Generál Pavel: Babiš se nikdy nezmění. Očekávám, že v kampani použije jakoukoli zbraň

V druhém kole prezidentských voleb bych se raději utkal s Andrejem Babišem (ANO). Ne proto, že bych považoval Danuši Nerudovou za silnějšího nebo horšího protivníka, ale proto, že mám asi blíže nevysvětlitelný sklon k efektu boje muže proti muži, říká kandidát na prezidenta a generál ve výslužbě Petr Pavel. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví mimo jiné o tom, co očekává od expremiéra v poslední debatě v předvečer voleb, nebo proč si za svoji možnou hradní kancléřku zvolil nynější šéfku kanceláře senátu.

Koho byste si ve druhém kole vybral jako soupeře? Danuši Nerudovou, nebo Andreje Babiše?

Já si nevybírám, budou vybírat voliči a otázkou je, jestli se dostanu do druhého kola. Ale pokud bych měl říct jakoukoli osobní preferenci, tak bych se raději utkal s Andrejem Babišem. Ne proto, že bych považoval Danuši Nerudovou za silnějšího nebo horšího protivníka, ale prostě proto, že mám takový nějaký asi blíže nevysvětlitelný sklon k efektu boje muže proti muži. 

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Andrej Babiš oznámil, že se zúčastní pouze jedné předvolební debaty, a to ve čtvrtek večer na TV Nova, kde byste společně s ním měl být vy i Danuše Nerudová. Očekáváte předvečer voleb od bývalého premiéra nějakou podpásovku? 

Nijak bych se tomu nepodivil, protože Andrej Babiš se samozřejmě nezmění. To, co teď předváděl v kampani, svoji hodnou tvář, je zcela jistě póza, protože chlap v tomhle věku se, alespoň v tom základním, už nezmění. Andrej Babiš určitě ne. Takže se dá očekávat, že v případě, že se bude cítit ohrožen, použije jakoukoliv zbraň. I kdyby byla naprosto nelegitimní.  

Jak se díváte na soud s Andrejem Babišem? Rozhodnutí o zproštění není ještě pravomocné. 

Myslím si, že v civilizované zemi je s podivem, že někdo s takhle dlouhou historií soudních sporů jde do soutěže o nejvyšší funkci ve státě. Protože když nemá dostatek soudnosti, tu soudnost by měli mít alespoň lidé. A já si myslím, že nás to staví – bohužel – do velice nepříznivého světla. I v době, kdy byl Andrej Babiš premiérem – a to vím z vlastní zkušenosti – tak se na nás dost často na dívali skrz prsty kvůli sporům Andreje Babiše, které se tehdy týkaly evropských dotací a hodnocení OLAFu, orgánu pro vyšetřování podvodů. Jeho závěry pro nás vůbec nevyznívaly pozitivně, a to nám samozřejmě škodí všem. 

Co by Česku přineslo, kdyby na Hradě usedl Andrej Babiš? 

Přineslo by nám to nejenom to, že by Andrej Babiš přenesl do správy země svůj hodnotový, nebo spíše nehodnotový svět. Ale kromě toho by samozřejmě bylo i zprávou pro naše partnery a spojence, že jsme zemí, která se sama vlastní vůlí svých voličů zařadila do druhé až třetí kategorie. 

Vy jste oznámil, že byste si v případě vítězství za svou kancléřku zvolil nynější šéfku kanceláře senátu. Proč zrovna ji? 

Já jsem zdůrazňoval, že bych si přál, aby člověk, který usedne na tyto klíčové posty, měl nejenom odborné zkušenosti, ale taky odpovídající lidské kvality a splňoval i další kritéria pro tyto funkce. A v případě šéfa kanceláře jsem chtěl někoho, kdo s řízením takto vysoké kanceláře má zkušenost, a ne jenom krátkodobou. A v tom případě okruh lidí, na něž se můžete obrátit, moc velký není. 

