VIDEO: Projekt Identita
ROZHOVOR / Vkusné i nevkusné vývěsní štíty obchodů, navigace systému metra, filmové plakáty, časopisy, vzhled webových stránek, bankovky, pivní etikety nebo notoricky známé obaly cukrovinek typu Kofila z dílny Zdenka Rykra. To všechno je svět grafického designu, o kterém pojednává nový sedmidílný seriál Identita, který je už ve své polovině, ale všechny díly lze zpětně sledovat na iVysílání České televize. „Vždycky jsem chtěl být nápomocen s popularizací a zvyšováním povědomí o našich oborech. Ukazovat to nejlepší,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 elitní grafik Aleš Najbrt, který všemi díly seriálu provází.
„Identita je pojem propojující svět grafického designu se zbytkem vesmíru, protože všude znamená totéž: soubor prvků, které pomáhají budovat a komunikovat integritu nebo charakter každého subjektu. Ať už se jedná o jednotlivce nebo celý národ, o soukromou galerii nebo nadnárodní společnost. Vizuální identita jednotlivých subjektů pak formuje vizuální identitu prostředí, a to zase ovlivňuje identitu nás všech, kdo v něm žijeme,“ vysvětlila důvody zvoleného názvu Linda Kudrnovská z autorského týmu, který seriál Identita připravuje.
Obsah seriálu zřetelně naznačují už názvy jednotlivých kapitol: Veřejný prostor, Média, Stát a propaganda, Vzdělávání, Hranice a přesahy, Každodennost a Češi ve světě. Všemi díly provází grafik Aleš Najbrt, který na začátku 90. let pracoval jako art director časopisu Reflex – je autorem typického červeného X na titulní staně – a šéfredaktor časopisu Raut. V roce 1994 s Pavlem Lvem založili Studio Najbrt. Za svoje filmové a divadelní plakáty, knihy a další práce získal Grand Prix 17. bienále grafického designu Brno 1996, bronzovou medaili The Tokyo Typedirectors Club, pět Českých lvů i Czech Grand Design 2007. Jakkoli právě dlí na dovolené v Asii, ochotně nám odpověděl na několik otázek.
Proč je z vašeho pohledu seriál Identita důležitý a proč jste do něj tím pádem šel?
Vždycky jsem chtěl být nápomocen s popularizací a zvyšováním povědomí o našich oborech. Ukazovat to nejlepší. A tohle je vlastně první takový projekt, představující v televizi částečně českou grafickou scénu i historii českého grafického designu.
Objevil jste během natáčení něco, co jste netušil? Překvapilo vás něco?
Překvapilo mě toho hodně, ale spíš to, jak se takový seriál připravuje a jaká jsou úskalí pro člověka, který předtím nic nemoderoval a je vlastně v té roli amatér, ale přitom člověk z oboru.
Jak si podle vás stojí český grafický design v mezinárodní konkurenci?
Myslím, že na špičce jsou osobnosti naprosto srovnatelné s tím nejlepším ve světě. Horší už je to s průměrným designem, kterým jsme obklopeni. Stále v užitých oborech absolvuje příliš málo studentů, kteří by to měli ovlivňovat.
Můžete uvést nějaké příklady?
Například naše typografická škola je na té nejvyšší úrovni a také knižní design a práce pro kulturní scénu.
Něco jiného je asi vizuální smog kolem nás zejména ve městě, který nás všechny trápí? Mám na mysli, často nevkusné, vývěsní štíty, reklamy, návěští – dá se to vůbec nějak ovlivnit?
To souvisí s nízkým estetickým vnímáním nejen kvalitního designu v naší společnosti. Způsobilo to čtyřicet let socialistické stagnace. My musíme tu kvalitu vytvářet a tím to měnit. Jsem ale optimista a vidím vývoj správným směrem, jen to jde na můj vkus pomalu.
Co vaše studio čeká pracovně letos, na co se těšíte?
My pracujeme na mnoha projektech paralelně. Chystáme třeba s Jiřím Fajtem výstavu Fragmenty do Drážďan, dokončujeme plakáty a vizualitu pro dva nové české filmy Vlny a Život k sežrání. Pracujeme na několika projektech nových značek a vizuálních stylů a také pokračuje naše spolupráce s karlovarským festivalem a Českou filharmonií.
Mimochodem, kdo byl vaším guru, kdy jste začínal, v čích šlépějích jste chtěl kráčet?
Zaprvé můj otec, který mě naučil kaligrafovat. Pak na grafické škole Bohuslav Blažej a na UMPRUM především Jan Solpera.
