Po zveřejnění oficiální verze teroristického útoku v Crocus City Hall se pozornost expertů zaměřila nejen na samotný útok a rozpory v oficiálních verzích vyšetřování, ale také na rychlou zkázu celé budovy, kde k činu došlo.
Podle odborníků je technický stav budovy Crocus City Hall podezřelý. Podle verze Vyšetřovacího výboru Ruska se malé skupině teroristů podařilo téměř úplně zapálit koncertní sál určený pro šest tisíc návštěvníků jen tak, že s sebou přinesli hořlavé kapaliny.
„Hasicí systém je určen k hašení takříkajíc vznikajícího požáru, nikoli proti řízenému žhářství,“ naznačuje expert na požární bezpečnost Sergej Pobědonoscev. „Teroristé použili hořlavou kapalinu. Je to jako snažit se uhasit požár čajovými lžičkami,“ cituje ho kanál Govorit NeMoskva na Telegramu. I když ale systém funguje, samotná voda nedokáže uhasit všechno, pokud požár zachvátil lehce hořlavé materiály.
Příčina pádu střechy podle odborníka spočívá ve zvláštnostech její konstrukce. Podle jeho údajů byla střecha „Crocusu“ membránová, zjednodušeně řečeno byla vyrobena z pružného měkkého plastu: „Při otevřeném hoření vydrží 10 až 15 minut, pak se vznítí a je velmi obtížné ji uhasit. Teplota hoření membránové střechy může dosáhnout 500 až 800 stupňů Celsia. Navíc tam ležela izolace, která se těžko hasí. A co se děje dál: teplota působí na nosné kovové konstrukce, což způsobuje jejich oslabení, ohnutí a následné zřícení.“
Němečtí experti zase upozorňují na to, že v hale a vedlejších místnostech nikdo nevypnul světlo a nebylo zapnuto nouzové osvětlení. Protipožární zabezpečení zjevně úplně selhalo.
„To znamená, že nouzové hasicí zařízení bylo bez vody, nebo nebylo zabudované vůbec. Kdyby fungovalo tak, jak je v Evropě zvykem, bylo by ze speciálních trubek ve stropě vychrleno 150 až 170 litrů vody na každý metr čtvereční hořící plochy za dvě minuty,“ píše německý nezávislý list Redakcija Germania.
„Takový proud by dokázal uhasit nebo utlumit jakýkoli požár. Ale samozřejmě při fungujícím osvětlení by vstřikování vody mělo za následek zkrat a smrt mnoha lidí v místnosti. Přepínač nouzového osvětlení však nebyl naprogramován, takže nefungoval ani systém hašení požáru.“
V budově postavené podle moderních standardů by se také obrovské množství lidí nemohlo udusit oxidem uhelnatým, protože všechny takové objekty jsou vybaveny systémem nucené ventilace.
„Způsob, jakým Crocus vyhořel, ukazuje, že při jeho povrchové úpravě byly použity levné čínské materiály, které je zakázáno používat ve veřejných budovách,“ vysvětluje německý expert. „Důvod zákazu? Hořlavost. Evropa již dlouho používá nehořlavou skelnou vatu a plasty. Ty jsou ovšem dvakrát až třikrát dražší než obdobný čínský materiál. Mají však jednu výhodu: při požáru neshoří. A nezabíjejí ty, kteří jsou uvnitř.“
Budova patří podnikatelské rodině Agalarovových, která ale koncertní sál nikdy oficiálně neuvedla do provozu. Vyšlo najevo, že na katastrální mapě Rosreestru není uvedena jako řádně provedený objekt investiční výstavby.
„Zřejmě výše úplatků potřebných k přijetí tak nebezpečného objektu přesáhla všechny rozumné meze a pro Agalarovovy bylo s ohledem na výše zmíněné obludné porušování norem levnější prodloužit stav rozestavěné budovy, než ji uvést do provozu. V důsledku toho většina obětí v Crocusu nezemřela rukou teroristů, ale na následky zločinné nedbalosti majitelů a kontrolních orgánů,“ shrnuje zjištění autor článku na Redakcija Germanija Pavel Prošin.