NATO se bude více angažovat v Libyi proti tzv. Islámskému státu. To zas bude řečí o americkém imperialismu. Američané mají přitom známé sklony k izolacionismu, protože války v zahraničí nejsou doma populární a je tu stále vietnamský syndrom, hořký pocit z porážky ve vietnamské válce.
Nechuť k velkým zásahům v zahraničí byla v USA na nějakou dobu zastíněna útokem 11. září, ale vleklá válka v Iráku zase vede Američany k opatrnosti a nechce se jim zaplést do místních nepřehledných konfliktů. Vojáci a vláda opomenuli přizvat si před válkou i po ní pohrdané kulturní antropology, aby jim řekli, v čem je úskalí. Dopadlo to podle toho. Jenže u toho nelze zůstat.
Teď přichází zpráva z Bílého domu, že Severoatlantická aliance by měla pomoci Libyi v boji s ozbrojenci Islámského státu. Měla by se také podílet na výcviku jednotek Iráku, Jordánska a dalších států, jež čelí útokům islamistů. Při setkání v Bílém domě se na tom shodli prezident USA Barack Obama a šéf NATO Jens Stoltenberg.
„Pokračujeme v průběžné spolupráci při potenciálních operacích v zemích, jako je Libye, kde existují zárodky vlády,“ řekl Obama novinářům po setkání se Stoltenbergem. Šéf NATO dodal, že osmadvacetičlenná aliance zkoumá, jak by mohla přispět ke stabilizaci a podpoře zemí, kde je Islámský stát aktivní.“
Je celkem jasné, že pomocí projevů v OSN a jinde se s teroristy moc nezatočí. Ti totiž umějí řečnit i střílet, což jim dává jistou nepopiratelnou výhodu. Také mají odněkud dost peněz a politickou podporu. Často od tzv. spojenců jako je Saúdská Arábie a od nepřátel, jako je Írán. Pak jsou tu spojenci, kterým rozmach islamismu nejspíš moc nevadí, třeba Turecku.
Porážet teroristy metodami klasické války moc nefunguje, protože jejich síly nejsou klasičtí vojáci. Po několika letech všelijakých bojů už by ale NATO potřebné zkušenosti mohlo mít.
Obavy ze zapletení do podivných konfliktů v odlehlých částech světa je pochopitelný. Jenže tyto konflikty už zasahují i evropská města a pokud se s tím něco neudělá, bude se tento mor šířit.
K tomu ještě navíc přichází uprchlická vlna. Není to vlna přicházejících teroristů, to je lež. Ale je to sociální problém. Imigranti mají přicházet po částech, které lze absorbovat. Velký náraz vede k organizačním zmatkům a ideologickému třeštění na všech stranách. Angela Merkelová stála před problémem, který by nikdo jiný nevyřešil. Když pomohla lidem hromadícím se v nevraživém Maďarsku, stala se pro některé lidi „vítačkou“, která zve uprchlíky. Je to přece jen složitější. Je zřejmé, že Merkelová je vůči přicházejícím cizincům mnohem méně podezřívavá, než jiní politici a občané. Její kurs občané ale stále ještě podporují, nebo aspoň tolerují. Pokud má situaci někdo zvládnout, budou to spíše Němci než kdo jiný.
Amerika je velmoc s velkou vojenskou přítomností v zahraničí. Opticky vypadá sice špatně, že vojáci USA jsou v zemích daleko od domovské země, ale to je dáno tím, že na rozdíl od Ruska Američané prostě mají protivníky všude po zeměkouli. Ne za všechny si mohou vlastní vinou. Pokud USA podnikají intervence, bývá to proti všelijakým diktaturám. V tom se také liší od Ruska, které má neustále potřebu realizovat své paranoidní sklony i ve svobodných zemích.
V Afghánistánu Spojené státy svrhly Talibán, kterého sotva někdo lituje a stalo se to v boji proti al-Kajdě, kterou se podařilo do značné míry paralyzovat. Za smutný osud Afghánistánu může především brežněvovská Moskva, která zničila stabilní královský režim dosazením všelijakých komunistických satrapů. V Iráku byla svržena krutá diktatura, ale nepovedlo se udržet mír. Američané umí vyhrát válku, ale pak neví, co potom. V tom by jim staré bývalé koloniální mocnosti mohly poradit, pokud si to ještě pamatují.
Nejde o vysmívaný export demokracie. Pro toto století by stačilo, kdyby se v mnoha částech světa zlikvidovaly základny teroristů, kteří provádějí sebevražedné útoky a zmizely režimy, kde se utiskují menšiny a popravuje na ulicích.
Po plánu A má následovat i inteligentní plán B. Inteligentní. Jinak to nebude fungovat.
