Selháním justice je dvojí metr Ústavního soudu k základním právům. Příkladem je nález Ústavního soudu z 1. 12. 2015, kterým označil změnu soudce Krajského soudu v Brně v řízení ve věci domácího porodu učiněnou Vrchním soudem v Olomouci za protiústavní porušení práva na zákonného soudce. Je správné, že Ústavní soud hájí zásadu zákonného soudce v civilním řízení. Tím spíš by ji měl ale hájit v řízení trestním.

V přípravném trestním řízení však Ústavní soud neposkytl ochranu proti manipulacím s příslušností státních zastupitelství a soudů rozhodujících o vazbě či odposleších (hejtman Rath, Nagyová, premiér Nečas, předsedkyně Energetického regulačního úřadu Vitásková, hejtman Rozbořil). Ústavní soud strká hlavu do písku před tím, že vedení státního zastupitelství si může v zájmových případech i díky přehazování konkrétních kauz mezi státními zastupitelstvími vybrat soudce i soud, který rozhodne o jeho návrzích na vazbu, nařídí odposlechy a domovní prohlídky. Ústavní soud toto zneužívání moci toleruje.

V přípravném řízení trestním je vyprázdněno ústavní právo na zákonného soudce určeného podle obecných a vůči stranám řízení neutrálních pravidel. Přípravné řízení trestní je tak neférové a umožňují se v něm státnímu zastupitelství postupy, které mohou být ovlivněny korupcí včetně personální korupce ve snaze o povýšení. Je možné si určitou trestní kauzu připravit předem s „osvědčeným“ a předvybraným soudem. Zase právo platí jak kdy a jak pro koho.

Autor je právník a vysokoškolský učitel.