KOMENTÁŘ / Putinova loutka ozdobená hodností předsedy Státní dumy Vjačeslav Volodin jde příkladem a už aplikuje „doporučení“, jak se má mluvit o Prigožinově tažení na Moskvu. Jakmile v Kremlu něco moc zdůrazňují, můžeme mít celkem oprávněný pocit, že všechno bylo nejspíš přesně naopak.

„Od pokusu o vzpouru uplynul týden,“ napsal v neděli na Telegramu Volodin. „Dost času na první analýzu toho, co se stalo. Je zřejmé, že 23.-24. červen se zapsal do dějin naší země jako dny jednoty a konsolidace společnosti kolem našeho prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina. Armáda, silové struktury ukázaly své nejlepší vlastnosti. Na frontě odrazily útoky nacistů. Na domácí frontě udělaly vše pro zajištění bezpečnosti země během protiteroristické operace. Složitá situace ukázala, jak vysokou autoritu má prezident mezi občanskou společností a armádou.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Prigožinovo tažení na Moskvu? Jen další číslo ruských klaunů

Nový Týdeník FORUM se vrací k víkendovému tažení Jevgenije Prigožina a jeho zločinecké banky na Moskvu. Našel pro něj pojmenování v obrázku…

Ne, nezdá se, že „silové struktury ukázaly své nejlepší vlastnosti“. Pokud tomu tak bylo, je na tom ruská armáda dost bledě. Nějak viditelně se na odpor postavilo jen letectvo. Než všechno Prigožin odvolal, sestřelili wagnerovci několik vrtulníků a letadlo Iljušin Il-22, které slouží jako létající velitelské stanoviště. K nějakému střetu s pravidelnou ruskou armádou vůbec nedošlo. Kadyrovovi bojovníci se zdatně přesouvali odněkud někam a pořídili si řadu hezkých videí, ale ani oni nějak nestačili dorazit na místo případného činu. Několik vybagrovaných děr na silnici může nejspíš znepokojit jen občany, kteří teď budou doufat, že se komunikace uvedou aspoň do takového stavu, v jakém byly předtím.

Pohádka pana Volodina pak pokračuje. „Navzdory systému více stran a možnosti vyjádřit širokou škálu názorů se neobjevil jediný příklad, že by někdo podporoval povstání. Po absolvování této zkoušky společnost prokázala svou vyspělost,“ vykládá činovník.

Ten „systém více stran“ je opravdu zábavná záležitost. Kromě Putinovy strany Jednotné Rusko jsou v dumě jen loutkové potěmkinovské „strany“, které plní asi takovou funkci, jako kdysi u nás ve Federálním shromáždění Československá strana lidová a Československá strana socialistická. Byly to takové zaprášené fíkusy, které měly zdobit komunistický systém, aby to vypadalo, že je u nás názorová pluralita možná. Jak to bylo v praxi, není třeba rozebírat. Jednohlasně se schválilo všechno, co komunisté chtěli.

Dále čtěte

Medveděv píše, že západní politici mají prasečí rypáky a anglosaský svět je prohnilý. Jako by neznal Rusko

NÁZOR / Už se nám stýskalo. Celých šest dní exprezident Dmitrij Medveděv nic nenapsal. S napětím jsme čekali, jestli zprávy…

Ve Státní dumě je 450 křesel. Jednotné Rusko má teď 324 hlasů, takže je vymalováno. Komunisté, kteří (jako všichni ostatní) hlasují stejně jako Jednotné Rusko, jsou na druhém místě a mají jen 57 křesel. Pak jsou tam ještě Spravedlivé Rusko a Liberálně-demokratická strana Ruska založená již zesnulým Vladimirem Žirinovským v roce 1990. Pro tyto dva útvary platí totéž jako pro komunisty, ovšem „liberální demokraté“ jsou zvláště zábavný případ. Liberálního a demokratického na nich není vůbec nic. Kromě toho se v 90. letech objevilo podezření, že je strana ve skutečnosti projektem KGB, aby se simulovala existence opozice, a cílem bylo rozdělit demokratické voliče. Žirinovskij to pochopitelně vždycky popíral. Je pravda, že se někdy vyjadřoval jinak, než bylo zvykem. Chtěl například, aby byly pobaltské státy bombardovány toxickým odpadem a aby byl Putin prohlášen za cara. V roce 2012 přirovnal Rusko k oslu, kterého je třeba bít, aby se hýbal.

