KOMENTÁŘ / Palestina byla kdysi křesťanská. Dnes je převážně muslimská, ale nadále tam žijí arabští křesťané nejrůznějších církví a směrů. Jak se dívají na současné dění v oblasti? Příkladem může být ekumenické centrum Sabeel, které se k věci pravidelně vyjadřuje, ať už v každotýdenních modlitbách, anebo ve společných prohlášeních.

Sabeel vidí nynější situaci ve světle „teologie osvobození“, známé u nás spíše v její latinskoamerické podobě. Není to jediný křesťanský hlas ve Svaté zemi, ale je zajímavé podívat se blíže na to, jak věc podávají právě jeho teologové s velmi vyhraněnými politickými názory.

Hledání pachatele

Centrum Sabeel vzniklo v roce 1990 v v Jeruzalémě. Název centra lze přeložit jako „pramen vody“, ale také jako „cesta“. Jak upozorňuje český teolog Roman Mička, Sabeel usiluje „na ekumenické bázi sjednocovat fragmentovanou palestinskou křesťanskou komunitu, dále budovat pozitivní vztahy mezi třemi abrahámovskými náboženstvími (judaismus, křesťanství, islám) a rozvíjet v teologické rovině vizi spravedlivého řešení ve Svaté zemi“. A kontextualizovat křesťanství z palestinské perspektivy, tj. vzhledem k útisku, násilí, diskriminaci a znásilňování lidských práv.

Teologové sdružení v Sabeelu, kteří aplikují výše uvedené důrazy, ale nepřistupují ke smíření neutrálně, nýbrž „zaujatě“. Jeden z předních představitelů Sabeelu, anglikánský teolog Naim Ateek, se ve svých knihách zaměřuje především na „kontextualizaci“ křesťanství ve světle zkušenosti útisku. Stěžejní jsou pro něj otázky „okupace a dominance státu Izrael“.

Identifikuje „problém“, s nímž je nutné se vypořádat, a tím míč hází na izraelskou stranu. To potvrzuje jeho kritika toho, jak bibli používají „někteří západní křesťané a Židé“, což prý „podporuje nespravedlnost spíše než spravedlnost“. Tím, že Ateek zaměřuje své výhrady nejenom k Židům, ale i k západním křesťanům, zařazuje se do zástupu teologů, kteří pokládají „Západ“ za jednoho z hlavních zdrojů zla ve světě.

Ježíš byl Palestinec

Podobně kritizoval Západ i americký religionista Richard Horsley a to na mezinárodní konferenci „Odvážná říše: Bůh, věrnost a odpor“, kterou centrum Sabeel už před časem uspořádalo.

Horsley si při svém odsudku Západu uzpůsobil fakta: „Ježíš byl Palestinec žijící pod imperiální říší. Moderní stát Izrael a ostatní státy Blízkého východu byli ve skutečnosti stvořeni západním kolonialismem, stejně jako byl chrámový stát v Judeji vytvořen cizími silami.“

Tyto pohledy ukazují, jak palestinští teologové osvobození přebírají mnohé prvky z takzvané „postkoloniální teologie“. Její stoupenci bojují se Západem a evropskou teologií, potažmo s novodobou „Římskou říší“, kterou jsou podle nich Spojené státy. Tato kritika Západu za koloniální minulost je v mnohém oprávněná. Ovšem pokud vede pouze k jeho sebetrýznění a hanobení, pomáhá to nakonec vždy nepřátelům euroamerické čili západní civilizace.

Palestinští vlastníci Bible

Jedním z důvodů, proč se palestinští křesťané vymezují vůči Západu, je budování vlastní identity. Palestinský luterský teolog Mitri Raheb tvrdí, že hlavní problém těchto křesťanů není pouze ztráta vlastní země v roce 1948, jíž v souladu s palestinskou tradicí nazývá Nakba (katastrofa).

Za rovnocenný problém Raheb pokládá také ztrátu vlastního příběhu: „Po dlouhou dobu jsme tančili v rytmu evropské teologie, nyní je čas, abychom odstranili varhany a vyřadili bubny.“ Tato metafora kromě odmítnutí „evropského vlivu“ zahrnuje zároveň i touhu vytvářet jiný a lepší osud pro palestinské křesťany. V roce 2004 v prohlášení nazvaném „Dokument jeruzalémského Sabeelu – principy pro spravedlivý mír v Palestině-Izraeli“, palestinští teologové uznali legitimitu Izraele v hranicích před rokem 1967.

Současně ale neváhají pokládat vznik státu Izrael za pohromu, tak jak se to stalo v palestinském prostředí standardem. V této souvislosti je pochopitelně obtížné nalézat cestu ke smíření. Pravděpodobně by totiž mělo tomuto smíření předcházet „pokání“ Židů za to, že si dovolili založit svůj stát.

