Židovský lékař Siegfried Löwy, strýc Franze Kafky FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Pohřební zřízenci vynášejí z domu v Bílkově ulici č. p. 4 (v té době se jmenuje Waldhauserstrasse) na pražském Josefově přikryté mrtvé tělo muže v županu. Z rohového činžovního domu s věží projdou na chodník východem, nad nímž je umístěna secesní kamenná plastika polonahé dívky, a nosítka s tělem zasunou do pohřebního auta. Je pošmourné úterní dopoledne 20. října 1942.
Tím mrtvým mužem je pětasedmdesátiletý MUDr. Siegfried Löwy. Dlouholetý a oblíbený lékař na Vysočině, respektovaný strýc spisovatele Franze Kafky. V Praze žil od poloviny dvacátých let v domě, který pro rodinu zakoupil Hermann Kafka.
Ohledává SS-Obersturmführer
Protektorátní absurdita – mrtvé tělo židovského lékaře ohledává MUDr. Günther Weyrich, nacista rakouského původu, který dosáhne hodnosti SS-Obersturmführera. V té době ředitel Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v Praze na Albertově, který před pár měsíci pitval Heydrichovo tělo i sedm těl československých parašutistů z Resslovy ulice. Weyrich do ohledacího protokolu ke jménu Löwy vepíše čas smrti: „6:30 hod.“ A k příčinně smrti uvede: „Myodegeneratio cordis, Vergiftung?“ (selhání srdce, otrava?). Löwyho tělo bylo odvezeno ke kremaci a jeho popel uložen na novém židovském hřbitově 26. října 1942.
Brašna jako důkaz
V depozitáři malého městského muzea v Třešti se nachází drobný, docela nenápadný předmět. Nevelká kožená lékařská brašna s ohmataným madlem, kovovým zámkem a několika vnitřními přihrádkami. Mnoho se do ní nevejde, sotva pár krabiček léků, injekce, pinzeta a stetoskop. Obnošenost kufříku je důkazem, že byl hojně používán. Právě toto pracovní zavazadlo dlouhá léta doprovázelo místního lékaře MUDr. Siegfrieda Löwyho při cestách za pacienty. Strýc-lékař a jeho brašna byly volnou inspirací (v rámci Kafkovy podmanivé literární práce se skutečností) při vzniku povídky Venkovský lékař, poprvé publikované v roce 1919.
Kafka ji rozehrává zimním obrazem bezmocného doktora v chumelenici: „Měl jsem před sebou naléhavou cestu; těžce nemocný člověk na mne čekal ve vsi vzdálené deset mil; prudká sněhová vánice vyplňovala daleký prostor mezi mnou a jím; vůz jsem měl, lehký, s velkými koly, zrovna takový, jaký se hodí pro naše venkovské cesty; zabalen do kožichu, s brašnou na nástroje v ruce stál jsem už na dvoře přichystán na cestu.“ Po dramatické peripetii lékař nakonec dorazí se svým kufříkem za pacientem: „Otvírám brašnu a hledám mezi nástroji; chlapec po mně ustavičně z postele hmatá, aby mi připomněl svou prosbu; beru pinzetu, zkoumám ji ve světle svíčky a zase ji odkládám.“
Obecní lékař v Třešti
Nejmladší bratr Kafkovy matky Julie, Siegfried (připomeňme, že francouzské, španělské osudy Kafkových strýců z matčiny strany, Alfreda a Josefa, jsou velice barvité) se narodil 11. března 1867 v Poděbradech do zámožné židovské rodiny. Po absolvování novoměstského německého gymnázia v Praze vystudoval medicínu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Do Třeště přichází roku 1899 po smrti vlasteneckého lékaře Josefa Konárovského a působí tam nepřetržitě až do roku 1924. Velice rychle se Löwymu podaří navázat na Konárovského praxi a zakrátko se vypracuje v respektovanou osobnost města a okolí. V létě roku 1902 Löwy zažádá obecní výbor v Třešti, aby mu bylo uděleno uprázdněné místo obecního lékaře. Osmnáctičlenné zastupitelstvo 21. července 1902 jednohlasně rozhodne mu místo přidělit s tím, že mu bude vyplácet roční služné „per 474 korun a sice s povinnostmi, které zdravotními zákony a nařízeními předepsané jsou a budou, jakož i se všemi dalšími možnými funkcemi, která mu ve zdravotnickém oboru a léčení chudých, obcí přidělené budou.“
Mimochodem, zasedání obecního výboru dál pokračovalo v projednávání otázky plemenných býků a změny stanov společenstva řezníků. Třešť je v té době městem se zámkem, fabrikami (textilky, sirkárna, výroba dřevěných hodinových skříní) a s necelými pěti tisíci obyvateli, z nichž Němci jsou v početní menšině.
