Bývalý premiér Andrej Babiš a dosluhující prezident Miloš Zeman jsou ničitelé české demokracie FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Prezident Miloš Zeman nadále trvá na tom, že premiérem po říjnových volbách jmenuje předsedu strany, která dopadne nejlépe, nikoli lídra případné vítězné koalice. S velmi lehkou nadsázkou se dá říct, že hlava státu už několik měsíců před volebním kláním hlásí, že volby spolu s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem voličům ukradne. Na volebním výsledku totiž bude záležet jen zčásti, protože to, kdo nakonec bude vládnout, chce minimálně na čas rozhodnout na základě své libovůle prezident Zeman, respektive chce vyvinout brutální nátlak na některé politické subjekty, aby to mohl rozhodnout zcela a nadobro.
V Ústavě České republiky najdeme hned na začátku dvě zásadní věty, které je dobré si znovu a znovu připomínat a každý, kdo působí v české politice, by si je měl pro jistotu napsat na kus papíru a pověsit si je někam nad psací stůl či nad postel, případně se je naučit nazpaměť. Týkají se našeho politického systému a všichni politici a političky by je měli nadevše ctít.
První z nich zní: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Druhá věta pak na tu první přímo navazuje: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“
Kdyby se tyhle věty staly zákonem, kterým se všichni političtí aktéři řídí, ušetřili bychom si mnoho nesnází a trápení. Bohužel tomu tak není. Naopak, věci u nás došly tak daleko, že osoba, která těmi větami pohrdá snad ze všech nejvíc, je samotný prezident republiky, pro kterého by ústava měla být bezmála svatá. Ve skutečnosti se k ní chová právě opačně.
Prezident Miloš Zeman v neděli v pořadu TV Prima Partie Terezie Tománkové vysvětlil, proč po blížících se sněmovních volbách předsedou vlády nejmenuje lídra případné vítězné koalice, nýbrž šéfa strany, která se umístí nejlépe: „Víte, teď nechci být nezdvořilý, ale asi budu. Já totiž pokládám koalici za podvod. Přesněji řečeno předvolební koalici. Vy znáte heslo, myslím, že jeho autorem byl kdysi dávno Josef Lux, že koalice vznikají až po volbách, a tedy nikoli před volbami. No, a jestliže tedy nějaká poměrně silná strana si na sebe navěsí dva nebo tři pětiprocentní prťousky, tak je to podvod,“ zdůraznil Zeman.
Následně k tomu dodal: „A dám Vám konkrétní ilustraci. Představte si, že byste splácala dohromady koalici deseti pětiprocentních stran, takže celkem byste měla padesát procent a mohla sestavovat vládu, ale milá paní moderátorko, vždycky jsem říkal, jestliže se spojí několik trpaslíků, pak vznikne velký trpaslík, ale nikdy nevznikne obr.“
Prezidentův favorit
Takže znova: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran a politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Prezidenta se nikdo na jeho názor na koalice neptá a ústava mu v tomto ohledu nedává žádnou pravomoc či autoritu.
Podle volebního zákona strany mohou koalice vytvářet, a proto by měly být brány v potaz i při jmenování premiéra, protože sdružují poslance a poslankyně, kteří se posléze v dolní komoře parlamentu podílejí na vytváření většiny, kterou nová vláda potřebuje, aby získala důvěru.
Pokud nějaké subjekty koalici vytvoří, dávají tím najevo vůli postupovat společně i po volbách, takže je třeba je brát jako jednu entitu i v rámci povolebních vyjednávání. A protože cílem má být sestavit stabilní vládu a hlava státu by tomu měla být nápomocna, ale zároveň do toho příliš nezasahovat a neprosazovat zde své zájmy, měla by k lídrovi vítězné koalice přistupovat stejně jako k předsedovi vítězné strany či hnutí, zkrátka vítěz jako vítěz.
Miloš Zeman naproti tomu hovoří o trpaslících a prťouscích a snaží se už předem zpochybnit případného vítěze voleb. Nedělá to ovšem kvůli tomu, že by mu záleželo na vzniku stabilní a akceschopné vlády, ale protože má svoji vlastní představu, kdo by měl vládnout, a bez ohledu na volební výsledek a rozvržení sil po volbách se ji snaží stůj co stůj protlačit a realizovat. Naopak koalice mu v tom překážejí, proto se pokouší na ně vyvinout co největší tlak, aby se staly kořistí, respektive potenciálním koaličním partnerem jeho favorita.
Nátlak hlavy státu
Takové chování je ale v rozporu s tím, co se píše v našem nejvyšším zákoně. Prezident Zeman spolu s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem, kterého hlava státu dlouhodobě prosazuje a straní mu, se tak voličům snaží říjnové volby ukrást, protože jim už předem dává najevo, že na tom, jak budou volit, zase tolik nesejde, protože rozhodující slovo bude mít on, Miloš Zeman.
Ten se snaží ovlivnit i samotné voliče a vytváří tak nátlak i na ně. Na doplňující otázku Terezie Tománkové, že je tady vůle voličů, kterým koalice zjevně nevadí, prezident Zeman v Partii odpověděl: „No tak pokud to těm voličům nevadí, tak ať si promyslí moje argumenty proti koalicím, které jsem teď řekl.“
Jaký je tedy Zemanův záměr a pravděpodobný plán? Bez ohledu na volební výsledek chce jmenovat premiérem Andreje Babiše, případně někoho jiného z hnutí ANO. Klidně to tím pádem může být tak, že předsedou vlády jmenuje představitele strany, která bude ve volbách až třetí v pořadí za koalicí Pirátů a Starostů a koalicí SPOLU.
Už teď ale Zeman deklaruje, že takto jmenovanému premiérovi dá „dostatek času, aby vedl náročná koaliční jednání“. Ve výsledku tak nejde o nic jiného než vytvořit maximální tlak na potenciální koaliční partnery hnutí ANO, aby se dostatečně „vycukali“ a nakonec se podvolili a šli s Babišovým hnutím do vlády.
Pokud k tomu dojde, půjde o hrubý nátlak ohýbající výsledky voleb. Do demokracie a našeho politického systému něco takového rozhodně nepatří a prezident tím naprosto popírá a překračuje svoji roli. Tohle skutečně není volná soutěž politických stran a politické rozhodování vycházející z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.
