Je to již taková běžná praxe, která se děje znovu a znovu a na kterou si lze vsadit, že se opět zopakuje. V každých volbách do poslanecké sněmovny kandiduje nějaké nové politické uskupení a vždy se také stane, že v nich uspěje a do sněmovny pronikne strana či hnutí, které doposud v dolní komoře nezasedaly. Tahle tradice, která není vůbec zdravá a která demokracii v České republice škodí, je u nás stále hlouběji zakořeněná a vypadá to, že jen tak nezmizí. Co je na tom tak špatného a jak z toho ven?

Je to zvláštní fenomén. Při pohledu na chování českých voličů a jejich hlasování ve volbách do sněmovny je zjevné, že stále něco hledají a to něco jim pořád uniká. Je to jako chytání hbité mušky, kterou už už svíráte ve své dlani, jste si jistí, že se v ní hýbe a třepe křidélky o vaše prsty, když tu ale sevření povolíte, pěst roztáhnete a zjistíte, že tam ta zatracená moucha není a že vám zase uletěla.

Nebo si to můžete představit jako chytání zlatonky v knížkách a filmech o Harrym Potterovi. Tenhle okřídlený zlatý míček měl také neuvěřitelnou schopnost vám pláchnout a zmizet před očima, jen jak se objevil, byl velmi rychlý a nenechal se jen tak chytit (až na to, že čarodějovi s jizvou ve tvaru blesku na čele se to většinou povedlo).

A přesně v této situaci je u nás část voličů. V každých dalších volbách vysílají do dolní komory parlamentu nějaké nové uskupení a doufají, že tentokrát by to už mohlo vyjít a konečně se dočkají toho, že politika se změní, obrodí se a bude od základu tak nějak lepší a slušnější.

Touží po tom při každých volbách a v každých volbách jsou také ochotni dát svůj hlas někomu, kdo jim to slíbí, a on se vždycky někdo takový najde. Dokonce je tomu tak, že kvůli tomu stále nové strany a hnutí i vznikají, poněvadž cítí, že je po nich poptávka a že je nemalá šance na to, že by mohly uspět.

Naučit se politickému řemeslu

Vždycky se to totiž někomu novému či nově objevenému povede. A nakonec všichni vidí, že to není nic zase tak těžkého, protože ochota zase a znovu podlehnout přesvědčení, že v těchhle volbách už to vyjde a že se už konečně na scéně objevil někdo, kdo vyvolanou naději naplní a nezklame, je opravdu velká.

Jistě, neuspějí zdaleka všichni, ale nějaký ten nováček voliče zaujme každé čtyři roky – ať už je to skutečně strana či hnutí, které byly teprve nedávno založené, nebo které už nějaký ten pátek existují, ovšem voliči si jich teprve teď všimli, začali je brát vážně a vyslali je do sněmovny.

Potíž je v tom, že politika takhle nefunguje a žádná politická strana, která by byla stranou s velkým S, nevznikne přes noc, a dokonce ani ne za jedno volební období. Potřebuje mnohem více času. Její reprezentanti se musí naučit politickému řemeslu.

Celospolečenská spása pro všechny

V partaji se musí ustanovit a zaběhat vnitrostranická demokracie. Musí si sednout a vytříbit se stranická ideologie a světonázor. To vše by strana sice měla mít už od svého založení, ale i tak je třeba určitá doba na to, aby si v tom partaj byla jistá a v tomto ohledu netápala.

A hlavně žádná opravdová politická strana nemůže vzniknout na základě toho, že někdo touží po proměně politiky jako takové, po nových tvářích, větším množství odborníků v politice nebo po její obrodě, po tom, aby byla politika slušnější, směřující k obecnému dobru či blahu společnosti jako celku.

Tyhle principy a tužby totiž s politikou nemají mnoho společného a jsou předem odsouzené k nezdaru – taková muška či zlatonka se zkrátka chytit nedá. A proto voliči, kteří po ní prahnou, jsou nuceni stále znovu marně naprázdno máchat rukama ve vzduchu a zjišťovat, že jejich dlaň je pořád prázdná. Ona totiž plná být ani nemůže. A tak plyne jedno volební období za druhým a stále nic.

Protože na konci každého z nich, kdy dali svůj hlas někomu novému, zákonitě cítí zklamání, protože tenhle příslib v politice z principu nelze naplnit. Případně vyjde najevo, že daná strana je po pár letech ve sněmovně v rozkladu, protože se ukáže, že ji pohromadě nedrželo nic víc než touha se prosadit a vytvořit úspěšný politický projekt. Nebo se v lepším případě její potenciál vyčerpá po několika málo volebních obdobích. Takhle se politika zkrátka dělat nedá a čím více voličů bude těkat a při každých volbách hledat novou univerzální a celospolečenskou spásu, tím hůře pro nás pro všechny.