Důležitou součástí třešťské pospolitosti bylo židovské etnikum. V roce 1830 žilo ve městě 750 židů, v roce 1861 (po migraci do větších měst) 281 a roku 1900 už jen 169 židovských sousedů. Na začátku 20. století se židovští obyvatelé, především jako podnikatelé a majitelé fabrik (Stern & Knapp, Münch & syn a Meissner & synové) zasloužili o hospodářský, kulturní i sociální vzestup Třeště. Židovská obec měla v Třešti vlastní školu, synagogu, rituální lázeň a špitál.
Švitorka
Do třešťské paměti se „venkovský lékař“ Löwy zapsal výrazně a nesmazatelně, jako svérázná osobnost vzdělance a „originála“ každým coulem. Löwy byl hubený vyšší muž, s kulatými kovovými brejličkami, pěstěným širokým knírem a bradkou, s řídnoucími vlasy, navenek mírně chladný, ale mezi přáteli schopný si sám ze sebe ztropit legraci. Měl trochu přiškrcený hlas, a synovec mu proto s jemností sobě vlastní říká „švitorka“ (Zwistscherer).
V dopise Brodovi ze září 1917 se o tom Kafka rozepsal: „… abych nově ztělesnil svého strýce, venkovského lékaře, jemuž (se vší a s největší účastí) říkám někdy švitorka, protože má nelidsky jemnou, staromládeneckou, ze staženého ptačího hrdla vycházející vtipnost, která ho nikdy neopouští. A on tak žije na venkově, nelze ho odtamtud vytrhnout, spokojeně, tak jako může člověka uspokojit tiše šumící bláznovství, které on pokládá za melodii života.“ Jinde, v deníkovém zápisku, si poznamená: „Kozy se podobají: polským židům, strýci Siegfriedovi…“
Otevřená okna – čerstvý vzduch
Ve své ordinaci provádí Löwy ošetřování chrupů a plombuje zuby. Ovládá oba zemské jazyky a jako starý mládenec nemá velké výdaje (hodně utrácí za knihy a smrduté stroje – k tomu později). Finančně je dobře zajištěn, neboť má také pravidelné pevné příjmy závodních nemocenských pokladen tří největších továren, které mají židovské majitele. Dle několika svědectví měl Löwy sociální citlivost a pamětníci zaznamenali, že pomáhal svobodným matkám zprostředkovávat místa kojných v zámožných židovských rodinách.
Synovec Franz se ve své povídce jen letmo zmíní (skrze lékařův monolog) o jeho ekonomické situaci: „Jsem zaměstnancem okresu a svou povinnost plním vrchovatě, ba skoro až přespříliš. Ačkoli mě špatně platí, přece jsem k chudým štědrý a rád jim pomohu.“ Ve své lékařské praxi byl Löwy nepřítelem léků a injekční stříkačky, prosazoval přírodní a přirozené léčby. Velice doporučoval čerstvý vzduch a byl prý přímo posedlý větráním. Kafkův otec o něm s ironií prohlašoval, že otevírá okno nejdřív dole, poté nahoře v patře, spodem prý vyhání špatný vzduch a horem pouští ten zdravý. I praneteř Věra Saudková strýcovu „závislost na luftu“ potvrzovala: „Zastával názor, že základem zdraví je dobrá strava a čerstvý vzduch.“
Jemná ruka chirurgova
Doktor Löwy obývá v Třešti patrový dům na rohu Malého rynku č.p. 131, který tvoří jeden z hrotů trojúhelníku (společně se synagogou a katolickým kostelem). Výhled z pracovny má do veřejného prostranství, kterému se říká „pinčlpark“. K domu přiléhá dvorek s malou zahrádkou a kůlnou. Ve velkém domě žije pět lidí, tři z rodiny Blumenscheinů a ve druhé části pan doktor a jeho kuchařka a služebná, ovdovělá Antonie Minařová (nar. 21. 4. 1865 v Klatovci, domovskou příslušností do Telče).
Jedna z fotografií zachycuje Löwyho v pracovně s květinovou tapetou, jak sedí u psacího stolu obloženého stohem knih. Na stěně visí pendlovky a papírový trhací kalendářík. Lékař drží v jemných dlouhých prstech pero a možná se chystá napsat recept pro neodbytného pacienta.