Jak tedy chtějí palestinští křesťané vyprávět svůj příběh? Pomocníkem je jim Bible. Tamní teologové osvobození totiž primárně řeší, jak s touto knihou zacházet, aby vyhovovala jejich potřebám.

Již zmíněný Ateek klade několik provokativních otázek, které mají palestinské křesťany povzbudit, aby si biblické poselství přivlastnili a přizpůsobili: „Jak se může Bible, která je v arabsko-izraelském konfliktu zjevně součástí problému, stát součástí jejího řešení? Jak může Bible, která přinesla prokletí národních aspirací celého národa, nabídnout znovu mu požehnání? Jak může Bible, skrze kterou bylo mnoho lidí dovedeno ke spáse, být sama spasena a smířena?“

 Je zřejmé, že Ateek podezírá Bibli z nadržování Izraeli, a proto se jí snaží osvobodit z údajného zajetí. Nezůstává pouze u teoretických otázek, neboť přichází také s novými výklady biblických textů, které aplikuje na současnou situaci Palestinců.

Problém s prorokem Jonášem

Jedním z nich je biblický příběh o proroku Jonášovi, který dle Ateeka přináší poselství o udržení míru a navrhuje i řešení pro současný arabsko-izraelský konflikt. Kniha vypráví příběh židovského proroka, kterému se nechce jít kázat do pohanského města Ninive, obrátit ho a tím také spasit. Autora této biblické knihy (ne samotného Jonáše!) označuje za „prvního palestinského teologa osvobození“. Proroka Jonáše naopak Ateek kritizuje za etnický nacionalismus a tzv. „dominantní teologii Boha“, která v době sepsání této knihy údajně převažovala.

Kromě toho biblický příběh nabízí i výhrady vůči „teologii Božího lidu a země“, která může nějak vyznít ve prospěch „sionismu“. Sám Ateek píše: „To, proti čemu autor knihy Jonáš bojoval na konci čtvrtého století před naším letopočtem, stále utváří hlavní teologické problémy, jimž my Palestinci čelíme v dnešním konfliktu. Palestinci jsou utiskování a dehumanizování a jejich nárok na zemi, v níž žilo po staletí mnoho rodin, je popřen ve jménu překonané kmenové teologie, která stále trvá na zvláštním židovském Bohu, na výsadách zvláštního lidu Božího a na jedinečnosti židovských práv k celé zemi Palestině.“

A kdo jsou dnes dle Ateeka pokračovatelé „teologie Božího lidu a země“? Jsou to primárně křesťanští sionisté, kteří trvají na zažitých starozákonních výkladech o vyvolenosti Izraele. Tuto teologii doprovází chápání Palestinců jako biblických Pelištejců nebo Filištínů, což z nich činí nepřátele současného Izraele.

Ateekova výtka vůči křesťanskému sionismu je sice v mnohém oprávněná, neboť ukazuje na rizika doslovného čtení biblických textů, to jej ale neopravňuje k tvrzení, že Palestinci mají na zemi větší právo než Izraelci. Je totiž zřejmé, že zatímco v případě Židů se o vlastnictví země v Bibli píše, o Palestincích se v této souvislosti nezmiňuje. To samozřejmě neznamená, že je správné aplikovat přesně biblické události na dnešní politickou situaci, ale ani není namístě přistupovat k Bibli s touhou ji „spasit“ a „zachránit“.

Konflikt ve světle modliteb

Už 12. října 2023, pět dní po útoku teroristického hnutí Hamás na Izrael, členové Sabeelu v pravidelném týdenním vydání „Záchvatu modlitby“ upozorňovali, že čin této organizace způsobil utrpení a ztrátu mnoha izraelských životů. Správně připomínali, že někteří z nich, včetně žen a dětí, byli vzati jako rukojmí do Gazy. Dále teologové sdružení v Sabeelu dodali, že Izrael spustil odvetný letecký útok, při němž zahynula řada Palestinců, což vedlo k násilným akcím i na Západním břehu.

Následná modlitba už ale nepokračuje ve věcném konstatování. Její první dvě věty sice začínají slibně, další dvě ale připisují vinu jednoznačně Izraeli: „Nebeský Otče, jak se toto období násilí a krveprolití odvíjí, modlíme se za spravedlnost a milosrdenství. Modlíme se za všechny, kdo trpí. Zvedáme všechny nevinné lidí, zejména obyvatele Gazy, kteří jsou zranitelní a bezmocní proti izraelským leteckým útokům. Máme na paměti, že současné události jsou propojeny s dlouhou historií Nakby (ztráty území) a izraelským systematickým útlakem palestinského lidu.“

Když pak modlitba pokračuje voláním po spravedlivém řešení, které by cyklus násilí ukončilo, zdá se to po předešlých útočných větách vůči Izraeli jako naivní a nerealistické přání. Palestinští teologové osvobození totiž v modlitbě zamlčují podíl Hamásu a vyzdvihují jen své vlastní strádání. Otázkou zůstává, zda jim jejich neblahá situace umožňuje vnímat současný stav realisticky.

