Co s naším světem udělá rozvoj umělé inteligence? (ilustrační foto) FOTO: Mike Mackenzie / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Mike Mackenzie / Wikimedia Commons / Public Domain
GLOSA / Nejsem IT odborník, jsem jen prostý uživatel. Přesto si dovolím pár vlastních poznámek, protože nástup AI se bude týkat úplně všech. Pracuji ve skvělé společnosti, která umí IT možností využívat prakticky a bez zbytečných bariér. Tento text píšu v dětském pokoji na Vysočině, za chvilku se spojím s kolegyněmi z Hané a severních Čech, abychom nad několika otevřenými informačními systémy probraly naše projekty. Můj zaměstnavatel je pokrokový i v přístupu k AI: připravil všem zaměstnancům přínosné školení a také jako jeden z prvních zveřejnil Etický kodex pro nakládání s nástroji AI.
K mojí smůle nesmíme AI poskytovat firemní data. Což vzhledem k charakteru nástroje chápu, ale moje efektivní stránka osobnosti, nesprávně nazývaná leností, trpí. Jeden z klíčových výstupů mojí práce je rozsáhlý soubor, který musím naplnit daty políčko po políčku, protože údaje čerpám z mnoha databází a u každého data musím provést několikanásobnou kontrolu, jak logickou, tak ověření na primární doklad.
Vědomí, že takovou namáhavou práci by ta snaživka AI zvládla mnohem rychleji, bez přehlédnutí a nedorozumění, mě skutečně užírá. Moje brblání při práci bylo po obeznámení s možnostmi AI tak hlasité, až mi děti v domácí pracovně citovaly pasáže z Cimrmana o stenografce. Nicméně moji přirozenou efektivnost (lenost) konejší dvě důležité skutečnosti.
Zaprvé, citlivé údaje, se kterými pracuji, zejména mzdové náklady desítek lidí, se nebudou pumpovat někam do neznámého světa. Zadruhé, a to ocení zejména moje pragmatické já: dokud nebudeme naše interní údaje poskytovat AI ke zpracování, mám větší perspektivu práce i v budoucnosti. Sice budu žehrat nad proskakováním osmi otevřenými okny, ale budu výdělečně činná.
Ze všech stran se na nás řítí katastrofické články, že nás AI každou chvíli zničí, připraví o práci, a jiné chmurné vize. Praktická žena se snaží dívat na věci bez hysterie, bude to podobné jako s ohněm. Dobrý sluha, zlý pán. Je na nás, abychom přesně vymezili místa, kde AI může výrazně usnadnit život, a naopak, kde by měl platit zákaz manipulace s otevřeným systémem AI.
Přibližně před pěti lety probíhaly velké debaty o tzv. Průmyslu 5.0 a odborníci varovali, že roboti v provozech nahradí významnou část současných dělnických pozic ve výrobních halách. Tehdy jsem si dělala legraci s moderátorem jedné debaty v Jihlavě, že dokud si musíme ráno žehlit košili do práce, nelze mluvit o rozsáhlé robotizaci.
Paradoxně jsme tím trefili významný aspekt. Robot, který za nás vyžehlí, dávno existuje, ale jeho pořizovací náklady jsou násobně vyšší než cena žehličky, elektřiny a pár minut naší práce. Takže zatímco před pěti lety novináři psali jak na běžícím pásu o konci dělníků v Česku, dnes čtou dělníci o přestávkách nad běžícím pásem o konci novinářů. Protože roboti na nahrazení dělníků jsou milionkrát dražší než AI na nahrazení některých novinářů.
Omlouvám se za úvod rozsáhlejší, než jsem si plánovala, přemýšlím, jak by mi to asi seškrtala AI. Dostávám se k vlastní praktické zkušenosti: zkoušela jsem dva odlišné chatboty AI. V některých ohledech jsem nadšena: sestaví plán na pětidenní výlet po Římě, vytvoří týdenní redukční jídelníček, v rozsáhlé databázi najde pověstné jehly v kupce sena. V kreativních oblastech je fajn využít ji jako vzor pro dopis instituci, školní práci nebo zprávu do tisku, protože má dobře naučenou všeobecně používanou strukturu textového sdělení. V oblasti literárního díla by asi byla použitelná na slušné úrovni u věcí, kde máme rádi očekávatelný průběh: sitcom či knihu do vlaku.