V povídce jeho synovec Franz hovoří ústy venkovského lékaře takto: „Takoví jsou lidé v mém kraji. Stále žádají po lékaři nemožné. Starou víru ztratili; farář sedí doma a cupuje mešní roucha jedno po druhém; lékař však svou jemnou rukou chirurga má dokázat vše. Nu, jak je libo; já se nenabízel; spotřebujete-li mě pro posvátné účely, i to si dám líbit; co lepšího si mohu přát, já, starý venkovský lékař.“
(Ne)setkání: Deml a Kafka
Malá odbočka – v letech 1906 až 1907 na faře v Třešti bydlí a jako kaplan působí básník Jakub Deml. Mladý nepohodlný a sršatý kněz je brněnskou konzistoří neustále překládán z místa na místo. Pro Demla je to doba štvaneckého putování bez domova, poznamenaná vnitřním neklidem, dlouhými pěšími poutěmi Vysočinou, prudkými rozchody s přáteli a navazováním nových přátelství, a především ostrým a vyčerpávajícím soubojem se zarezlým rakousko-uherským církevním provozem, namočeným do politikaření a uspaným do zahnívající nehybnosti, autoritářské manipulace a nekulturního prelátského křupanství, jehož „posledním argumentem byl četnický bodák.“
Při svém několikaměsíčním zimním působení v Třešti se Deml jen o několik týdnů minul s Franzem Kafkou, který tam v té době zajížděl na dovolenou za svým strýcem, místním lékařem Siegfriedem Löwym. Nicméně v jednom Demlově dopise příteli Ševčíkovi čteme, že se nechal vyšetřit třešťským lékařem Löwym. Můžeme si domýšlet situaci, že spolu mohli hovořit i o vzdělaném synovci z Prahy, kterého by Deml měl určitě poznat. Určitou pointou tomuto setkání může být skutečnost, že o pár let později bude jiný katolický kněz, P. Ludvík Vrána, jako první u nás překládat pro Florianovo staroříšské vydavatelství Franze Kafku do češtiny.
Na koni i na Neckarsulmu
Na několika fotografiích je MUDr. Löwy zachycen, jak vzpřímeně sedí na koni, ve vysokých kožených jezdeckých holinách, jednou v papaše, podruhé v klobouku mírně nasazeném na stranu. Nepřipomíná vůbec venkovského lékaře, spíš vojevůdce či rovnou prezidenta TGM. Ale existuje ještě jeden snímek, který předcházející důstojnost doslova rozmete. Lékař je zachycen v dlouhém plášti a v čepici se štítkem, sedící na motocyklu Neckarsulm. Mírně předkloněný se úporně drží řídítek, pokouší se nastartovat a rozjet, ale nejde mu to, a tak ho roztláčí a táhnou čtyři mladé copaté dívky, z nichž jedna je lékařova neteř a Kafkova milovaná sestra Ottla. Scéna se odehrává na okraji lesa u Třeště. Je to vyvedená stylizace (připomíná vzpomínky Bohumila Hrabala na svého otčíma Francina), dívky se dívají do aparátu a usmívají se, Löwy však neztrácí poker face a scénu pro fotografa zahraje věrohodně.
PUCH – smrdutý létající stroj
Kůlna na dvorku velkého domu v Třešti sloužila MUDr. Löwymu jako garáž. V roce 1903 si lékař kupuje motorové kolo PUCH a dle archivních dokumentů se tak stává jedním z prvních motocyklistů na Vysočině. Koně vyměnil za motor a s Puchem uhání zvlněnou krajinou za pacienty, na krátké výlety nebo za přáteli do Jihlavy. Smrad a neobvyklý hluk v ulicích Třeště však vzbuzuje u některých místních nelibost a jezdce na motorce začnou nazývat „smrdutým čertem“. Při jednom večerním návratu od pacienta ze Stonařova se však lékaři přihodí nemilá věc, která mohla skončit tragicky. Při sjíždění do Třeště (dnešní Fritzovou ulicí) narazí na silnici na kládu, vyletí ze sedla a tvrdě dopadne. Motokolo úplně zničí.
Je celý sedřený, ale jinak nezraněný. Dnes již nezjistíme, zda tam byla na něj kláda záměrně nastražena, či si ji lékař jednoduše nevšiml. Každopádně se na krátký čas vrátil k bryčce tažené koňmi, aby si za pár měsíců pořídil motocykl nový, tentokrát festovní Neckarsulm. Na silnějším stroji objíždí pacienty po hrbolatých cestách Vysočiny a je obezřetnější na možné nástrahy v soumraku. Avšak ani noci nejsou pro lékaře klidné. Synovec ve své povídce připustí lékařovo chronické nevyspání, neboť „celý okres mě mučí pomocí mého nočního zvonku.“ Ježdění Löwyho postupně zmáhá, a tak motocykl v roce 1914 prodá místnímu továrníku Sigmundu Münchovi.