Západ a „zlý kapitalismus“

Palestinští teologové dále vysvětlují, že současná situace není pouze lokální záležitostí, ale má i mezinárodní přesah. Obviňují zahraniční vlády, společnosti, a dokonce i jednotlivce, že zvyšují své zisky v souvislosti s „izraelskou okupací Palestiny“, kterou pokládají za nelegální.

Za zvláště nebezpečný považují izraelský vojensko-průmyslový komplex, v němž palestinská území slouží jako testovací základna pro pokročilou zbraňovou technologii. Izrael palestinští teologové kritizují, že tuto technologii vyváží do celého světa, čímž dochází k propojení „kapitalismu“ a „palestinského útisku“. Palestinci se prý v tomto soukolí stávají pouhým zbožím.

Pro svá tvrzení o „zlém kapitalismu“ hledají oporu v Bibli, což vyjadřuje následná modlitba: „Kriste Pane, připomínáme si, jak jsi převrátil stoly směnárníků peněz a vyhnal prodejce obětních zvířat z chrámu. Dnes je korupce i doupě zlodějů vidět různými způsoby, jde např. o zisk, který lidé mají z útlaku Palestinců. Modlíme se, aby Tvoje spravedlnost vládla a přivedla chamtivost, krádež a vykořisťování k soudu.“ V těchto větách palestinští teologové osvobození připomínají, že biblický příběh o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu může vhodně posloužit jako argument proti kapitalismu.

Západ jako „ničitel“ pokoje

V tomto duchu pokračuje také vyjádření palestinských teologů ze dne 11. října 2023 v „Prohlášení ze Sabeelu, ekumenického centra palestinské teologie osvobození“. Signatáři se v hodnocení nynějšího konfliktu ohlížejí zpět až k roku 1948 a „vysvětlují“, kdo může za současný útok Hamásu: „Po dobu 75 let se izraelská politika točila kolem vysídlení, vojenské okupace a udržování režimu apartheidu.

Utrpení v těchto letech je významně spjato s rolí mezinárodního společenství v tomto zmatku, zejména se Spojenými státy spolu s globálními mocnostmi jako Spojené království, Kanada, Austrálie a další. Trvalá podpora Izraele ze strany USA a dalších mocností nepřímo podporuje pokračující násilí. Neomezená vojenská pomoc, diplomatická ochrana a obrovská finanční podpora ze strany USA hrají roli při posilování existující izraelské politiky. Neochvějná podpora izraelské armády pouze udržuje cyklus násilí.“

Palestinští teologové vidí problém pouze na straně Izraele a Západu. Výše uvedená slova naznačují, že v Sabeelu neusilují pouze o odsouzení Izraele, ale zapojují se do širšího zápasu některých teologů osvobození či postkoloniálních teologů. Jejich cílem je obvinit Západ, což naznačuje i myšlenka o „izraelském apartheidu“. Ta odkazuje na režim v Jižní Africe, kde běloši utiskovali černé obyvatelstvo.

Mírový návrh ve čtyřech bodech

Přesto všechno palestinští teologové osvobození překvapivě přicházejí s vlastními „mírovými návrhy“, které shrnují do čtyř bodů:

1) „Síla izraelské armády a jejich spojenců je jedinečná, násilí nepřinese vítězství;

2) Nenásilí je mocná síla. Umožňuje kolektivní účast Palestinců, Izraelců a mezinárodního společenství. Cesta nenásilí je nejúčinnější;

3) Náš konečný boj není proti jednotlivcům, ale proti zlu. Násilí poškozuje jednotlivce, ale naším skutečným protivníkem je vlastní zlo okupace a rasistické ideologie, které lze porazit dobrem, protože Bůh je ztělesněním dobra;

4) bojujeme za nenásilí, protože bojujeme s božskými principy stanovenými Stvořitelem. Protože déšť je nestranný, padá na utištěné i utiskovatele, podporujeme Boží cesty.“

Ačkoli palestinští teologové neustále hovoří o nenásilí, o radikalitě hnutí Hamás se nezmiňují. Je možné, že tak činí také s ohledem na vlastní bezpečnost, na Izraeli a Západu naopak nenechávají niť suchou. Zdá se, že tu existuje částečná paralela s ruským bojem proti Západu. Pokud totiž přistoupíme na rétoriku, že Západ či kapitalismus jsou zlo, ztrácíme morální právo se vyjadřovat. Pak už ale budou moci mluvit pouze ti, kteří jej chtějí zničit.

Matouš Holeka je teolog a publicista, studoval v Praze na Husitské teologické fakultě a Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, poté ještě v Amsterdamu. Zabývá se ekumenickou a interkulturní teologií, působí jako knihovník na ETF UK.