A když jsem od některých lidí, mimo jiné třeba od Jana Bubeníka, který se profesionálně zabývá hledáním vhodných lidí na některé funkce, slyšel jméno Jana Vohralíková, zaujalo mě to a chtěl jsem se s ní sejít. Po schůzce, kdy jsme se vzájemně ujistili, že jeden druhému naplníme jeho kritéria, jsme se dohodli na spolupráci, která by mohla nastat. A jsem moc rád, že byla ochotná se mnou spolupracovat. 

Navíc to má i lidský rozměr. Říkal jsem, že jsme si chtěli ověřit, jestli si sedneme z obou stran. Tak jako já jsem měl určité síto pro Janu Vohralíkovou, tak ona měla to síto sama pro sebe. Její otec byl dlouho vězněn bývalým režimem, pro ni a s ohledem na okruh lidí, kteří ji znají, není asi úplně lehké jít spolupracovat s někým, kdo je zase některými lidmi vnímán jako ten, kdo je spojen s bývalým režimem. Takže i tohle jsme si chtěli navzájem ujasnit, a v okamžiku, kdy jsme si to ujasnili a dali si jasně najevo, jak to vnímáme, jsme se rozhodli, že by ta spolupráce možná byla.

Bylo pro vás důležité i to, že by na tom postu byla žena? 

Já jsem to neměl původně jako kritérium, ale samotný fakt, že je to žena, vítám. 

Jmenoval byste lidoveckého místopředsedu Petra Hladíka ministrem? Současný prezident Miloš Zeman to odmítl.

Je to další z takových tahů Miloše Zemana, jak na sebe upozornit a jak možná ještě získat nějakou kartu do své hry. Já nevím, co je za tím, ale myslím si, že důvody, které Hrad uvedl, jsou absurdní. Protože to, co vyčítá Petru Hladíkovi, mu naopak nevadí u Andreje Babiše a v mnohem větší míře. Takže ty důvody považuji za zástupné.

Pokud bych byl na místě Miloše Zemana, asi to první, co bych udělal mimo kamery a mimo mikrofony médií, je, že bych se sešel s premiérem, prodiskutoval s ním svoje případné výhrady a ujistil se, jestli si je premiér opravdu jistý tím, co navrhuje. A pokud by mi premiér řekl ano, že za to dává ruku do ohně, tak bych mu jenom připomněl, že to je jeho zodpovědnost. Ale jmenoval bych ho, protože bych rozhodně nechtěl zdržovat chod ministerstva, které je i z pohledu mých priorit jedno z velice důležitých. 

Vy máte ve svém programu, že v případě zvolení hlavou státu budete „usilovat o přeměnu státu z byrokratického kolosu na podporu a zázemí pro firmy a také na perspektivního zaměstnavatele“ nebo „přispívat k vyšší kvalitě českého školství, aby měly firmy dostatek talentovaných a kreativních pracovních sil“. Jak toho chcete dosáhnout, když to prezident nemá v pravomocech?

Ty pravomoci nejsou zas tak úplně klíčové. My nejsme v prezidentském systému a já říkám – naštěstí. Ale na druhou stranu prezident má tolik možností, jak tyto věci ovlivnit, že si vůbec nemyslím, že by byl úplně bez nástrojů. Současný prezident – a samozřejmě je to i vzhledem k jeho zdravotnímu stavu – svoji funkci spíše nevykonává, než vykonává. Pokud by byl ale ve funkci prezident, který bude aktivní a bude plně využívat možností, které mu jeho funkce nabízí, například bude organizovat kulaté stoly s odborníky tak, aby problémy, o kterých mluvíme, byli schopni jasně definovat a začít s ním hledat cesty a řešení, a potom ty návrhy konfrontovat s exekutivou. Například pokud se budeme bavit o reformě vzdělávacího systému, tak nejdřív to prodiskutovat se širokou odbornou veřejností a až bude mít v ruce nějaký rozumný návrh, projednat jej s ministrem školství, případně s premiérem, co v tom konkrétně můžeme udělat a jakém sledu. A v podstatě tak trochu tu agendu tlačit. Ne tím, že bude prezident překračovat svoje pravomoci, ale že bude aktivní a bude neustále usilovat o to, aby se daným tématům věnovala pozornost. Myslím si, že tímhle způsobem se dá dosáhnout pokroku v řadě těch oblastí, o kterých jsme mluvili. Jenom tím, že prezident bude iniciativnější. 