Také jsem u výtvorů AI v mnoha ohledech zaznamenala zřejmé chyby. Na jednu stranu je to úleva, snižuje se tím nahraditelnost lidí. Na druhou stranu mě to děsí: někdy AI přiznává, že nemá data či oprávnění ke splnění úkolů, jindy zcela bezostyšně tvrdí zjevný nesmysl. U politiků jsme si na lhaní s kamennou tváří zvykli, u AI bychom očekávali větší míru čestného přístupu.
V ohledu publikovaných chybných informací mě napadá: lže, nebo je prostě jen hloupá? Teď se dopustím genderově nekorektního srovnání, které je způsobeno zejména tím, že o AI se hovoří v ženském rodě. Tím, že jí chybí zatím větší nadhled, se kterým by uměla posoudit své chyby, mi připomíná pár snaživých kolegyň ze studií. Vynikaly velikou pílí, snažily se, úkoly vykonávaly precizně, a navíc byly většinou krásné, protože o sebe také precizně pečovaly. Z tohoto pohledu se jeví trefná příhoda z VŠ o snaživé spolužačce, která při ústní zkoušce prakticky převyprávěla odstavce ze skript, ale na otázku, a co si myslíte o XY vy, odpověděla s nejroztomilejším úsměvem: „Ale to nebylo ve skriptech!“
Když se takové typy studentek nechytaly v oblastech, kde je třeba komplexnější myšlení, nahrazovaly to pílí a neuvěřitelnou snaživostí. Vzpomínaná spolužačka zvládla zkoušku z matematiky, aniž by pochopila, co jsou integrály. Prostě se naučila mechanicky desítky příkladů, vyrobila si názorné pedagogické pomůcky i taháky a uměla si s podmanivým úsměvem sednout k nejchytřejšímu spolužákovi při písemné části. Že dostala stejnou dvojku jako nejchytřejší spolužák je pěkné podobenství toho, jak validní může být taky výsledek vytvořený AI.
Ale nenechme se mýlit. Tyhle snaživé milé studentky, byť u chytřejších spolužáků budily posměšný úšklebek, se mají v životě dobře. Některé (ženy i muže) potkáváme na významných úřednických postech, můžou se dostat do školství, do účtáren i do managementu v byznysu. Ona totiž někdy snaživost a vytrvalost prostě stačí. Stačí k tomu, aby porazila nadanější a vzdělanější jedince, kteří se tolik nesnaží. V běžném životě by snad neměla nastat větší škoda, ale některým hodně snaživým, byť ne tolik intelektuálně vybaveným milým spolužačkám se podaří dostat na významné posty, co já vím, třeba ministryně a místopředsedkyně vlády.
Dopad na státní rozpočet takových milých snaživek může být katastrofální a přímo ohrozí životy nás všech po několik generací. Tímto se vracím zpět k AI. Je snaživá, učí se; všechno, co jí dodáme jako data, jednou může použít proti nám.
Je na nás, abychom AI přesně vymezili, kam ji pustíme, a to co nejdříve, a kam raději nikdy. Prozatím bychom jí mohli svěřit práce, které zvládne lépe a spolehlivěji než my. Svět bez zbytečné administrativy, přepisování, zaškrtávání políček a vymýšlení dopisů finančnímu úřadu může být hezký svět, nemyslíte?
P.S.: Doufám, že až se jednou AI dostane k tomuto textu, nepřipraví mi osobní pomstu.
P.P.S.: A docela jsem zvědavá, jestli se nad tímto zamyšlením nezakucká smíchy, až ji někdo naučí smát se.