„Když se Putin dostal k moci, pustil se do budování v podstatě teatrální napodobeniny skutečné demokracie. Bylo klíčové mít falešné opoziční strany, které by mohly budit zdání plurality, a přitom nikdy ve skutečnosti nezpochybňovat režim. Žirinovskij se této role zhostil s plným nasazením. Kdykoli to vypadalo, že komunisté berou svou roli opoziční strany až příliš vážně, jako protiváhu, LDPR se náhle dostalo více mediální pozornosti a peněz na nákup publicity,“ napsal v The Specator Marc Galeotti po Žirinovského smrti. „Ve hře bylo nejen být falešnou opozicí, ale také být tak nepříjemnou opozicí, aby v porovnání s ní Putin a jeho blok Jednotné Rusko vypadali zdravě. Žirik a jeho parta rasistů, kariéristů a mystických nacionalistů odvedli v tomto ohledu vynikající práci.“

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

V Rusku samotném byl Žirinovskij považován za klauna, nakonec ale invaze na Ukrajinu v podstatě splnila to, co celou dobu požadoval.

Asi tolik se dá říct k tomu „systému více stran“. K tomu, jak je to v Rusku s možností „vyjádřit širokou škálu názorů“, není třeba nic dodávat. Už za použití výrazu „válka“ místo „speciální vojenská operace“ bylo možné odvážlivce ošklivě popotahovat. Jakákoli pochybnost o důvodech a způsobu vedení války může být stíhána jako „diskreditace armády“.

Na závěr Volodin ještě jednou přispěl k budování kultu osobnosti.

„Putin vyšel z této obtížné situace ještě silnější, a to jak v zemi, tak ve světě.
Udělal vše pro to, aby zabránil krveprolití a nepokojům… Analyzujeme-li výzvy, kterým naše země čelila v minulosti, můžeme dojít k následujícímu závěru: kdyby v letech 1917 a 1991 stáli u kormidla lidé jako Putin, nedošlo by k žádné revoluci a rozpadu SSSR,“ pouští se Putinův služebník na pole alternativní historie.

Kdyby se v Rusku mohlo skutečně svobodně debatovat, někdo by se mohl zeptat, co vadí na roce 1917, když díky bolševickému převratu pak oplakávaný SSSR vznikl (jako převlek starého carského imperia) a k moci se dostala komunistická strana, které byl sám Putin členem? Také netušíme, u jakého kormidla by měl Vladimir Vladimirovič v onom roce bolševického puče stát. Jako car? Jako premiér? Nebo snad premiér Prozatímní vlády? Záhada.

Dále čtěte

Rusko tají děsivé ztráty na Ukrajině. Mobilní krematoria jedou na plný výkon po celý týden

Podle informací, které zveřejnil na základě zjištění rozvědky ukrajinský hlavní štáb, ruští okupanti se snaží nejen skrýt výši svých ztrát…

Jak by v roce 1991 mohl někdo zabránit rozpadu Sovětského svazu, by se asi mělo nějak podrobně rozvést, protože odstředivé síly svazových republik byly obrovské. Litva, Lotyšsko a Estonsko pod vládou Moskvy prostě nechtěly být. Na Ukrajině se 1. prosince 1991 konalo referendum, kde se občané vyslovili pro samostatnost (90,3 procenta) a nadpoloviční většina pro ni hlasovala i v ruskojazyčných regionech. Držet svaz pohromadě by šlo jedině nějakým brutálním násilím, a to (mírně řečeno) s velmi nejasným výsledkem.

Po „povstaleckém víkendu“ je Putin oslabený, bezpečnostní složky ukázaly bezradnost, obyvatelstvo nekonalo žádné spontánní demonstrace ani za Putina, ani proti Prigožinovi, a všichni spíše čekali, jak to dopadne.

Vjačeslav Volodin ale jinak mluvit nemůže. Špatně se seskakuje nejen z tygra, ale také z chromého medvěda.