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM připomíná, co by se stalo, kdyby se Babiš stal prezidentem

Nový Týdeník FORUM prostřednictvím editorialu Pavla Šafra načrtl černý scénář budoucnosti, tedy co by nastalo, kdyby se Andrej Babiš stal…

Kam povede vaše první zahraniční cesta, pokud se stanete prezidentem? 

Já myslím, že se nebudu nijak vymykat zvyklostem. Už jenom proto, že se Slovenskem máme dlouhodobé vztahy a že jsou na velice dobré úrovni. No a pak taky proto, že – myslím si – se Zuzanou Čaputovou si asi budeme názorově velice blízcí, takže bych svoji první cestu volil na Slovensko. Ale možná bych oproti svým předchůdcům zvolil jedno malé vylepšení nebo rozšíření. Zkusil bych naťuknout, jestli by třeba souhlasila s tím, že bychom z návštěvy v Bratislavě společně pokračovali dál do Kyjeva. 

Jak se díváte na naše vztahy s Německem? 

Považuji je na jednu stranu za trochu problémové v tom, že se občas vyskytují někteří politici, kteří se k Německu vyjadřují dost kriticky a vytváří tím atmosféru, která je ne vždycky úplně hladká. Ale já si myslím, že bychom měli brát pragmaticky Německo jako jeden z klíčových států. Už jenom proto, že 40 procent našeho exportu jde do Německa, jsme s Německem provázaní ekonomicky, energeticky, ale i jinak. 

Bylo by určitě dobře, kdybychom s Německem měli velice čilou agendu, která bude věcná. Ne taková, že bychom začali být ve vztahu k němu příliš vstřícní nebo servilní. To ani náhodou. Ale abychom byli konstruktivní, abychom přesně věděli, co chceme, abychom měli řadu konkrétních návrhů, jak si představujeme řešení, a šli jim prostě naproti.

Myslím si, že tenhle druh pragmatické komunikace by i německé vedení ocenilo. Tím mám na mysli i to, že budeme vystupovat kriticky k tomu, jak se Německo chová na mezinárodním poli ve vztahu třeba k Ukrajině. I když teď se to zlepšuje, ale v počátku to takové nebylo. Ve vzájemné debatě by se vůbec neměl brát ohled na to, jak je která země veliká, ale jak silný má argument. 

Jak jsou důležité pro českého prezidenta důležité naše vztahy se Spojenými státy americkými?

Jsou, protože přeci jenom Spojené státy jsou vedoucí zemí demokratického světa a v řadě ohledů – i v tom bezpečnostním – se těžko obejdeme bez jejich účasti. Vidím zachování dobrých vztahů se Spojenými státy jako velice důležité. Ale nemyslím si, že by bylo nutné je nějak významně povyšovat nad ostatní, protože přeci jenom primární by měly být vztahy s našimi sousedy. 

Ale i když jsou Spojené státy daleko za oceánem, měli bychom s nimi udržovat velice aktivní styky a myslím si, že by nebylo od věci, kdyby se nový prezident do Spojených států co nejdříve dostal. Teď říkám dostal, protože to není tak úplně na jeho vůli. Ale myslím si, že by k tomu mohla nastat pozitivní atmosféra, protože to, co jsme viděli teď, byla vědomá snaha Spojených států distancovat se od návštěvy našeho nejvyššího představitele. A pokud by došlo k nějaké pozitivní změně, tak i jako signál dobré vůle by se mohla uskutečnit návštěva našeho prezidenta ve Spojených státech. 

