Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Premiér Babiš si libuje v megalomanských projektech. Prosazuje výstavbu vládní čtvrti, na kterou nemá pozemky, a zveřejnil Národní investiční plán za 8 bilionů, který je jen marketingovou chimérou. Další v řadě je idea Nejvyššího stavebního úřadu, jehož vznik vyvolává rozpory. Mohl by vyjít až na 32 miliard korun.
Andrej Babiš rezignoval na snahu reformovat veřejné finance. Rekordně zvyšuje mandatorní výdaje, rozpouští státní rezervy a neohlíží se přitom na budoucí generace, čímž komplikuje situaci svým nástupcům. Zaměřuje se na masivní přerozdělování vybraných daní svým cílovým voličským skupinám a na marketingovou prezentaci nereálných „vizionářských“ plánů.
Vládní čtvrť bez pozemků
Šéf ANO se nejprve zhlédl v myšlence sestěhovat všechna ministerstva do jedné vládní čtvrti, což by si vyžádalo náklady 10 miliard korun. Stát podle něj ušetří na nájmech v historických budovách, avšak návratnost investic je v nedohlednu (současný roční nájem dosahuje 175 milionů). Navíc je krajně nejisté, zda by byla po tomto zásadním řezu armáda deseti tisíc státních úředníků o poznání efektivnější.
Babiš vyhlásil svoji vizi, aniž měl k dispozici volné pozemky. Nenašel shodu s pražským magistrátem na výstavbě vládních budov v Letňanech. Zcela nevyhovující byla alternativní nabídka v areálu České pošty v Malešicích. Je hustě zastavěný a tento manévr by si vyžádal přesun státního podniku do jiné lokality.
Virtuální investiční plán
Prozatímním vrcholem marketingu ANO je nedávno vyhlášený Národní investiční plán za 8 bilionů korun do roku 2050. Vznik tohoto nezávazného seznamu 20 tisíc náhodně poskládaných projektů bez termínů a reálných nákladů zůstává obestřen záhadou.
Stal se totiž pravý opak toho, co slibuje premiér, že by měli sami lidé rozhodovat o tom, co potřebují. Řada projektů byla do investičního plánu zařazena bez vědomí dotčených obcí a měst, což se odrazilo v protikladu s reálnými zájmy jejich starostů.
Typickým příkladem nesmyslnosti takového centrálního plánování je zařazení výstavby zimního stadionu za 100 milionů korun ve Štětí na Ústecku. Tamní radní vůbec netuší, proč se tento nápad v Národním investičním plánu objevil, když ho nikdo nepožaduje a město ani nemá peníze na jeho provoz.
Pokud odhlédneme od snění šéfa ANO, který potřebuje odvést pozornost od vlastních problémů, rozumné investice jsou jistě zapotřebí. Zrcadlo reálnému stavu však nenastavují reklamní slogany, ale konkrétní činy.
Babišovi ministři v této disciplíně viditelně zaostávají za propagandou, jak se dnes staví lépe a rychleji. O tom mimo jiné svědčí dosavadní bilance výstavby dálniční sítě.
Dlouhé stavební řízení
Jedno je však jisté. Světová banka dnes řadí Českou republiku na 156. místo na světě v délce stavebního řízení. Pokud se tento neutěšený stav nezmění, nemůže se megalomanský investiční plán přiblížit realitě ani na vzdálený dohled.
Pochopitelně nejsložitější a nejzdlouhavější je získat stavební povolení na velké investiční projekty. Situace se liší i místně, kdy v Praze trvá stavební řízení až deset let, což je jeden z hlavních důvodů, proč se dnes v hlavním městě staví relativně málo nových bytů. Přímým důsledkem je trvalé šroubování jejich cen do neúnosné výše.
Z tohoto důvodu je žádoucí změna stavebního zákona, kterou připravuje ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO). Nyní končí připomínkové řízení, ve kterém se však objevuje řada rozporů. Na cíli zjednodušit a urychlit stavební řízení se shodnou všechny parlamentní strany, ovšem spory se vedou o to, jak toho dosáhnout. A ty se objevují i po vládní linii.
Vliv Penty?
Dostálová byla kritizována, že při zrodu zákona dává velký prostor developerům, o čemž svědčí zapojení advokátní kanceláře Havel & Partner nominované Hospodářskou komorou. Jejími klienty byla v minulosti řada developerů a firem ze stavebnictví v čele s investiční skupinou Penta. V zákulisí se hovoří o tom, že právě tato společnost má při přípravě nové normy nezanedbatelný vliv.
O nemalém podílu advokátní kanceláře svědčí i angažmá jejího zástupce Františka Korbela. V médiích je představován jako jeden z autorů zákona, nad jehož podobou podle jeho slov trávili s úředníky Ministerstva pro místní rozvoj „dlouhé dny i noci“.
Odborné a věcné připomínky jsou jednou stranou mince. Bylo by však jistě nepřijatelné, aby konečnou verzi zákona „verifikovaly“ silné ekonomické skupiny mimo půdu Ministerstva pro místní rozvoj, což Dostálová odmítá.
Starostové jsou proti
V některých ohledech jde tento návrh proti vůli místních samospráv. Podstatná je totiž „technická“ realizace připravovaných změn, která se příčí Svazu měst a obcí. Nelíbí se mu související vznik Nejvyššího stavebního úřadu, který by starosty připravil o část kompetencí, co a jak se bude v jejich obcích a městech stavět.
Úředníci, kteří se dnes zabývají stavební agendou, by totiž přešli pod stát. Podle nového stavebního zákona by měla vzniknout dvoustupňová povolovací soustava v čele s Nejvyšším stavebním úřadem, pod nímž mají vzniknout krajské stavební úřady, které budou mít v obcích pobočky.
Na možná rizika tohoto návrhu upozornila analýza, kterou si nechal zpracovat ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) na základě požadavku Rady pro veřejnou správu. Babišův koaliční partner nedoporučuje převádět úředníky ze stavebních úřadů z obcí na stát. Důvodem jsou vysoké počáteční náklady a další možné problémy související s náběhem nového „superúřadu“.
Kolik to bude stát?
Podle této studie by se jednorázové náklady na vznik Nejvyššího stavebního úřadu vyšplhaly minimálně na 2,2 miliardy korun a maximálně na 31,6 miliardy, pokud by stát přistoupil na výstavbu nových budov pro 13,5 tisíce úředníků. Dostálová dnes tuto variantu nepřipouští a počáteční náklady odhaduje na 3 miliardy.
Každoroční náklady na tuto agendu se podle studie zvýší o 2,3 až 2,7 miliardy korun. Upozorňuje i na riziko, že by přesun úředníků mohl na rok až dva paralyzovat povolování staveb. Ne všichni budou chtít přejít pod státní správu, což může vyvolat personální destabilizaci úřadů.
Na stejný problém upozorňuje i Svaz měst a obcí, který dává přednost tomu neměnit současný institucionální rámec, ale s pomocí digitalizace odstranit největší současný problém v koordinaci řady potřebných vyjádření a stanovisek.
Jak tyto vládní spory dopadnou, není jisté. Platí však, že někdy je méně více, zvláště s přihlédnutím ke schopnostem Babišových ministrů. „Revoluční“ étos často pokulhává za praxí a přináší nezamýšlené efekty, které mohou současný stav dokonce zhoršit.
