Po četných excesech, kterými se mohou pyšnit nevymáchaná ústa prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, přichází další. Sice jen sdílením na sociálních sítích, ale s ambicí na zákeřnost roku. Hradním majstrštykem týdne je totiž neskrývaná radost, s jakou Zemanův mluvčí sdílel plivanec Parlamentních listů na rodinu Ferdinanda Peroutky, o jehož údajný článek vede Hrad trapný spor.

Zemanova novinářská úderka teď přišla s tím, že „Peroutkova vnučka Kaslová, válčící se Zemanem, je i vnučkou protektorátního premiéra odsouzeného za kolaboraci“. Ovčáček se tetelí blahem; fiasko s článkem, jenž ne a ne najít, má být zapomenuto pro kýble špíny, kterou potřísní Peroutkovu rodinu. Ta se brání dovoláním k Nejvyššímu soudu.

Debaty o tom, nakolik postoupila Ovčáčkova metamorfóza v jeho šéfa, dikce i grimasy nevyjímaje, tak dostávají další rozměr. Špinit oponenty skrz privátní život a rodinu je nová hradní taktika. Hlava státu na turné po návsích ostouzí osobními invektivami občany, kteří s ní nesouhlasí, nebo ji jen přistihli při lži. V lepším případě pak Zeman shovívavě přihlíží sprostotě davu, který proti jeho odpůrcům vyhecuje pojízdná hradní klaka.

Prezident se bez uzardění pustí i do žen, pokud zrovna drží protestní červenou kartu. Zeman není gentleman, jen přisprostlý stařec, který na slušný veřejný protest odpovídá drby posbíranými u místních. Vědom si své beztrestnosti pak spustí z pódia o bláznech či idiotech tam, kde s ním nejsou zajedno.

Kde to nezabere, zastoupí jej ochotně policie. Naposledy před pár dny při tichém protestu proti prezidentovi na mítinku ve Zlíně. Proti protestujícím tam zasahovala (sic!) dokonce kriminálka. Na kmotry a gaunery nemá čas, na Zemanovy mítinky ano. I držením nesouhlasného transparentu bez jediného hlesu se podle ní mohou občané dopouštět deliktu. Okolo svobody projevu tu přituhuje, zákon nezákon. A Generální inspekce bezpečnostních sborů se zase dívá stranou. Lidové milice hadr.

Jen demokratické námitky proti stále agresivnějším výpadům Hradu vůči občanům tu už zjevně nezabírají. Slušnost jako reakce na drzost tam mají za slabost. V čase, jenž zbývá do prezidentské volby, budou špinit každého, kdo jim stojí v cestě a zrovna netleská. Budou šťourat v soukromí, skandalizovat celé rodiny a lhát o svých oponentech. Žoldáků mají dost – v redakcích… i v policii. Sekundují jim i fašouni, kteří tu za jiný názor chtějí znovu zavírat nebo rovnou věšet.

O své osobní nebo rodinné historii přitom na Hradě mlčí jako hrob, zato příbuzné Peroutky a Kaslové veřejně vláčí bahnem a propírají je ostošest. Na hrubý pytel prý patří hrubá záplata: Co zkouší u druhých, musí proto unést sami. Příkladů je po ruce víc než dost.

Jak by se dnes cítila Zemanova rozvedená matka – samoživitelka, kdyby se dožila synových urážek na adresu jeho odpůrkyně s červenou kartou na mítinku ve středních Čechách, které se vysmíval ausgerechnet kvůli frustraci z rozvodu? Dvakrát hrdá by nejspíš nebyla. Byl to také Miloš Zeman, kdo zanevřel na média, když vytáhla na světlo smutný rodinný malér: pokus o sebevraždu jeho syna, dnes naštěstí úspěšného biochemika a neurologa. Dnes se prezident z tribuny vysmívá psychice jiných jen proto, že jej nemusí. Chucpe na entou.

Stejné je to i v případě odsudku prezidentova kritika Jakuba Jandy z organizace Evropské hodnoty. Pro Zemana je nedůvěryhodný, neboť prý „před kamerou vydatně onanoval jako pornoherec“. O záběrech jiné kamery, pro změnu z pornopárty, na níž bulvár identifikoval prezidentovu dceru, ovšem nikde ani slovo. Motto akce na internetu přitom mluví samo za sebe: „Na akcích párty hardcore si dámy pořádně užijí. Alkohol teče proudem, zábrany rychle padají. V tom se objeví hřebečci připravení obsloužit každou nadrženou dívku.“ Extra rodinné stříbro hradního pána to zrovna není, zato na privát jiných si náramně troufá.

Žádná sláva to není ani u Zemanovy hradní rodinky. Prezidentův tajemník Jaroslav Hlinovský nemá modrou, ale rudou krev. Otec někdejšího komunistického a svazáckého aparátčíka byl totiž zástupcem celopražského šéfa předlistopadové KSČ Antonína Kapka. O rodině svého druhu lze mluvit i jinde v prezidentské kanceláři. Někdejší trapná, posměšná gesta premiéra Zemana ve sněmovně při projednávání zákona o registrovaném partnerství jsou dnes tiše zapomenuta. Teď mu čtyři procenta nevadí. Obklopují jej na Hradě od tiskového odboru, přes prezidentův protokol až po kancléřskou kancelář. Samou vstřícnosti se teď Zeman překonává, tlačí je dokonce na velvyslanectví ve Vatikánu (sic!).

I hradní rodina má svá tabu. Zatímco se Peroutkova vnučka s rodinnou historií netají, kolem minulosti Zemanova poradce Martina Nejedlého se jen tiše našlapuje. Jeho životopis do roku 1989 je prakticky neznámý. Snad s výjimkou faktu, že za nejasných okolností působil v Rusku a v Kremlu je jako doma. Tečka a trhni si nohou, kmáne! Tahle rodina ti nemusí nic vysvětlovat.

Otírat se o příbuzné Terezie Kaslové do třetího kolena pro Zemanovu ješitnost, s níž nechce připustit neexistenci Peroutkova článku, je stejně odpudivé jako prezidentovy osobní výpady proti všem, kteří mu dávají najevo, že není jejich prezidentem. Nést důsledky nefér praktik přitom patří k rizikům, která si Hrad v bohorovné představě o nedotknutelnosti prezidentského úřadu sice zatím nepřipouští, ale začas na ně tak jako tak doplatí. Příští prezidentská kampaň bude zaručeně nevybíravá a důkladněji zapátrat v privátu prezidentského ansámblu může být pro média víc než lákavé. Všechna Hradu neslouží.

Jednu jistotu má mluvčí Ovčáček přece jen už dnes. Zatímco premiérský děd Terezie Kaslové patří do historie, Zeman s Ovčáčkem se do ní teprve zapíší. A o kolaboraci tam bude také řeč. Problém nebude ani s hledáním v kapitolách. K těm o křivácích na Pražském hradě jen přibudou dvě jména…