Zvířata i ošetřovatelé kyjevské zoo žili kvůli válce v podzemí. Nově narozenou opici pojmenovali po dronu

REPORTÁŽ / Válka zasáhla lidi i zvířata, konkrétně kyjevskou zoologickou zahradu. Ta je největší na Ukrajině a jedna z největších v zemích bývalého Sovětského svazu. Bývalý režim je v zahradě stále přítomný, její horní část je sovětská, dolní už evropská, jak říká její ředitel Kyrylo Trantin. První týdny války, kdy se ruská armáda pokoušela dobýt hlavní město, strávil s dalšími ošetřovateli v podzemí spolu se zvířaty. V zoo ale spí i teď, do zoo totiž dopadají kusy raket a dronů, které nad Kyjevem sestřelují americké Patrioty.

Zrovna nedávno kus ruské munice zničil strom na malém náměstí za vchodem do Kyjevského zooparku, kousek od centra ukrajinské metropole. Velký byl zhruba jako předloktí dospělého člověka a jen o pár desítek metrů minul výběhy šelem. Když padal, poničil kromě chodníku i vzrostlý kaštan vedle ruského kola, na kterém se můžou návštěvníci vozit. „Už je to ale opravené,“ komentuje Julia, která mě a fotografa deníku FORUM 24 zoologickou zahradou provádí.

V zoo pracuje měsíc ve výzkumném oddělení. „Velice se mi tady líbí,“ usmívá se. Původem je z Doněcka, kde se začalo bojovat už v roce 2014 a je hlavním městem takzvané Doněcké lidové republiky na východě země. Ve stejném roce se musela i s manželem a v té době dvouletou dcerou přestěhovat. „Začalo to pro mě už tehdy,“ říká. Dva měsíce žila i v Bratislavě. Tam se jí líbilo, protože je podle ní útulná.

První týdny války, kdy se ruské síly pokoušely dobýt hlavní město, strávili zaměstnanci zoo, včetně jejího ředitele Kyryla Trantina a některých druhů zvířat, v podzemí. To se nachází pod nově budovaným pavilonem, nad ním má v budoucnu vyrůst také food court a administrativní budova. Teď se ale opravy zoo zastavily a pokračovat budou až po válce. „Plánujeme nový velký pavilon opic. Až skončí válka a Rusko zemře, dokončíme ho,“ říká mi v rozhovoru ředitel Trantin.

Do podzemí vede úzká chodba a několik schodů. V prvních týdnech války tady střídavě žilo 30 až 40 lidí, ale také zvířata, která sem přestěhovali z venkovní expozice. Podzemí fungovalo jako úkryt, protože ošetřovatelé museli být zvířatům co nejvíce nablízku. Zoo navíc v této době chybí letecký kryt. Pokud během dne zazní sirény, návštěvníci musí zoo opustit, potom se ale mohou opět vrátit.

Na udusané hlíně leží provizorní postele z palet, ty obklopují jen betonové zdi. Na nich ošetřovatelé spali. Podzemí je rozsáhlé a v budoucnu by tady mělo vzniknout velké akvárium se skleněným podchodem, jako je tomu běžné v západních zoologických zahradách. V zoo ale někteří ošetřovatelé stále částečně žijí.

„Jsme tady každou noc a každý den. Žijeme a spíme tady, protože máme velký problém. V noci Rusové ostřelují naše město a části raket padají do naší zoo. To je nebezpečné pro zvířata i lidi,“ popisuje ředitel, který se prý inspiruje i pražskou zoo. Nejvíc se mu tam líbí pavilon slonů. I kvůli nim několikrát navštívil také Dvůr Králové.

Opice pojmenovaná po dronu a realita války

I přes to, že v jejich zemi stále zuří válka, mají ošetřovatelé občas důvod k radosti. Asi před rokem se v zoo narodilo mládě lemura. Jméno dostal po tureckém vojenském bezpilotním letadle Bayraktar. Teď žije s ostatními svého druhu na ostrově v ještě sovětské části zoo. Nový pavilon vznikne po válce, až Rusko prohraje, jak tvrdí ředitel zoo.

Bayraktara nám ukazuje vedoucí oddělení opic. Vydá se za ním přes vodní příkop, párkrát zavolá a nový přírůstek jí okamžitě usedá na rameno. Z plastové krabičky, kterou drží v ruce, mu při tom podává ovoce. Ve venkovním výběhu budou lemurové ještě dva měsíce, potom se přesunou do zimního pavilonu.

Naopak pelikáni během války o mláďata přišli. Když slyšeli výbuchy, začali dupat nohama a rozšlapali si vejce. To bylo už vloni. Letos to vyšlo a mláďata se vylíhla, ale jsou zhruba dvakrát menší než obvykle. „Jestli je to kvůli stresu z války, se zatím neví,“ vysvětluje nám vedoucí oddělení ptáků.

Zvládne zoo další zimu?

Válka nezasáhla jen kyjevskou zoo, ale i další v zemi. Ty, které zřizuje stát, jsou ale prý většinou v pořádku a fungují. Ty soukromé ale mají problémy. Výjimkou je zoo v Charkově. Ta byla během bombardování skoro srovnána se zemí a tisíce zvířat musely být utraceny, a to i ta velká, jako jsou medvědi a lvi. Některá se podařilo zachránit i díky Kyjevu. Zhruba čtyř stovek z nich se ujala tamní zoo. V Kyjevě navíc žádné zvíře na následky války nezemřelo.

Zvířata podle Kyryla Trantina tuší, že se něco děje. Nejvíce to prý stresuje jediného slona, který v zoo žije. Kdy uslyší sirénu, za dvě minuty je z venkovního výběhu uvnitř zimního pavilonu. „Rychle, rychle utíká,“ říká nám ředitel zoo a směje se. Naopak hrošice Lili, kterou zoo vyměnila za jiné zvíře z Francie, si z války nic nedělá. Její venkovní výběh přitom sousedí hned s tím sloním.

Na válku nereaguje ani jediná gorila na Ukrajině Tony. Částečně to prý může být i tím, že má výběh ve staré části zoo, kde mají pavilony široké stěny. V létě problém nemá, ale v zimě komplikace nastaly. V Kyjevě docházelo k výpadkům elektrické energie a to mohlo být pro zvířata fatální. Ošetřovatelé ale problém vyřešili. Po celé zoo je rozestavených 20 generátorů, které při výpadku elektrický proud nahrazují. K zimnímu pavilonu Tonymu, kterému je už 48 let a dalo by se říct, že je to stařík, připevnili krb. V zimě mu tak topili dřevem a bylo mu teplo.

Kyjevané si na válku zvykli a nic moc je už nerozhází. Zoo prý navštěvují hojně a během prvního víkendu v květnu jich přišlo na dvacet tisíc. Chtějí prý alespoň na chvíli zapomenout na válku a žít normální život. Ošetřovatelům zase nahání strach další zima. Jsou na ni ale připraveni. „Máme velké zkušenosti, jak se během války starat o zvířata,“ říká s úsměvem Kyrylo Trantin, ředitel kyjevské zoo.