí. Ceny řepky a evropské dotace ano.

Naděje tu přesto je. Nové tváře s tradičními odvážlivci v senátu teď můžou Zemanovi s Babišem místo babského skeletu konečně ukázat ostré zuby. Novým poměrem sil na to horní komora parlamentu má. A projde-li návrh sněmovnou, lze spojit její síly s vyšetřovací komisi pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na české vnitřní záležitosti, kterou chtějí zřídit TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Piráti.

Prošetřovaný vliv Ruska na prezidentské volby v násobně obezřetnějších Spojených státech totiž nejlépe ukazuje, jak nejistí bychom si měli být v případě Zemana coby Putinova bílého koně v miniaturním Česku. Prezidentovy útoky na novopečeného ministra zahraničí za jeho pochybnosti o „diplomatech“ na ruské ambasádě a Zemanova nevymáchaná reakce na varovnou zprávu BIS o eldorádu ruských a čínských špiónů mezi českými politiky a reáliích vstřícnosti ke zradě vlastní země by pak měly být pro parlament poslední kapkou.

Že tu šance na úspěch není zrovna malá, nejlépe ilustrují leckteré zvednuté ruce pro vyšetřovací komisi i v ANO, ODS a ČSSD. Prezidentský impeachment podle článku 65 české Ústavy má teď šanci jako nikdy předtím. Jaké další důkazy ještě český parlament potřebuje, aby se nestal loutkami ve hře východních mocností o rozštěpení Evropy a v jejich úsilí udělat z Česka zase svoji základnu na hranici se Západem, si už nelze představit.

Nazvat zjevnou velezradu velezradou a nastavit krk za suverénní zemi bez zrádců v jejím čele a bez područí Moskvy nebo Pekingu místo obav o papalášské výsady a politické kariéry je teď výzvou pro ty nejstatečnější politické nátury. Slabé budou nosit do Lán dál uzené a řešit promile vodáků. Ani cinknuté nebo zfušované průzkumy politických preferencí a kdovíčeho ještě jen se stovkami respondentů uprostřed desetimilionové země nemůže změnit holá fakta.

Bezpečnost republiky ohrožuje její prezident. Politikům zvoní budíček, příklady táhnou a Paříž není daleko. Kde selhává politika, rozzuří se ulice. Čas běží, je pět minut po dvanácté…