Jindřich Rajchl (PRO), člen poslaneckého klubu SPD FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
NÁZOR / Jindřich Rajchl má dojemnou starost, aby šiřitelům různých bludů a lží o minulosti i přítomnosti nikdo nekladl velké překážky. Je zajímavé, že jde vždycky o deformátory reality, kteří mají něžný vztah k Moskvě, a jejich nesmysly nejsou vůbec neškodné.
„Vyjadřuji kategorický nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu České republiky fakticky potvrzujícím odsouzení Josefa Skály, Vladimíra Kapala a Juraje Václavíka za jejich debatu o pachatelích katyňského masakru. Jedná se o nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva na svobodný názorový projev. Bez ohledu na to, zda s myšlenkami, jež ve svém pořadu pánové prezentovali, souzníme či nikoliv, nemůžeme připustit, aby byli vystaveni trestně-právnímu postihu jen proto, že si dovolili se odchýlit od aktuálně převládajícího historického pohledu,“ napsal Jindřich Rajchl na Facebooku.
Podnětem k tomu, že se Rajchl stylizuje do role odvážného bojovníka za svobodu slova, bylo rozhodnutí Ústavního soudu, který odmítl stížnost bývalého místopředsedy KSČM Skály proti rozsudku, podle něhož zpochybňoval (v roce 2020) sovětskou zodpovědnost za masakr polských zajatců v Katyni, za což dostal podmíněný trest.
„O jednoznačně prokázané historické pravdě se nepolemizuje a nevyjednává, ani když se ‚diskutéři‘ zahalují vznešeným pláštěm svobody slova,“ stojí v usnesení ÚS.
Stejně dopadli také další odsouzení moderátor Vladimír Kapal (který mezitím zemřel) a hutní inženýr Juraj Václavík, autor knihy Bůh synergie o „životě a vládě Josifa Vissarionoviče Stalina, člověka zakydaného hromadou špíny“. Vydal ji pod jménem Jiří Šifrin. Diskutéři ve vysílání zpochybnili výlučnou zodpovědnost SSSR za masakr provedený NKVD v roce 1940. Státní zástupce počínání těchto pánů (soudruhů) kvalifikoval jako přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
„Stěžovatelé ve zkoumaném případě zcela v duchu komunistické propagandistické doktríny podřídili pravdu ideologickým účelům, a to s cílem šíření sympatií k bývalému Sovětskému svazu, přičemž popírání dokázaných událostí maskovali ‚vědeckým názorem‘ a ukrýváním se za údajnou absolutní svobodou projevu,“ napsal soudce zpravodaj David Uhlíř. „Ve výsledku tak podporovali teorii podobnou té, že ‚Země je placatá‘,“ sdělili ústavní soudci.
Kapal v pořadu například uvedl, že „všechno je trošičku jinak, než se nám snaží v současné době namluvit“. Skála zase řekl, že na vytváření nacistické legendy o NKVD od počátku spolupracovala exilová polská vláda a že tuto verzi zrežíroval nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels. „Exhumaci tisíců těl z hromadných hrobů označil za údajnou. Kapal následně záznam rozhovoru nahrál na YouTube,“ připomíná server Seznam Zprávy.
Katyňský masakr je natolik zdokumentovaná událost, ke které se po roce 1990 přiznal i Sovětský svaz, že nějaké vytváření dalších verzí výkladu, navíc zcela odporujících realitě, se dá vysvětlit buď naprostou nevzdělaností, nějakou poruchou nebo zlým úmyslem. Vytvářet „alternativní verze“ je taková oblíbená disciplína, které kvete hlavně v Rusku Vladimira Putina.
Řečeno vznešeně, řeč má funkci informativní a performativní. Informativní se zaměřuje na předávání informací a výpovědi mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Performativní znamená, že řeč něco způsobí, ať už je to věta „prohlašuji vás za manžele“, lež ve volební kampani nebo výkřik „hoří“ v přeplněném divadle. Proto je popírání, schvalování nebo omlouvání genocidy a válečných zločinů v některých zemích (včetně Česka) trestné. Může to způsobit nejen duševní utrpení přeživších, ale také přispět k tomu, že takové události se mohou stát znova.
Ukázat se to dá na příkladu samotného Rajchla, který má zjevně v obhajobě různých popíračů nebo zpochybňovatelů jistou zálibu. Rajchl třeba propagoval myšlenky lháře, odsouzeného sexuálního delikventa a proruského dezinformátora Scotta Rittera. Ten popíral, že masakr v Buči spáchala ruská armáda.
„Tyto lidi nezabili Rusové, ale Ukrajinci. (…) Tyto lidi zabila 1. dubna Národní policie Ukrajiny,“ napsal Ritter na síti X a hned ho citovala RIA Novosti. Ruská vina je přitom jednoznačně prokázaná. Jindy zase Ukrajinu přirovnal ke vzteklému psovi, kterého je třeba zastřelit.
Ritter nechtěl jen informovat, ale zjevně chce narušit podporu poskytovanou napadené zemi, tedy něco způsobit. Pokud komunista Skála vykládáním absurdních nesmyslů zpochybňuje vinu kremelského stalinského režimu na zavraždění asi 22 tísíc příslušníků polské armády a inteligence, zřejmě chce taky něco způsobit. Nejde jen o to, že si odsouzení pánové (soudruzi) dovolili „se odchýlit od aktuálně převládajícího historického pohledu“. Nejde o nějaký „historický pohled“, ale prostě se ta událost stala, je to skutečnost v našem empiricky poznatelném světě a její výklad převládá, protože jsou na světě místa, kde se nelže a nemanipuluje jako v Rusku a jiných diktaturách.
Slova nejsou pouhé chvění vzduchu nebo barva na papíru, ale zároveň svého druhu věci, které něco působí. V normální společnosti je zvykem nechtít, aby se prováděla genocida a páchaly válečné zločiny, a je tedy žádoucí, aby byli označováni skuteční pachatelé takových hrůz. Ti totiž nejdřív taky jen mluvili a psali.
