Rudý car Brežněv dekoruje na Pražském hradě svého místodržícího Husáka Řádem říjnové revoluce (31. 5. 1978) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Slovenský premiér Robert Fico prorazil dno historie a jasně tím naznačil, co může čekat Českou republiku, až na vybičované vlně nacionální demagogie a sociálního populismu pustí za dva roky do vlády tandem Andrej Babiš a Tomio Okamura.
Poté, co si nový podpředseda slovenského parlamentu Ľubomír Blaha sundal ve své státní kanceláři vlajku Evropské unie a slavnostně vyvěsil obraz svého hrdiny, masového komunistického vraha Che Guevary, poté, co bývalý kandidát na ministra životního prostředí a blízky politický spojenec předsedy Slovenské národní strany Andreja Danka avizoval, že půjde požádat mezinárodně hledaného vojenského zločince Vladimira Putina o odpuštění přímo do Kremlu, a poté, co staronový premiér Robert Fico oznámil samostatnou zahraniční politiku Slovenska s azimutem na všechny čtyři světové strany, se Blaha, Danko a Fico poklonili památce posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka u příležitosti jeho nedožitých 111. narozenin. A uklonili se tak hluboko, že to bylo vidět i za hranice.
„Husák si zaslouží úctu a respekt“
Fico, jenž měl sám ještě před pár lety fotografii Che Guevary ve své stranické kanceláři, nezůstal jen při klanění. Následně vzdal písemný hold osobnosti cynického a bezohledného gaunera Gustáva Husáka na sociálních sítích. „Prokázal (Husák, pozn. autora) nebývalou odvahu při organizování Slovenského národního povstání, kde mu hrozilo strašlivé mučení a poprava… Sehrál rozhodující roli a zamezil represáliím v normalizačních 70. létech. Vždy s ním byla spojována vzdělanost a inteligence. Udělal chyby, ale kdo je neudělal a nedělá… Po boji je každý generál. Já však cítím, že je mu potřebné projevit úctu a respekt.“ Pod tímto lživým a mystifikujícím příspěvkem se vyrojily stovky a stovky pozitivních komentářů, které spojoval zrůdný narativ, že „všichni jsme Husákovy děti“.
Temný symbol normalizace
Téměř polovinu ze strašlivých čtyřiceti let komunismu v Československu stál v čele zločineckého totalitního aparátu (česko)slovenský komunista z Bratislavy Gustáv Husák, který si po srpnové okupaci Československa v roce 1968 vybral lehčí a perspektivnější cestu přímé a otevřené kolaborace se Sovětským svazem a normalizaci země. Bývalý úředník Slovenského státu, který se nakonec zapojil do příprav Slovenského národního povstání, bývalý šéf slovenského Sboru pověřenců, jenž přímo zodpovídal za brutální politické represálie proti představitelům demokratického odboje v povstání a v nekomunistických stranách, bývalý „buržoazní nacionalista“ odsouzený na doživotí v politických procesech v 50. letech, po amnestii představitel reformního křídla a stoupenec federalizace Československa. Nic z toho nezůstalo, jen odpudivá kariéra chladnokrevného, cynického a bezohledného pragmatika, který se stal temným symbolem normalizace.
V neslušné společnosti
To, co Fico dělá, je zvrácené, odporné, ale není to překvapující. Spíše naopak. Každý populista a demagog v Česku, Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku potřebuje oporu v dějinách. Když mu nesedí, přizpůsobí si je k obrazu svému. Pokud se dlouhá léta vyhraňujete vůči smyšlenému bruselskému diktátu, relativizujete rozdíl mezi Spojenými státy, Západem a Ruskem, lžete o konfliktu na Ukrajině, permanentně děsíte a manipulujete starší, sociálně izolované a méně vzdělané lidi, když vás demokratický, vyspělý a svobodný svět jenom trpí a toleruje jako zkorumpovanou, ale demokratickou volbu lidí s afinitou k autokracii a vládě tvrdé ruky, musíte přirozeně hledat své místo v dějinách tam, kde ho slušní a demokratičtí politici nehledají.
Komu se bude klanět Babiš?
Fico si na těch nejhorších emocích běžného slovenského voliče vybudoval svou silnou politickou a mocenskou pozici. Je úplně přirozené, že se dnes otevřeně, drze a lživě hlásí k minulosti a osobnostem, jež se chovaly k lidem a systému tak bezohledně a vychytrale, jako on sám. Tento muž byl však vždy politickou inspirací pro bývalého a možná i budoucího česko(slovenského) premiéra Andreje Babiše. Našel si stejné voliče, používá stejné politické zbraně a agresivní rétoriku vůči politickým oponentům, varuje před Bruselem a volá po míru na Ukrajině s krvavou licencí Vladimira Putina. Tak jako si Fico našel po volbách svého proruského kolaboranta a extremistu Andreje Danka, tak bude mít za dva roky Babiš k dispozici svého „alternativního“ Okamuru. A tak jako si Fico našel svého Husáka, může začít hledat své vzory i Babiš, který se od Husáka odlišuje zatím jenom tím, že se na Pražský hrad ještě nedostal.