Rybník, templ, Hedwig
Než nastoupil do zaměstnání, zajížděl Franz Kafka do Třeště za svým strýcem, o kterém se v dopisech něžně zmiňuje jako o „strýčkovi“ (ve věnování do Proměny mu vepsal: „Mému nejdražšímu strýci“) pravidelně o letních prázdninách. Vysočinské maloměsto a jeho okolí poskytlo Kafkovi vhled do venkovské každodennosti, možnost se seznámit s řadou lidí i letní úlevu. V létě roku 1907 píše z Třeště příteli Brodovi: „Prozatím tu smím žít ještě do 25. srpna. Jezdím hodně na motorce, hodně se koupu, lehávám dlouho nahý v trávě u rybníka, až do půlnoci jsem s obtížně zamilovanou dívkou v parku, už jsem obracel na louce seno, stavěl kolotoče, po bouřce pomáhal stromům, pásl krávy a kozy a hnal je večer domů, hrál hodně kulečník, chodil na dlouhé procházky, pil hodně piva a už jsem byl také v templu. Nejvíce času – jsem tu šest dní – jsem ale strávil s dvěma děvčátky, velice chytrými děvčaty, studentkami, velmi sociálně demokratickými, které musí skousnout zuby, aby potlačily nutkání vyslovit při každé příležitosti nějaké přesvědčení nebo zásadu. Jedna se jmenuje Agatha, druhá Hedwig. Agatha je velmi ošklivá, Hedwig také.“
Své prázdninové lásce, vídeňské studentce Hedwig Weilerové, napíše Kafka po odjezdu z Třeště řadu dopisů (zachovalo se jich čtrnáct). Oslovuje ji „děvčátko milé“, „milovaná“, „lásko“ a několikrát v nich připomene Třešť: „Ty, lásko, podivně se žije v Třešti, a proto netřeba se divit, že jsem dnes na svém globusu udělal přibližně na náměstí v Třešti červenou tečku. Dnes bylo deštivo, sundal jsem tedy globus, a tak ho ozdobil. Takže v Třešti je jedna uplakaná, zatímco dříve se tam neplakalo.“ Nebo na jiném místě: „Takto se stane, že Ty – ať už třeba oklikou přes jiné osoby – se ocitáš se všemi lidmi v Třešti v nějakém bezprostředním vztahu, dokonce i se sluhou v hotelu nebo nějakým hlídačem, na jehož poli kradeš řepu.“
Pražská zima je mu studená?
Se zhoršujícím se zdravotním stavem, které se u Franze Kafky proměnilo v roce 1917 v diagnostikovanou tuberkulosu, mu byl strýc Löwy stále více nablízku. Doporučoval mu sanatoria s přírodní léčbou a dietní výživou, pohyb v krajině a práci na čerstvém vzduchu, byl pravidelně žádán o konzultace, občas synovce navštívil a finančně podpořil. Kafka v roce 1921 píše rodičům: „Strýčkův návrh – pobyt v nějakém sanatoriu, zahradničení – se mi samozřejmě zamlouvá.“ Bylo to v čase, kdy se Siegfried Löwy pomalu loučí se svojí dlouholetou lékařskou praxí v Třešti. Na zimu již pobývá v Praze v Bílkově ulici, přímo v synovcově pokoji a Kafka starostlivě píše v listu rodičům: „Svému pokoji dávám za úkol, aby velice vlídně přijal strýčka a aby ho chránil.“
I další rok si Löwy ještě ponechává bydlení v Třešti, ale knihovnu a nábytek už stěhuje do pražského domu. Kafka na konci roku 1923 z Berlína napíše do Prahy: „Strýček už asi přijel, určitě se těžce loučí s Třeští, to si dovedu představit, já bych se po tolika letech už ani nedokázal vyprostit, proto musím tak často měnit místa svého pobytu.“ Hned na začátku nového roku je Kafka v dopise od rodičů informován, že strýc trpí pražskou zimou. Kafka odpovídá: „To je divné, že strýčkovi, který prodělal tolik třešťských zim, je pražská zima moc studená.“
Se strýcem v Berlíně
Když se však Kafkův zdravotní stav na přelomu roku 1923/1924 rapidně zhoršil a přítel Max Brod o tom podal rodině zprávu, rozjel se strýc do Berlína za nemocným synovcem. Kafku tato nečekaná návštěva překvapí. Nerozumí tomu, proč strýc za ním váží tak rychlou cestu, a navíc v zimním čase. Kafka sdělí do Prahy: „Nejmilejší rodiče, pokud jde o mé obavy, strýček mě trochu uklidnil, chodí do divadla, baví se v Berlíně, zlobí se kvůli cenám jako každý z nás, ale podezření, které se týká jeho cesty, přece jen zůstává.“
