Mladé ženy z Bund Deutsche Mädel cvičí gymnastiku v roce 1941. FOTO: Wikimedia Commons / CC-BY-SA 3.0 / Bundesarchiv
FOTO: Wikimedia Commons / CC-BY-SA 3.0 / Bundesarchiv
HISTORIE / Totalitní a autoritářské režimy jsou si v mnoha rysech podobné. K jednomu z nich patří i „tradiční“ pohled na podobu rodiny a postavení ženy. Na ženu je nahlíženo jako na rodičku, spolubojovnici a spolupracovnici, má být poslušná a všechno snášet. Má být pochopitelně také oddaná momentálně panující ideologii.
„Gerda Bormannová, manželka Martina Bormanna, Hitlerova osobního tajemníka, byla v mnoha ohledech ideální nacistickou manželkou. Nepoužívala kosmetiku, blond vlasy měla spletené do copu a nosila tradiční bavorské šaty, stejně jako její děti,“ píše časopis Time.
„Doma se Gerda bezvýhradně podřizovala manželovým požadavkům. Na veřejnosti se nijak neprojevovala a neměla místo v propagačních kampaních režimu; na stranických akcích, kterých se musela účastnit, zůstávala skrytá v pozadí. Především však byla zázračnou matkou, která plodila děti heroickým tempem: v letech 1933 až 1940 přidala Gerda ke dvěma dětem, které už měla, dalších pět,“ popisuje článek další významné vlastnosti této ženy.
Její manžel patřil k těm, co málo spí a hodně pracují, jsou tvrdí na své podřízené a šikanují vlastní rodinu. Jeden z prominentních nacistů charakterizoval Bormanna jako „typ muže, který se vyžívá v ponižování své ženy před přáteli, jako by byla nějakou nižší formou bytosti“. Hitlerův komorník říkal, že všichni věděli, že Bormann terorizuje svou rodinu: „Ve chvílích nekontrolovatelného vzteku se uchyloval k fyzickému násilí vůči své ženě a dětem.“ Údajně zbil dvě své děti bičem, protože se lekly velkého psa, a jedno zkopal za to, že spadlo do louže.
Ideální to všechno bylo nejspíš jen z hlediska nacistické ideologie. Gerda se nebránila, nestěžovala si, věřila, že je její povinností poslouchat svého manžela. Pokud šlo o její děti, Gerda si s nimi hrála, zpívala písničky, kreslila obrázky a četla pohádky. To byla její role. Na trestání byl otec.
„Tradiční rodina“ v podání Bormannových měla ještě jeden specifický rys. Bormann měl milenku, herečku Manju Behrensovou. Gerda o ní věděla a údajně jí to nevadilo. „Postarej se o to, aby jeden rok měla dítě ona a příští rok já, abys měl vždy použitelnou ženu,“ napsala jednou Bormannovi.
Takhle měly v Hitlerově režimu vypadat všechny ženy a podílet se na vytvoření ideálního „árijského“ společenství (Volksgemeinschaft). Pro Hitlera byly ženy „naše nejvěrnější a nejfanatičtější spolubojovnice“. Kromě toho to byly generátory rasy.
„V nacistickém myšlení by početnější a rasově čistší populace posílila vojenskou sílu Německa a poskytla osadníky pro kolonizaci dobytých území ve východní Evropě. Agresivní populační politika třetí říše podporovala ‚rasově čisté‘ ženy, aby rodily co nejvíce dětí,“ píšou stránky Holocaust Encyclopedia.
Nacisté ve své netrpělivosti chtěli přírodu trochu popohnat a v roce 1936 vedení SS vytvořilo státem řízený program „Lebensborn“. V jeho rámci se nařizovalo, aby každý příslušník SS zplodil čtyři děti, ať už v manželství, nebo mimo něj. Byly zřízeny domovy Lebensbornu, poskytovaly útočiště svobodným matkám s dětmi, zajišťovaly rodné listy a finanční podporu a získávaly pro děti adoptivní rodiče. Nakonec ale středem zájmu stejně zůstala německá rodina.
Stát poskytoval novomanželům půjčky, vyplácel příplatky k příjmu za každé nové dítě, veřejně oceňoval „rodiny bohaté na děti“. Ženám, které porodily čtyři a více dětí, se uděloval Čestný kříž německé matky. K tomu se zpřísňovaly tresty za potraty.
Národněsocialistický svaz žen a Německá ženská agentura povzbuzovaly ženy v jejich roli manželek a matek. Povinné bylo členství v nacistickém Svazu německých dívek (Bund Deutscher Mädel; BDM), které začínalo ve věku deseti let. Ne všechny ženy a jejich děti ale měly stejnou „kvalitu“. Dbalo se na rasovou čistotu a stát zakázal sňatky mezi „árijci“ a „neárijci“ a také sňatky osob s postižením a některými nemocemi.
Takzvaná totální válka, která byla vyhlášena, když se vojenská tažení změnila v neustálý ústup, si vyžádala změnu ideálu. Už žádná domácnost, ženy musely do továren. Režim ženy nutil k pracovnímu nasazení (například prostřednictvím povinného roku, plánu povinné služby pro všechny ženy). I v samotné německé armádě se počet pomocnic do roku 1945 přiblížil počtu půl milionu. Asi 3 700 žen sloužilo jako dozorkyně v nacistických koncentračních táborech. Další se na zločinné mašinérii podílely jako sekretářky a také zdravotní sestry v programu eutanazie.
Historickou zajímavostí je, že Hitler kromě řady zločineckých organizací založil Německý institut módy. Byl známý jako Deutsches Modeamt a odrážel nacistické snahy o kontrolu všech aspektů života žen, včetně toho, co nosí.
„Hitler byl nepravděpodobný módní nadšenec. Přestože dohlížel na uniformy pro Bund Deutscher Mädel, jeho přístup k ženským ozdobám byl obecně negativní. Nesnášel make-up. Často poznamenával, že rtěnka se skládá ze zvířecího odpadu, a neschvaloval barvení vlasů. Parfémy se mu hnusily, i když respektoval nadšení Evy Braunové pro ně, a kouření se mu protivilo. Také kalhoty byly mimo, protože byly neženské, a kožešiny mu naháněly hrůzu, protože se při nich zabíjela zvířata. Přesto projevoval typickou ambivalenci vůči módě, když prohlašoval, že ‚berlínské ženy se musí stát nejlépe oblečenými v Evropě‘, a tvrdil, že ‚nejraději ze všeho večeřím s hezkou ženou‘,“ zmiňuje History Today.
Jak Eva Braunová, tak i manželky vysoce postavených nacistických činovníků byly ale v pozadí a vědělo se o nich málo. O milenkách předních árijců se nesmělo vědět nic. Pokud někdo věděl, pochopitelně na veřejnosti mlčel.
Vlastně je to pořád stejné. V současném Rusku se vyzdvihuje žena jako matka a za více dětí mají být matky vyznamenány. Vyšší vzdělání není důležité. A chlapci, až vyrostou, narukují jako bojovníci a děvčata se stanou také matkami a trpělivými spolupracovnicemi. Bojuje se proti potratům, domácí násilí stát nezajímá.
Nic nového pod sluncem.