Jak může prezident přispět k obraně České republiky před ruskou agresivitou, subverzí a celou tou snahou podrývat naši demokracii? 

Primárně tím, že bude využívat svoji možnost oslovovat občany, a to všemi možnými způsoby. Že bude věcně a na základě konkrétních argumentů ukazovat lidem, jaká je podstata ruské zahraniční a bezpečnostní politiky. Že bude ukazovat na to, jak nebezpečné by bylo podcenit hrozbu, která nám z Ruska plyne. Že bude usilovat o to, aby naše politika ve vztahu k Rusku byla velice účinně koordinovaná s našimi spojenci, protože bez toho se nějakého efektivního postupu ve vztahu Rusku dosáhnout nedá. A pak samozřejmě klást důraz na věci, které souvisí s odolností naší země. Počínaje občanem, průmyslem, státním aparátem, schopností naší armády a její modernizací. To jsou všechno věci, na které prezident má vliv a které může a měl by ovlivňovat.

Dále čtěte

Rozšířené vydání knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží rychle mizí. Ve skladu už jich máme jen pár, neváhejte

Češi mezi pravdou a lží. Tak se jmenuje kniha Pavla Šafra, které se prodalo více než pět tisíc kusů. I…

Budete jako prezident vyvěšovat na Hradě husitskou vlajku jako současný prezident Miloš Zeman? 

Husitskou vlajku asi ne, ale při výročích by nebylo špatné vyvěsit vlajku třeba NATO nebo některých našich spojenců a partnerů.

Takže chápeme správně, že trenýrky na Hradě pálit nebudete?

To rozhodně ne. Minimálně je to neekologické.

Mimochodem, vám se podařilo navrátit standartu Pražskému hradu.

Ještě ne, já jsem se dnes (v pátek 6. ledna, pozn. red.) zúčastnil jednání s lidmi, kteří ji tehdy z Pražského hradu přemístili. Domluvili jsme se na nějakém postupu, který by ji mohl vrátit zpátky. I když ne úplnou, ale minimálně v tom vidím symbol. A ten symbol za to stojí.

Proč v tom vidíte symbol?

No, protože standartu prezidenta považuji – nejenom tedy z dikce ústavy – za jeden ze státních symbolů. Pro mě, jako pro téměř celoživotního vojáka, to znamená něco, na co by měl být člověk z principu hrdý. Že ji Miloš Zeman svým prezidentstvím znevážil a hodnotově vyprázdnil, o tom není pochyb. Což nakonec bylo zřejmě asi i motivací pro ty lidi, kteří ji z Hradu odstranili. Ale právě v tom navrácení bych viděl symbol změny.

Vy jste taky řekl, že jim vlastně rozumíte, proč standartu zcizili. Ale on to je přeci krajně problematický čin.

Já samozřejmě říkám, že odcizení samotné rozhodně neschvaluji. To v žádném případě. Ale lidsky dokážu pochopit důvody, které je k tomu vedly.

Způsob provedení už samozřejmě ne, protože tam jsme už za hranou zákona. Ale rozumím, že se cítili frustrovaní tím, co Miloš Zeman předváděl. Protože jsou to anarchisté, tak chtěli udělat něco, co bude viditelné, co bude hodně symbolické. A vlastně ztráta vlajky, nejenom u Skautů, ale i u pirátů a lodí, znamená poměrně velký symbol.

Podle vás i u státu?

Oni v tomto případě právě tu symboliku viděli. I když ten způsob samozřejmě není schválitelný.

Každopádně, obracíte se ve své kampani taky na voliče Miloše Zemana z předchozích voleb?

Já se obávám, že Miloš Zeman už jich zase tolik nemá, protože alespoň teď ve druhé části svého druhého mandátu mnoho svých původních voličů ztratil. Takže si myslím, že se zase o tak velkou skupinu voličů nejedná. A navíc si nemyslím, že by všichni voliči Miloše Zemana byli zajedno v hodnocení toho, co se stalo.

