Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nic nepodepsal, nikoho neudával, nic nespáchal. Taková je obhajoba Andreje Babiše (ANO) ve věci jeho spolupráce s StB v 80. letech. Jenže realita byla s největší pravděpodobností úplně jiná. Podle několika důkazů měl udávat zahraniční osoby, podávat hlášení na kolegy ze zaměstnání, samostatnou kapitolou je pak jeho působení v Maroku v 80. letech, za které si jako málokdo na jeho pozici od režimu vysloužil diplomatický pas.
Slovenský soud v úterý zamítl žalobu Andreje Babiše, že byl neoprávněně evidován jako agent StB. Zůstává tak v platnosti, že z podvodu obžalovaný poslanec Andrej Babiš byl před rokem 1989 tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Co vše estébákům na koho „napráskal“, není jasné, protože většina jeho spisu byla skartována na začátku prosince 1989 spolu s dalšími spisy elity StB.
„Zachoval se svazek vedený k Andreji Babišovi, zachovaly se blokační karty, zachovala se karta agenta. Andrej Babiš pak prochází asi dalšími dvanácti svazky Státní bezpečnosti a nepochybně tím, jak se budou postupně zpracovávat dokumenty Státní bezpečnosti – především v České republice, protože tady je 99 % archiválií nezpracovaných – tak se budou nacházet další a další důkazy o tom, že Andrej Babiš byl spolupracovníkem StB,“ popsal v rozhovoru pro deník FORUM 24 badatel a historik Radek Schovánek.
Konkrétní důkazy o tom, že Babiš udával, našli před časem na Slovensku. „Upozorňoval na jednu kauzu, která se týkala toho, že nějací obchodní partneři z Rakouska přicházeli obchodovat do bývalého Československa a přenášeli videorekordéry. To byla tehdy velmi drahá záležitost a takhle si kupovali naše lidi. A on na to upozornil. Takže bychom si mohli říct, že vlastně upozorňoval na korupci. Na základě právě takového udání z jeho strany byl zaveden další spis. A svědčí to o tom, že agent Bureš byl vědomý spolupracovník. Nezavedli by další spis, kdyby ta spolupráce nebyla důvěryhodná. I to svědčí o důvěryhodnosti nebo oprávněnosti evidence,“ popsal v roce 2017 Českému rozhlasu Ondřej Krajňák, tehdejší ředitel slovenského Ústavu paměti národa, který u soudu dokázal, že Babiš byl agentem StB.
Web E15 pak zmínil další doložený případ, kdy měl současný šéf hnutí ANO pod krycím jménem Bureš podávat hlášení na představitele podniku Plastimpex. Reportér Jaroslav Kmenta potom na webu měsíčníku Reportér v rozsáhlém textu zmiňuje, že Babiš měl nadřízeným estébákům podávat hlášení o tom, jak jeho kolegové v podniku reagovali na smrt Brežněva.
V jeho textu také promlouvá jako důležitý svědek Lubomír Šidala, který v druhé polovině 80. let pobýval pracovně s Babišem v Maroku a byl jeho blízkým přítelem. Právě Šidalovi se Babiš přiznal. „Pamatuji si to přesně. Jeli jsme tehdy autem v marockém Rabatu ze schůze z ambasády domů a já mu řekl, že se doma v Československu šíří seznamy spolupracovníků StB. A on se mi v tom autě osobně přiznal, že byl estébák. Ptal jsem se, jestli opravdu spolupracoval. A on mi řekl: ,Musel jsem. Jinak by mě nepustili ven (do ciziny). Měli jsme v rodině emigračku,‘ říkal mi Babiš,“ popsal v roce 2019 Šidala Jaroslavu Kmentovi.
O tom, že byl Babiš pro estébáky cenným zdrojem, svědčí i to, že měl diplomatický pas, což na jeho pozici bylo neobvyklé. Mohl tak mimo jiné neomezeně cestovat a v diplomatickém kufříku převážet prakticky cokoliv. Například z Maroka do Švýcarska vyvážet větší množství peněz, jak Šidala také popsal.