A Löwy na samostatné pohlednici z Berlína napíše Kafkově matce, tedy své sestře: „Milá Julie! Jsem už od čtvrtka večer tady, protože jsem se v Drážďanech zdržel jen několik hodin. Měl jsem na cestě příznivé počasí, jen mi to tu připadá trochu zasmušilé – a trochu drahé, jinak bych byl s Berlínem spokojený. Píšu Ti u Franze v Zehlendorfu, je tu o něho velmi dobře postaráno. Ostatní Ti sdělí sám. Se srdečnými pozdravy Siegfried.“
Synovcovo umírání
Strýc synovci navrhuje, aby se z Berlína přestěhoval a využil rakouské sanatorium Wienerwald, neboť tam pracuje (a je spoluvlastníkem) bývalý kolega z Vysočiny, MUDr. Hugo Kraus, rodák z Čáslavi, se kterým se Löwy poznal v Jihlavě. Nakonec v tomto sanatoriu stráví Kafka jen krátký čas, aby se po několika peripetiích ocitl v sanatoriu v Kierlingu, vzdáleném patnáct kilometrů od Vídně. Právě tam strávil na jaře 1924 poslední měsíc a půl života. Strýc je v té době na cestě po Itálii, a tak do Kierlingu přijíždí až ve druhé polovině května.
Kafkovi v té době zbývají poslední dva týdny života. Umírá 3. června 1924. Den poté přijíždí z Prahy strýc Löwy s Karlem Hermannem (Kafkův švagr) a vyřizují poslední věci po mrtvém. Strýc zaplatí veškeré náklady spojené s léčením a převoz mrtvého.
Další den je Kafkovo tělo v zaletované kovové rakvi dopraveno vlakem z Vídně do Prahy. V osobním vagóně jej doprovází strýc, švagr Karel Hermann, Robert Klopstock (Kafkův přítel, student medicíny, tuberkulosní pacient a později specialista v oboru plicní tuberkulózy) a Kafkova poslední láska Dora Diamantová.
Vypravěč na penzi
V srpnu 1925 je třešťský městský lékař Siegfried Löwy přeložen na trvalý odpočinek. Definitivně se usazuje v Praze. Obklopen knihami, příbuzenstvem, rád cestuje po Evropě, především za rodinami bratrů. Prošedivěl, zhubl, jiskru však neztratil. Praneteř Věra Saudková, která s ním sdílela jeden dům, o něm prohlásila: „Když jsem se chtěla ulejt ze školy, šla jsem za ním a on mě poslal mimo školu do parku na vzduch. Měl velikou knihovnu a uměl hezky vyprávět.“
Kožich visí za vozem
Dle svědectví Věry Saudkové měl strýc Löwy nastoupit 20. října 1942 do transportu. Větší část jeho příbuzných již byla v německých táborech a on sám si realisticky dokázal představit, co jej může „na daleké cestě“ čekat. „Večer jsme za ním se sestrou Helenkou přišly,“ vzpomínala později Věra Saudková, která bydlela ve stejném domě v Bílkově ulici, „a všimly si, že nemá sbaleno. Na nic jsme se ho neptaly a on nám nic nevysvětloval. Řekl jen, že je unavený a půjde spát. Nechaly jsme ho samotného.“
Věra se ke „strýci Löwymu“ vrátí brzy ráno. Uvidí ho, jak leží na posteli v rozhaleném županu a ve stehně má zabodnutou injekční stříkačku. Už nedýchal, ale ruce měl ještě teplé. Dlouhou chvíli nad ním zůstala stát. Také povídka Venkovský lékař synovce Franze končí podobně přízračně: „Nahý, vydán na pospas mrazu tohoto obzvlášť neblahého období, s pozemským vozem, nepozemskými koňmi, potloukám se tu, já stařec. Můj kožich visí vzadu za vozem, nedosáhnu však na něj a nikdo z té čilé sebranky pacientů nehne ani prstem. Podveden! Podveden! Jednou poslechneš na klamné zazvonění nočního zvonku – nikdy to nenapravíš.“
Miloš Doležal je básník, spisovatel a publicista spojený s Vysočinou, autor rozhlasových a filmových dokumentů, v nichž se věnuje druhé světové válce a komunistickým represím. Mimo jiné je autorem knihy „Jako bychom dnes zemřít měli“ (2012) o životě číhošťského faráře a mučedníka P. Josefa Toufara.
