Letadlo AN-2. FOTO: commons.wikimedia/CC BY-SA 2.0
FOTO: commons.wikimedia/CC BY-SA 2.0
Duševní onemocnění je vždy vážnou záležitostí. Když má však sebevrah přístup k letadlu, jsou následky ještě ničivější, jak ukazují tyto dva případy, které se odehrály ještě v dobách Sovětského svazu. Veřejně se o nich mluvit nesmělo.
Sovětský letoun An-2 je jedním z nejoblíbenějších lehkých letadel na světě. Dvouplošník s pevným podvozkem je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako jediný letoun na světě, který se vyráběl více než 60 let (od roku 1947); kromě SSSR také v Číně a Polsku a dodáván byl do dalších desítek zemí.
An-2 je snadno ovladatelný a oblíbený díky své univerzálnosti. Účastnil se vojenských akcí, poskytoval pohodlný způsob postřiku polí chemikáliemi i přepravy nákladu a cestujících, a to i na vzdálená místa, kde by větší letoun nemohl přistát.
O obou tragických incidentech psal na serveru Russia Beyond Oleg Jegorov. Ten první případ se odehrál počátkem 70. let. Ráno 27. března 1972 měl kapitán letadla Timofej Šovkunov letět na své obvyklé trase z Vorošilovgradu do sousedního města Svatovo. Když se dozvěděl, že let byl zrušen kvůli povětrnostním podmínkám, řekl svým kolegům, že se půjde nasnídat. Místo toho si vzal klíčky od letadla An-2, od člena pozemního personálu dostal pokyn k odletu a po nastartování motorů vzlétl. Bez druhého pilota, a neřekl nic řízení letového provozu.
Řízení letového provozu a letištní služba se stále snažily zjistit, kam Šovkunov odletěl, když z Vorošilovgradu přišla zpráva, že do budovy narazilo letadlo. Šovkunov zahynul při nárazu An-2 do vlastního bytu ve druhém patře. „Podle všeho si chtěl vyřídit účty nejen se životem, ale i s budovou, v níž byl nešťastný,“ uvedl list KP Ukrajina.
Šovkunov věděl, že v bytě nikdo není. Den předtím se pohádal s manželkou, ta odešla a vzala s sebou i syna. Do té doby se manželé často hádali. „Příčinou incidentu byla pilotova sebevražda v důsledku psychopatické reakce na rodinné problémy,“ tak to lakonicky shrnuje archiv „Letecké nehody, incidenty a letecké katastrofy v SSSR a Rusku“.
Později Šovkunovova manželka uvedla, že opakovaně vyhrožoval, že použije letadlo k sebevraždě. Pilot přitom své psychické problémy před kolegy obratně skrýval – dokud nebylo pozdě.
Druhý případ, jak není těžké odhadnout, také souvisí s psychickými problémy.
Od roku 1971 trpěl Vladimir Serkov, pilot z Novosibirsku, epileptickými záchvaty. Pak také vypadl z autobusu a poranil si hlavu, ale neustálé bolesti hlavy před lékaři tajil, protože se bál, že přijde o práci. A stejně jako Timofej Šovkunov měl i on rodinné problémy.
Pilot se choval stále iracionálněji, neustále ztrácel nervy a svůj vztek si vybíjel na manželce Taťáně. Několikrát se pokusil o sebevraždu. Nakonec manželé podali žádost o rozvod a žena se s dítětem odstěhovala ke svým rodičům. Dne 25. září 1976 uviděl Serkov svou ženu se známým před domem, kde bydleli Taťánini rodiče, a šílený žárlivostí ji uhodil. Té noci se rozhodl zabít nejen ji a sebe, ale také své tchány a syna.
Šel na letiště a vzlétl v cizím letadle na základě falešného povolení k letu. O několik minut později na nervózní otázky řídícího letového provozu suše odpověděl, kam má namířeno: „Hledejte mě v ulici Stepnaja č. 43/1. Sbohem.“ Byl to dům Taťániných rodičů, kde dočasně žila se svým synem. Serkov vrazil do zdi domu mezi druhým a třetím patrem. Při výbuchu na místě zahynul; vypukl strašlivý požár, při němž zahynuli čtyři sousedé, včetně tří malých dětí. Serkovova rodina v té době nebyla doma.
Až do roku 2001 lidem úřady o tragédii nic neříkaly. A obyvatelé „budovy, do které letadlo narazilo“, o ní dodnes neradi mluví.
