I díry v informacích mohou být k něčemu dobré. Pokud jsou ty informace prefabrikované a od základu pokroucené už svým původem – třeba tím, že je vypouští do světa mediální fabrika vlastněná vrcholným politikem. Jsou to případy, kdy skrze takovou umělou, účelově vypouštěnou mediální mlhu nějakým nedopatřením či zázrakem pronikne škvírou nečekaný paprsek pravdy. Paprsek, který bleskově aspoň na chvíli osvítí z nečekané strany celou chatrnou stavbu dosavadních vládnoucích konstrukcí, lží, polopravd a manipulací. Většinou takový paprsek předjímá budoucí zhroucení celé stavby – může to ovšem trvat i týdny a měsíce, někdy i roky.

Takovým paprskem pravdy byl určitě legendární projev Miloše Jakeše na jaře 1989 na Červeném Hrádku: vytažen z umrtvující šedi běžných partajních seminářů do veřejného osvětlení, ukázal, kam se společnost, budovaná kdysi na „vědeckých základech“ (jak alespoň sama tvrdila), dostala. Začala i u nás dejme tomu Marxem a skončila pologramotným Jakešem. V listopadu 1989 pronikl do médií nečekaně další paprsek pravdy, když totiž na urážku čelného představitele komunistického režimu vůči mládeži – prý v žádné zemi na světě není možné, aby děti určovaly politiku – se nečekaně ozvalo skandování dělníků z ČKD: „Nejsme děti!“

Dále čtěte

Americký arcibiskup, který nosil vojenské boty: Philip M. Hannan a spravedlivá válka

„Moje práce byla dávat vojákům naději žít. Když jste vážně zranění, je mnohem jednodušší zemřít než žít.“ Řekl Philip Matthew…

Podobný paprsek, který nasvítil bídu zase jiného prolhaného establishmentu, pronikl na veřejnost v samém počátku covidové epidemie (mimochodem – nevím, jak se čínským propagandistům a jejich lobby na Západě podařilo vytěsnit jasný, přesně definující pojem „čínský virus“ a nahradit jej neutrálním covidem; vlastně vím – to první pojmenování bylo nekorektní, a proto pravdivé).

Vzpomínáte ještě na to geniálně usvědčující divadýlko, kdy ti, kteří nás od rána do večera pod vedením covidového generalissima Babiše a jeho velícího důstojníka Primuly přísně nabádali k nošení roušek, byli sami přistiženi uprostřed bohatě obložené tabule i s narychlo kvůli kamerám nasazenými rouškami? Někteří ještě ani nestihli dožvýkat sousto…

Bylo to klasické mediální divadýlko podle nesmrtelné zásady Orwellovy Farmy zvířat, že všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Tím bylo to pokrytectví nasvíceno – právě jako pouhé divadýlko pro lid. Ti samí, kteří přes den kárali národ z ilegálního „bezrouškového“ shlukování v hospodách, byli opakovaně přistihováni bez roušky v jiných, totiž vládních hospodách. V Británii na toto pokrytectví dojel premiér, ač se mnohokrát občanům omluvil. U nás se ani Babiš ani jeho tehdejší generálové nepovedené covidové bitvy dodnes občanům neomluvili. Nejen za zbytečnou, jinde bezprecedentní šikanu (téměř dva roky zavřená divadla, a co je horší, zločinně zavřené školy: to druhé se nemohlo trvale do budoucna nepodepsat na vzdělanostním handicapu celých generací). Ale také za nepopiratelný fakt, že navzdory nesmyslným restrikcím jsme se díky Babišovi stali opravdu „best in covid“, první v počtu úmrtí v Evropě. Dodnes na tu omluvu z jeho úst marně čekáme.

Dále čtěte

České díry v informacích (5.): Zvolíme si dalšího prezidenta zapomnění?

Milan Kundera pojmenoval kdysi Gustáva Husáka, živoucí symbol normalizačního marasmu, jako „prezidenta zapomnění“. Měli jsme v novém tisíciletí další dva…

Takovým okamžitým zábleskem pravdy bylo i prosincové setkání kandidáta na lžiprezidenta (protože nikým jiným než lžiprezidentem Babiš být z definice nemůže) se školáky, korunované zkušebními otázkami chytrých dětí na triviální témata z okruhu toho nejzákladnějšího vzdělání.

Podle katastrofálních odpovědí by se dnes Andrej Babiš nemohl dostat ani do šesté třídy základní školy a musel by znovu jít na základku od první obecné. Miliardář, který zbohatl podnikáním v zemědělství, a přitom nic netuší o základním „výrobním prostředku“, který ho živí (pochybuji, že ho někdy napadlo, že kráva má kromě čtyř žaludků také duši, stejně jako ji mají i v jeho koncentrácích mučené slepice) – to tu fakt ještě nebylo. To byla Andersenova pohádka o nahatém císaři, model 2022!

I tento paprsek rázem nasvítil celou tu deset let budovanou fasádu lží, jimiž ho do neprůstřelných frází obalili jeho píáristé a pustili ho jako hloupého Honzu dobýt mediální svět, což se mu málem (doufám, že málem) podařilo. Základní lží se ukázal být i prostý fakt, že tento „obcházeč zákonů“, což je patrně jediná profese, kterou perfektně ovládá, je alespoň průměrně inteligentní reprezentant průměru (jako „génius průměru“ Hitler; není, nemá ani na to). Ukázalo se, že Andrej je reprezentantem podprůměru. A jako u Andersena, pravdu o neexistujících nových šatech nedejbůh budoucího císaře musely odhalit děti!

Dále čtěte

Chtěli fašismus, tak ho mají. Vítězné fašistické Rusko by bylo hrozbou pro celou Evropu

Krvavá válka, kterou Putinův režim rozpoutal na Ukrajině, není jen masovým vražděním lidí a ničením infrastruktury, ekonomiky a kulturních statků…

Dostáváme se tím obloukem – dojde-li totiž k nejhoršímu scénáři – zpět k Jakešovi. Zapište si pak všichni, vy, co píšete do jeho médií, i vy, co je bez uzardění kupujete a jste infikováni jejich jedy, zapište si za uši toto: Stát a úřad, který založil mezinárodně uznávaný profesor filosofie, skončil i vaší vinou v rukou mezinárodně uznaného a nedovzdělaného dotačního podvodníka.

Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.