KOMENTÁŘ / Když europoslanci Alexandr Vondra a Veronika Vrecionová vyvěsili billboardy (pravděpodobně za peníze frakce Evropských konzervativců a reformistů), působilo to poněkud trapně. Jednání o kandidátkách do Evropského parlamentu probíhala, oni poslali naprosto nekolegiální vzkaz. Bylo by dobře, kdyby už podobné manýry skončily a vedla se racionální debata.
Alexandr Vondra sám sebe rád prezentuje tak, že je „rozumný“, zejména tedy „selského rozumu“ je v jeho případě v evropských otázkách skutečně mnoho, bez ohledu na kompetenci v konkrétních tématech. Nemluvíme tady o názorech, ale čistě o evropské agendě, ve které Vondra i podle mnoha svých kolegů europoslanců skutečně nevyniká, na rozdíl například od zahraniční politiky, komentování euroatlantických vztahů apod., což je naopak oblast, ve které je absolutně kompetentní.
A tentýž Vondra je představitelem toho křídla v ODS, které preferuje, aby strana šla do voleb samostatně. Kromě toho, že takovým krokem naprosto nepopiratelně oslabí koalici SPOLU a pomůže Andreji Babišovi volby vyhrát, hlavní problém je, že způsobí další škody ODS. Tou hlavní bude další odliv mladších voličů a těch, kteří už prostě nechtějí bojovat ty staré války, které už dávno mají být za námi.
Ne, ve volbách do Evropského parlamentu se vůbec nehraje o to, zda bude, nebo nebude Green Deal. Otázkou je pouze to, zda dokážeme nevyhnutelné změny využít, nebo zda zase budeme kritizovat a stavět se proti tak dlouho, až všichni budou daleko před námi, a my se najednou probudíme a budeme řešit, co dělat. A možná už bude pozdě.
Někteří politici, a to zejména z ODS, stále nepochopili, že některá témata by v Evropě fungovala daleko lépe, kdyby se Češi snažili být iniciativní, kdyby se zapojili, kdyby hledali na novinkách výhody a příležitosti. Pokud se totiž někdo snaží zastavit nezastavitelné, neuspěje. Změny jsou nutné, přijdou a většina si je přeje.
Ne, svět vážně nestojí na tom, zda zachráníme auta se spalovacími motory. Nezachráníme je. V Norsku se v roce 2023 mezi novými auty prodalo 90 procent elektromobilů. A pokud jste někdy byli v Norsku, možná jste si také všimli, že rozhodně nikdo nepláče po tom starém dobrém sedmdesátkovém světě, ale zjistili jste, že je to moderní země na úrovni.
Neschopnost přiznat si, že je potřeba se posunout a zmodernizovat, je věc, která brzdí celou naši zemi. Nemáme rychlovlaky, neadaptujeme se na změny, nejsme lídři téměř v ničem. Nikdo se neptá, co chtějí a potřebují mladí, všechno konzervujeme, protože „tak se to dělalo vždycky“. Ano, vždycky, třeba i za komunistů. A to je škoda.
Koalice SPOLU a prozápadní vláda se STAN a Piráty by toto všechno mohla změnit, zatím se jí to ale příliš nedaří, přestože musíme uznat, že zejména start měla vzhledem k mezinárodní situaci velmi těžký. Ovšem to, že teprve po letech dojde alespoň na digitalizaci občanských průkazů a řidičáků, je takový důkaz té zpomalenosti, která řadu lidí frustruje.
Bylo by skvělé, kdyby v ODS převážilo vědomí, že je tu koalice, která je schopná vyhrávat volby. Kdyby převážila zodpovědnost k zemi, kterou díky této koalici nespolkla ruská hydra a na kterou můžeme být zejména v zahraniční politice hrdí. A kdyby nad egem a vedením starých válek převážil pohled do budoucnosti. Protože před námi je toho daleko víc než benzín. Tak tedy držme koalici SPOLU palce.