Kam nejčastěji jezdíte na dovolenou? 

V posledních letech jsem ji trávil hlavně v České republice. A to nejenom kvůli covidu, ale i kvůli tomu, že buďto žena byla nemocná, nebo právě byl covid, takže jsme se nikam nehrnuli. Navíc my jsme toho posledních asi patnáct letech strávili v zahraničí poměrně dost. Takže mě to tam ani moc netáhne. Naopak jsem objevil spoustu krásných míst tady u nás doma. 

Která třeba?

Mým koníčkem je motorka. Když můžu spojit jízdu na motorce s cestováním a poznáváním nových míst, tak mi to vždycky udělá velkou radost. Když mám před sebou volný den, sednu k mapě, nastuduju si, kam asi tak bych chtěl jet, podívám se, co tam je zajímavého, zjistím si, co se tam dá navštívit, udělám si takový předběžný itinerář a vyrazím. Týká se to celé naší republiky, takže jsem takhle objezdil všechny kraje.

Navštívil jsem spoustu zapadlých místeček, protože mě nebaví jezdit po dálnicích a silnicích první třídy. Takže se většinou toulám po okreskách a obdivuju to, jak se některé dříve zapomenuté kraje změnily k lepšímu. Třeba takové Orlické pomezí, kde byla spousta zchátralých chaloupek, je plné nádherných chalup, spousty krásných silniček a výhledů, ale taky skvělých restaurací. Takže jo, já myslím, že člověk, který nemá zrovna nutkání poznávat zahraničí, toho má u nás až až.

Proč vaši rodinu téměř nevidíme v předvolební kampani? Na rozdíl třeba od kampaně Danuše Nerudové. 

Já nejsem zrovna příznivcem amerického stylu kampaně. A už vůbec ne toho, abych svoji rodinu přemlouval k něčemu, o čem si myslím, že bude dobře vypadat. Já jsem od počátku – a to i v době, kdy jsem byl náčelník generálního štábu a byl jsem už víc vidět, ale i potom jako předseda vojenského výboru – razil to, že pokud se naše děti něčeho chtěly zúčastnit, já jsem jim to nabídl, ale nikdy jsem je do toho netlačil.

I v téhle kampani jsem to nechal vyloženě na nich. Můj starší syn se třeba zapojil do natáčení volebního videa, kterému říkám Hornbach, kde jsme spolu spravovali střechu a řezali dříví. Na mnoha místech sbíral podpisy, bude se mnou ještě na několika debatách, ale rozhodně je nenutím k tomu, aby byli vidět na propagačních materiálech.

Bydlíte v bytě, nebo rodinném domě?

My jsme většinou bydleli v bytech v podnájmu, za můj život jsme se stěhovali minimálně osmnáctkrát. Když jsem se naposledy vrátil z NATO, tak jsme se rozhodli, že si pořídíme domeček, který jsme si postavili kousek od Řípu.

Jaký je váš oblíbený strom?

Asi dub. Protože když jsem byl malý, tak ho na zahradě u dědy zasadil táta. Je to vlastně takový můj souputník, ze kterého je dneska pořádný strom. I když mě tedy občas pěkně štve, protože je z něj na podzim strašná hromada listí. Pak je můj oblíbený strom samozřejmě také lípa. Je krásná a když se povede, tak má i nádherný tvar koruny a krásně voní.

Máte domácího mazlíčka?

Máme. Měli jsme necelých deset let psa, zemřel na velice agresivní formu rakoviny. Zůstala nám kočička, která se k němu přidala, když mu byly tři roky.

Znamená to, že budeme mít na Hradě „státní kočku“ nebo snad „první kočku“?

Z toho pohledu, jakou váhu jí přikládá moje žena, tak ona už vlastně takovou státní kočkou je.